"To musí říct někdo jiný. Já přece o sobě nebudu do novin říkat, že jsem nejlepší trenér. A jestli to o sobě řekne trenér Chelsea Mourinho, tak je blázen. Jak může o sobě někdo tohle říct? Co znamená být nejlepší? Vyhrát Ligu mistrů nebo mistrovství světa v hokeji? To přece záleží na spoustě okolností, náhod, štěstí..."
Právě – jak se jako fanoušci máme dívat na triumf ve Vídni? Jako na začátek nové zlaté éry, nebo možná poslední záchvěv Jágrovy generace?
Ať chceme nebo ne, budeme procházet generačním problémem. Nemůžete mít mužstvo plné hráčů kolem 33 let, musí to stát na těch mladších.
Zůstane jádro tohoto mužstva i pro olympiádu příští rok?
To je těžká otázka. Když nezačne NHL, tak jednoznačně ano. Ale pokud začne, zvlášť pokud by začala později, třeba v lednu, nevěřím, že ji kvůli olympiádě přeruší.
Čím je vlastně tak výjimečná Jágrova generace hráčů, řekněme ročníky 1971–1975, kteří za posledních deset let dokázali vyhrát pětkrát světový titul a olympiádu k tomu, třeba oproti té vaší, která získala titul jednou, v roce 1985?
Určitě je to dané i tím, že měli šanci velmi brzo začít hrát venku. Viděl jsem to dřív, když se hrálo s Kanadou nebo s USA. Ti přijeli, zastrašili nás, vůbec jsme netušili, že se dá hokej hrát i takhle, nevěděli jsme, co se děje. Hokej hrajeme pořád výborný, ale dneska už nás navíc nikdo nezastraší.
Vy jste z Litvínova. Jak je možné, že právě odtud pochází tolik výborných hráčů, jako je Reichel, Ručinský, Šlégr, Židlický, Lang, dříve třeba Ivan Hlinka nebo vy?
Asi i tím, že v Litvínově nebo v Mostě nikdy nic jiného vlastně nebylo, jen hokej. A dělalo se to tam dobře. Už kdysi tam byli dva z nejlepších hráčů na světě, Ivan Hlinka a Jirka Bubla, a to mládež táhlo. A ti hráči se tam dodnes rádi vracejí.
Jako hráč ještě pamatujete zápasy se Sovětským svazem, kdy nešlo jen o hokej, ale i o politiku. Bývají zápasy s některými soupeři i dneska takhle vyhecované?
Určitě s Kanadou. Jedině Kanaďani neumějí prohrávat, vždyť jste to viděli, a to jim ve Vídni ještě chyběl Gretzky. Ten by prasknul vzteky. Mně se líbí, že dneska už Rusové, Švédi, Finové,my, ale už i Američani umějí skousnout prohru, podají ruku, uznají, že jste hráli dobře.
Jak je možné, že vlastně stejný tým dokáže jeden rok suverénně vyhrát ve Vídni a rok předtím vyhoří na mistrovství doma?
Vyhoří... Mince jede po hraně a padne na jednu stranu, nebo na druhou. A to je stejné v hokeji. Loni jsme hráli moc dobře. A nezvládli jsme čtvrtfinále. Možná tomu nahrálo i to, že jsme předtím neměli v turnaji žádné problémy. Ty přišly v jednom zápase a byl konec. Ve Vídni byla trochu klika i v tom, že jsme měli problémy s Ruskem, vyhráli jsme nad Kazachstánem jen 1:0, mužstvo se dávalo pořád dohromady. To je kolikrát hrozně dobře.
Je systém, kterým se hraje mistrovství, totiž, že se vlastně rozhoduje v jediném zápase, spravedlivý?
Rozhodně není, to vím na sto procent. Dneska je ale hokej o play-off, o tom jediném zápase, na nějž jsou nažhavení lidé. A je to buď, anebo. Vezměte si letos Švédy. Hráli výborně a jedou domů bez medaile. Je to nespravedlivé, ale na druhou stranu: kolikrát jsme díky té nespravedlnosti už vyhráli... Od doby, co se to hraje na play-off, jsme s Kanadou vůbec nejúspěšnější.
Sportovní novináři obvykle tvrdí, že tým řídíte jaksi intuitivně, že moc nedáte na různé vědecké rozbory soupeřovy hry u videa. Dá se to vůbec na tak vrcholové úrovni?
Dělám to v reprezentaci i ve Slavii. Když se mi něco v zápase, kdy jde o všechno, ze střídačky nezdá, snažím se s tím něco udělat. Vždycky to samozřejmě nevyjde, ale třeba do finále jsme nastoupili v úplně jiné sestavě, než jsme hráli předtím. Hokej není žádná věda, i když se z něj většinou začne dělat, když se začne prohrávat. To se začne pracně zjišťovat, jak to, že to předtím šlo. I když je taky pravda, že velké mužstvo třikrát za sebou neprohraje.
Letos bylo mistrovství výjimečné tím, že se nehrála NHL a většina hvězd mohla přijet. Ale obvykle bývá šampionát spíš takovým „mistrovstvím zbytku světa mimo NHL“. Má cenu ho hrát každý rok?
To je otázka. Vezměte si příští rok: bude olympiáda i mistrovství. V roce 2002 to bylo stejně, na olympiádě byli nejlepší hráči z NHL a o tři měsíce později už to bylo takové mistrovství světa „B“. Určitě by bylo lepší, aby se v roce olympiády mistrovství už nehrálo.
Proč si Češi, kteří jsou v posledních letech tak úspěšní, pořád stěžují na to, jak jim někdo ubližuje? Klasické jsou už stížnosti na šéfa IIHF René Fasela...
Já jsem rád, že si nenecháme dělat na hlavu. Ono se to nafukuje: Češi si furt stěžují. Ale řeknu vám jednu věc. Přijede Amerika, Kanada a řekne: Bude to tak, tak, tak, a všichni sklapnou. Když to chtějí Češi, tak se s námi nikdo nebaví.
Ale o co vlastně v těch našich stížnostech jde?
O všechno, o jídlo, o cestování... Náš autobus nedoprovázeli při cestách na zápasy policisti, stáli jsme na každé křižovatce. Říkali mi, to nejde, tady jsme si v Rakousku všichni rovni. A najednou přijela z Innsbrucku Kanada s Amerikou a policisti zastavovali křižovatky, všechno šlo. Celou dobu tam bylo jídlo na nic, a najednou se zlepšilo. No jo, přijeli Američani s Kanadou.
A čím to je?
Protože jsou z nich všichni podělaní. Třeba kabiny – my jsme neměli ani kabinu pro trenéry. Tak jsme si ji udělali ve skladu, v pohodě. Jenže přijela Kanada, viděla volnou kabinu, tak se do ní nacpala a nikoho se neptala. Ale ona je už jiná doba: už jsme taky hokejová velmoc a nechceme, aby s námi někdo jednal jako s kukačkama, co přijely poprvé na mistrovství. Prostě se k nám a ke všem ostatním musí chovat stejně jako ke Kanadě s Amerikou. A to tam ještě nebyl Gretzky, toho by snad vozili ve zlatém voze.
Je opravdu nutné stěžovat si i na mizernou kvalitu ledu?
Hrát mistrovství světa na rybníce není normální. Jak to, že v Innsbrucku to bylo v pořádku? Někdo to tam zkontroloval. Ve Vídni se na to všichni vykašlali, od roku 1996, kdy tam bylo mistrovství naposled, se tam nehrál hokej. Pak tam udělali led týden před mistrovstvím a Rakousko tam ani nedohrálo přátelský zápas. Já si nepamatuju, že by se za mé éry nedohrál zápas!
Češi mají na Vídeň štěstí, ale mají pak šampionát pořádat země jako Rakousko, které hokeji neholdují?
Ne nemají. Ať dělají lyžování, to jim jde. Ať přenechají hokej někomu jinému. Ať se říká, co chce, když přijedete do Moskvy, všechno funguje, jak má.
Abychom se dostali kousek dál od mistrovství: kam se řítí sport a hokej s ním, když v Americe stávkují hokejoví milionáři?
A oni stávkují? To přece není stávka hráčů. Oni jen chtějí to, co podepsali. Nenormální je chování lidí, kteří jim slíbili nějaké peníze, podepsali s nimi smlouvy. Proč byste měl couvat? Protože někdo vydělává míň peněz? A proč vám je předtím dával?
Dobře, ale pokud hráči neustoupí, pak to nejspíš znamená, že slavná NHL nejspíš už nikdy nezačne.
Není to jednoduché, ale já bych si přál, aby to začalo. Jestli se to teď nepovede, tak už nikdy žádná taková soutěž nezačne.
Ivan Hlinka nám před rokem říkal, že bude potřeba, aby v Evropě vznikla jakási obdoba NHL, kde by hrálo třeba 20 týmů z velkých evropských měst, jeden v Praze, další ve Stockholmu, ale třeba i v Londýně, Frankfurtu a podobně. Souhlasíte?
Já myslím, že by to šlo. Možná by se do toho dalo zatáhnout i východní pobřeží Ameriky, New York, Boston, Montreal.
Jen aby nebyl fanoušek Slavie zklamaný, že by tak asi přišel o svůj oblíbený zápas se Spartou nebo Pardubicemi.
On by šel radši na New York Rangers nebo Montreal Canadiens. Když hraje Slavie se Spartou nebo Pardubicemi, jsou to ohromně populární zápasy, ale to jsou asi tak dva tři zápasy, kdy se dá Sazka Arena vyprodat.
Když mluvíme o NHL, není vám líto, že jste se nenarodil o deset let později? Mohl jste být stejně slavný a bohatý jako Jaromír Jágr, hrát od dvaceti v Americe. Nakonec jste mohl odejít až v sedmadvaceti.
Ne, já jsem absolutně spokojený. Zahrál jsem si tam, u nás… Taková byla doba, bral jsem to tak, jak to bylo.
Nikdy vás nenapadlo v 80. letech emigrovat, jako to udělala řada vašich spoluhráčů?
Ne, nikdy jsem nechtěl. Kvůli rodičům, kvůli holce, s níž jsem tehdy chodil a dneska je to moje žena. V roce 1981 po mistrovství světa dvacítek v Minnesotě měli zájem asi o čtyři hráče, ale já řekl ne.
Dneska odcházejí do Ameriky kluci v patnácti letech. Je to dobře?
Já bych tam svého kluka nikdy nepustil. Tady si na něj můžu dohlídnout, tady si to uspořádám, vidím jeho růst, říct mu, co dělá špatně.
Český fotbal, který je srovnatelně populární s hokejem, je totálně rozložený korupční aférou. Je korupce i v hokeji?
To je hrozně těžko říct. Naše společnost nějak funguje, je nějak vychovaná a musí se změnit. Všichni si to pamatujeme: když někdo pro někoho něco udělal, dostal kafe nebo flašku. A společnost v tom stále běží.
Takže hokej není výjimka?
Určitě není na místě říct, že to tak není.
Je vám dvaačtyřicet. Jste mistr světa jako hráč i trenér, vyhrál jste olympiádu, jako kouč jste vyhrál se Slavií ligu. Co vlastně ještě můžete v hokeji dokázat?
Víte, co chci? Chci třeba, aby si Slavie držela značku, že patří mezi čtyři nejlepší mužstva extraligy. A důležité je si tu značku udržet. Jsou mužstva, která vyletěla a jsou dneska pryč. Slavie se někam postupně prokousávala. Nemůžeme stále vyhrávat, ale mezi čtyři nejlepší bychom patřit chtěli.
