A jak probíhala cesta do Hannoveru?
U hotelu nasedli do autobusu. Při předešlém transportu v Kolíně řidič vůbec nevěděl kudy jet, tento znal cestu až moc dobře. Prudce sešlápl plyn, potom rychle na brzdu. A podobným závodnickým stylem až na letiště. "Hm, to je asi místní Fittipaldi," usmál se manažer týmu František Černík a instinktivně se přidržel sedadla. "Ten s tím jeden jako s tankem," zasmál se obr Jiří Dopita. Pak další řezaná zatáčka, kvílení brzd. "Jel s námi jako blázen," vzpomínal obránce Jaroslav Špaček.
"Dobry den, vitame ceske hrace," ozvalo se z reproduktorů an letišti, to se místní personál chtěl před obhájci titulu vytáhnout. V dochvilnosti ale selhal, ze země se odlepili se čtyřicetiminutovým zpožděním. Do Hannoveru letěli spolu se Švýcary, každý měl určené místo podle palubního lístku. Ale kdepak! Průbojnější český tým se nahrnul do letadla první a zabral atraktivní místa. Soupeř se poslušně usadil na zbytku. "No ale to letadlo... To bylo zase mrňavý, ještě že se moc nehoupalo," oddychl si útočník Tomáš Vlasák.
Čtyřhvězdičkový hotel Copthorne je asi deset minut od haly, zdá se být modernější než v Norimberku. Sauny, solária, možná také více možností pro zábavu. "Vypadá fakt dobře, ale uvidíme další dny," říká řízný obránce Jaroslav Špaček. Ten musí především v okolí najít golfové hříště, bez něj se cítí nesvůj. Na rozdíl od předešlého ubytování se nebudou moci do haly procházet, to je příliš daleko. Do pokojů se poskládali opět po dvou, pouze Viktor Ujčík je sám.
Hokejisty můžete povzbudit sami prostřednictvím iDNES, když pošlete mail na adresu dopisovatel@idnes.cz a zpravodaj je předá hráčům přímo v dějiště. Nebo můžete využít faxu a posílat vzkazy na číslo 0049/511/9836 667 - je třeba dopsat upozornění, že se jedná o psaní pro českou výpravu.
