Na širokém kluzišti evropských rozměrů válel. Daleko na východě si užíval klidu, ukrytý před slíděním českého bulváru si psychicky odpočal. Ve třiatřiceti letech jako sportovec dozrál. „Jenže na mistrovství zase budou rozhodovat maličkosti,“ tvrdí. „Jedna chyba, jedna šance určí, jestli budu hrdina, nebo ne.“
Podobně jako před rokem v Praze? Ve čtvrtfinálových penaltách jste proti USA trefil tyčku a Česko pak senzačně vypadlo.
Přesně tak.
Ta porážka vás dost vzala. Ještě na ni vzpomínáte?
Porážky k životu patří. Nemá cenu na ně myslet.
Vydáváte se na pátý šampionát. Z těch předchozích máte pouze jednu bronzovou medaili. Nemáte rád systém turnaje. Není pro vás zakletý?
Vůbec ne. Takhle neuvažuju. To máte, jako kdyby Lendl nejezdil na Wimbledon. Nikdy ho nevyhrál, ale zkoušel to pořád.
O to víc vás titul z Vídně láká?
Ani tak to neberu. Nežiju tím, že musím vyhrát mistrovství světa. Když se to nepovede, nebudu bláznit. Nestane se, že bych proto tři dny nespal. Ale pozor! Na druhou stranu to neznamená, že se do Rakouska jedu klouzat.
Loni před Světovým pohárem jste řešil citové záležitosti, účast jste si rozmýšlel. Do Vídně letíte v jiné pohodě a kondici, ne?
Před Světovým pohárem jsem netrénoval, moc jsem s ním nepočítal. Potom pan Hlinka havaroval a zemřel. A já se rozhodl ze dne na den. Teď by to pro mě mělo být lehčí. Ale uvidíme.
Česko od jara 2001 dychtí po medaili. Cítíte, že ji okolí žádá?
Jak říkám, záleží na momentální formě, na jedné chybě. Když vyhrajeme čtvrtfinále, naroste nám sebevědomí. Medaile bude skoro naše a půjde to snáz.
Kdekdo vás už považoval za vyhasínající hvězdu. A vy jste pak v Evropě při výluce v NHL úplně šokoval báječnými výkony. Cítíte, že jste na vrcholu?
Hokej jde hrozně rychle dopředu. Nesmíte se zastavit, jinak vás všichni předběhnou.
Ale jak se cítíte vy osobně?
Nemůžu dominovat jako dřív. Ale zase nejsem vyplašený, když se nedaří. Počkám si na štěstí.
Takže jste psychicky silnější a neužíráte se neúspěchy?
Třeba v lednu na Poháru mistrů jsem první dva zápasy za Omsk nehrál dobře. Dřív bych se z toho úplně rozklepal, nemohl bych hrát. Ale tam jsem věřil, že musí přijít něco dobrého. No a ve finále jsem dal vítězný gól.
Takže jste s věkem našel duševní rovnováhu?
Přehnaná pozitivní emoce brzdí stejně jako ta negativní. Když se vede, člověk chce všechno hned, což nejde. Nepodléhám emocím, ať se daří, nebo ne. Když jste u puku o krok později, je to špatně. Když jste o krok dřív, jste v ofsajdu. (smích) Takže je to taky špatně. Musíte být všude přesně. Stejné je to s emocemi. Potřebujete je mít tak akorát. Přemotivovanost škodí.
Na loňský šampionát do Prahy jste se vydával jako na obtížnou misi. Hodně jste vnímal odpovědnost vyplývající z očekávání veřejnosti. Jak se cítíte letos?
Není optimální těšit se už teď, mohlo by to ze mě vyprchat. Musím to správně načasovat. Nejlepší je těšit se na rozhodující zápas.
Po příletu z Omsku do Prahy jste tvrdil, že mistrovství letos nebudete prožívat tak vážně, protože jste se vrátil z Ruska. Jak jste to myslel?
(dlouho uvažuje) Jak bych to vysvětlil… Tam jsem nebyl pod takovým tlakem jako v NHL. Když mi to nešlo v Americe, řešilo se to v klubu i v novinách. Ale byl jsem za to placený, takže jsem se nemohl divit.
Počkejte, vždyť Rusové od zahraničních hvězd tvrdě vyžadují výjimečné výkony. Nerozpakují se kohokoliv propustit, pokud s ním nejsou spokojeni.
Já jsem to nepociťoval. Noviny jsem nečetl, bylo to v pohodě. Když jsem párkrát nedal gól, nikdo mě nenapadl. Stříleli jiní, já si v klidu hrál to svoje. Do ničeho jsem se nenutil.
I život v Rusku jste si pochvaloval. Jak je možné, že jste spokojený v New Yorku i na Sibiři?
Pro mě je hlavní, když mi v klubu udělají ze zaměstnání pohodu a zábavu. Tím víc jsem jim mohl vrátit. A žil jsem si v klidu, svobodně. Nebyl tam nikdo z Blesku. Nešmírovali mě s foťákem u večeře.
Český bulvár pečlivě sleduje vaše vztahy. A pro vás je nedotknutelnost soukromí důležitá, že?
Samozřejmě. Cokoliv udělám, hned se to někde objeví. Nesmím udělat chybu. Když ji udělám, vědí o ní všichni. A ačkoliv se chovám jako andílek, jsem pořád v novinách. Vím, že si to nedokážete představit. Ale zkuste si chvíli žít jako já.
Možná si to maličko představit umím. Tu věčnou pozornost vám asi nikdo nezávidí.
V Rusku mě nikdo nenaháněl. Když jsem nechtěl dělat rozhovor, nedělal jsem ho. Tam respektují daná pravidla, tady ne.
Rusko pro většinu Čechů znamená málo přitažlivou zemi. Rusové se k sobě často chovají neuctivě, ve městech se projevuje až brutální kontrast mezi chudými a bohatými. Těsně vedle sebe je lesk i špína. Řada hokejistů proto na východ odmítla přestoupit. A vy si nestěžujete na nic.
Záleží na tom, co potřebujete k životu. Chcete super restaurace? Všude přepych? Tak tam nechoďte. Já jsem si užíval svobodu, že si můžu dělat, co chci, aniž by mě pořád někdo pronásledoval.
Ruským reportérům jste však vyprávěl o přítelkyni Andree a o jedenáctce, vašem oblíbeném čísle na ruletě. V ruských novinách se psalo o tom, že chodíte do omského kasina Le Tour a do restaurace U Švejka. Vědělo se to. A přesto nebyl žádný problém?
Ani minimální. Lidi jsou tam v pohodě, rádi se baví.
Nepovídejte, že vám v Rusku vůbec nic nevadilo.
Před zápasem jsme museli spát na baze, ale to jsem snášel líp než tátové od rodin, protože jsem svobodný. Docela zabíračka je cestování. Jednou týdně se letí tři hodiny na západ, musíte se vyrovnat s časovým posunem. Kdybych měl rodinu a děti, bylo by to ještě složitější.
A co na ledě? Několikrát se kvůli faulům na vás strhla hromadná bitka. Dotěrnost soupeřů vás nezlobila?
Jasně, ale to je součást hokeje.
Co ruští rozhodčí? Jsou nejspíš ještě horší než ti čeští, na něž jste se na podzim v extralize několikrát rozkřičel.
Tady jsem mohl mluvit česky. Ruštinu tolik neovládám. Kdybych tam zkoušel hulákat, akorát se zesměšním. To víte, že jsem občas byl nespokojený. Ale co se dá dělat...
Angažmá v Omsku jste vzal i kvůli penězům. V NHL se vědělo, že vyděláváte 11 milionů dolarů hrubého za sezonu. Avangard Omsk vám údajně za pětiměsíční služby zaplatil přes dva miliony dolarů čistého. Souhlasí?
O přesných částkách se nechci bavit. Každopádně jsem nadmíru spokojený. Upřímně řeknu, že kdyby NHL nezačala, z finančního hlediska by mě to tak moc nemrzelo.
V souvislosti s gážemi hvězd v Rusku se zmiňují úžasné částky. Že prý brankář Chabibulin měl dostat v Kazani pět milionů dolarů za část sezony. Člověk neví, čemu může věřit.
To je prostě Rusko. Něco je pravda, něco ne. Nad tím se nepozastavuju, ničemu se nedivím.
Když jste úžasným výkonem zařídil postup Avangardu do semifinále Superligy, zajistil jste mužstvu zvláštní odměnu milion rublů (850 tisíc korun) na hlavu. Mladší spoluhráči vám v kabině údajně děkovali, že jste jim vydělal víc, než oni dostanou za celý rok. Bylo to tak?
Peníze hrají velkou roli. Tyhle týmové prémie stmelují mužstvo. Při individuálních bonusech hraje každý sám na sebe. Když jsou peníze slíbené všem, nikdo si nic nezávidí.
S Avangardem jste podepsal kontrakt i na příští sezonu, pro případ, že by krize v NHL pokračovala. Zájem ovšem měly i jiné kluby. Dal by za vás Omsk cokoliv, aby si vás udržel?
Bylo domluvené, že jim vždycky řeknu, kolik mi nabízejí jinde. Nejlepší cenu. A oni to dorovnali.
Rozhodoval o tom přímo mecenáš Roman Abramovič, zároveň vlastník fotbalového klubu Chelsea?
Když se jedná o takové částce, tak určitě. On a gubernátor oblasti Poležajev mají v Avangardu největší slovo.
Setkal jste se s Abramovičem osobně?
Nesetkal.
A mrzí vás to?
Šance určitě ještě bude. Nedávno jsme měli jako mužstvo vyrazit do Londýna na zápas Chelsea – Arsenal. Ale zrušilo se to, rozprchli jsme se domů nebo k reprezentacím.
V Omsku vás zbožňovali za vaši nenáročnost. Nemohli například pochopit, že jste odmítl bodyguarda. Střelecký král Pavel Bure jich kolem sebe ve vlasti míval několik.
To je pro mě zbytečnost. Nikdy ho potřebovat nebudu.
Nechyběli vám na Sibiři přátelé, rodiče?
Pár kamarádů tam za mnou bylo. Ale chvíli jsem uprostřed sezony byl i doma, takže jsem se necítil osamocený.
Ve smlouvě jste měl ustanovení, podle něhož jste mohl odcestovat, kdyby se vašemu nemocnému otci přitížilo. Jak je mu vlastně?
Všechno v pohodě.
Jak moc vás tížilo, když marodil?
Je to nepříjemná věc, jenže on si vůbec nepřipouští, že je nemocný. S takovou psychikou je daleko lehčí se vyléčit. Někdo si chorobu vsugeruje a přivolá ji na sebe. Táta je úplně opačný případ.
Nějakou dobu strávil v nemocnici. Co mu přesně bylo?
To je soukromá věc.
Jistě. Ještě na chviličku k Omsku. Klub Avangard je chloubou města a oblasti. Bral jste to tak, že na ledě bojujete i za tamní obyvatele, za fanoušky?
Jako profesionál hraju za klub, který mě platí. Život mě vychoval, jsem žoldák. Když přestoupím, tak se musím ze dne na den přizpůsobit a bojovat za jiný tým.
Jenže já myslel, jestli jste k Omsku a Avangardu získal nějaký zvláštní vztah.
To jo. Udělali mi k práci podmínky, které jsem potřeboval. Tím pádem jsem jim něco dlužil a chtěl jsem jim to vrátit.
V týmu jste způsobil hokejovou revoluci. Zrušilo se pravidlo, podle něhož se pravidelně točí čtyři útoky. Chodil jste na led ve dvou formacích, na přesilovky nastupovalo speciální přesilovkové komando. Jak jste to dokázal?
V Rusku stále přežívají určité návyky. Trenéři tam jsou pořád stejní, vlastně se jenom točí v klubech. Ale ten náš Bělousov si nechá poradit, sám vidí a chápe. Je to navíc výborný člověk, dá se s ním mluvit.
Žádná jiná hvězda z NHL v Rusku nezpůsobila takový poprask jako vy. Jak je možné, že v Superlize pohořeli v zámoří vychvalovaní machři jako Lecavalier nebo Heatley?
Hokej v Evropě je něco úplně jiného. Musíte se přizpůsobit. Navyknout si na jejich styl. Nemůžete zůstat u své hry, ostatních dvacet hráčů se vám nepřizpůsobí.
Jak je pro třiatřicetiletého veterána náročné změnit hokejový projev? V čem jste se musel přizpůsobit?
Rusáci jsou zvyklí s pukem na hokejce prokličkovat přes všechny lidi, co stojí před nimi. Pozor, oni nejsou soukromníci, ale trenéři to od nich vyžadují. Žádné narážečky se tam nepěstují. Na druhou stranu je jednoduché proti nim hrát.
Proč?
Oni musí obehrát aspoň jednoho soupeře, než dají přihrávku. Na mezinárodní úrovni proto můžou mít problémy. Rus udělá jednu dvě kličky, ale třetí člověk mu puk sebere a jede do brejku.
S ruskou reprezentací se na mistrovství ve Vídni setkáte nejspíš už v osmifinálové skupině. Avšak kouč Vladimír Růžička tvrdí, že se musíte soustředit především na čtvrtfinále. Berete to jako změnu oproti předchozím šampionátům?To není tak snadná věc. Když nastupujete do zápasu, nejdete tam prohrát. Ať jste hráč nebo trenér, chcete vyhrávat. Nemůžeme si v těch prvních skupinách jenom něco zkoušet. Vždyť jsme profesionálové, máme svou hrdost.
Postřehl jste v přípravě na šampionát nějaké odlišnosti oproti minulosti?
Možná se v tréninku víc bruslí. Uvidíme, jak k tomu Růža přistoupí ve Vídni. Jestli bude stahovat sestavu na tři pětky, když se bude prohrávat. Koho bude posílat na přesilovky. Ale jsem přesvědčený, že na střídačce při zápase nebude myslet na vítězství ve čtvrtfinále. Bude chtít vyhrát.
Při zimním hlasování do ankety Zlatá hokejka o nejlepšího českého hokejistu vás Růžička omylem zapomněl zařadit do elitní desítky. Už vám naznačil, jak svůj přehmat odčiní?
(žertovně) Slíbil, že mě bude posílat na všechny přesilovky, abych si dal pár gólů.
Jako kluk jste Růžičkovi fandil, na olympiádě v Naganu jste s ním nastoupil v jednom útoku, teď vás trénuje. Uznáváte ho jako autoritu?
Kdo chce být dobrý hokejista, musí uznávat legendy. Ať je to Gretzky, Lemieux nebo Růžička. Respektuju je, protože vynikli v oboru, ve kterém se i já snažím něco dokázat. To oni nám ukázali cestu.
Fajn, ale ctíte ho taky jako trenéra?
Zažil jsem ho jen na Světovém poháru. Ale jako hráč měl talent, viděl situace na ledě jinak než ostatní. Vidí to i teď a trenéřině se poctivě věnuje, Je to fanatik hokeje. Pozná, jak reagovat na změnu soupeřovy taktiky. Má všechno, musí být dobrý kouč.
Má výhodu například proti Slavomíru Lenerovi, jemuž se často vytýká, že hokej nikdy vrcholově nehrál?
Na Slávu žárlili bývalí hráči, kteří se k nároďáku nedostali nebo u něj zrovna nebyli. A když ho někdo chce kritizovat, snadno si najde zbraň: vždyť on jako hráč nic nedokázal. Já se na to koukám jako na závist.
Vy jste s Lenerem vycházel dobře?
Neměl jsem s ním ani jeden problém. Nikdy jsme se nehádali. U hokeje je dlouho. Mnohem hůř jsem vycházel s trenéry, kteří hokej dřív hráli. Jenže byli ve třetí nebo čtvrté lajně a neznali nic jiného než nastřelování puků a rvaní. A ještě hloupě machrovali.
 Jaromír Jágr |
 Jaromír Jágr |
 Jaromír Jágr |
 Jaromír Jágr |
 Jaromír Jágr |
