„Chci pomoct k tomu, abychom zase byli hrdí Ústečáci,“ tvrdí Roubík na startu přípravy. Loni ve Slovanu stál na střídačce coby asistent, teď na ní sedí zase jako hráč.
V první domácí přípravě s Chomutovem jste měl číslo 14. Novinka?
Ne, zase budu mít svoji 41. Tréninkové dresy máme jen do pětadvacítky, tak jsem si vzal obrácené číslo.
Jak se po dlouhé pauze cítíte?
Výkon z mé strany hrozný, budu se potřebovat do toho dostat. Ještě to sebere pár zápasů. Tréninky už nejsou po čtrnácti dnech tak hrozné, začíná si to malinko sedat, ale bude to trvat. A já doufám, že to bude dobré. A že budeme mít víc šancí jako lajna. Je to teprve začátek, musím se s tím sžít.
Co je pro vás nejtěžší?
Vrátit se do malých oblouků a v nich být zapřený. Když člověk jen trénoval a hrál si pouze takový sranda hokej, to jezdil na natažených nohách. A z těch rychlých protizvratných bogen navíc nahrát, to je nejsložitější. Právě to trvá dlouho, než se do toho dostanu.
Cit na puk a hokejku zůstal?
Ano, to je úplně v pohodě. Jen se musím ještě do jízdy hodně posadit, být přikrčený, zapřený a potom koukat a rozdávat puky.
Pálí hodně svaly při návratu?
Ty první dva týdny bylo všechno hodně zatuhlé, pomalu to začíná povolovat. Ale musím pořád opatrně, tělo si na zátěž musí zvyknout. Nejde všechno hned a rychle.
Dostanete se do formy, jako když jste v říjnu 2019 končil?
Asi to bude trošku jiné, utekly skoro tři roky, ale zase je to o ligu níž. Hráči tady nejsou tak kvalitní jako v 1. lize. Snad by to mohlo z mojí strany vypadat i k světu.
Proč vůbec oživujete kariéru?
Chtěl jsem pomoct. Nejsou tady žádní Ústečáci, kteří by se mohli vrátit a byli v nějakém rozumném věku třeba kolem třiceti. Je tu Martin Tůma, ale ten je relativně mladý. Museli zůstat mazáci Jirka Drtina, Kuba Trefný. Já už jsem v klubu 14 let, takže tady díky mě nějaký Ústečák bude, v tomhle duchu jsem zpátky na ledě. Chci Slovan zvednout a někam ho posunout. Už na první domácí přípravu s Chomutovem lidi přišli, fandili. A chtěli vidět Ústí s Ústečáky.
Fandy asi zahřeje, když Pražan o sobě mluví jako o Ústečanovi.
Za ta léta mi to tady přirostlo k srdci. Jsem na stadionu a ve městě denně, cítím se jako Ústečák. Kvůli tomu jsme to takhle s (funkcionářem) Vláďou Evanem a trenéry udělali, aby tu někdo byl a zase jsme rozjeli mašinu, co tady byla dřív.
Nechcete se přestěhovat?
Zatím ne, mám děti v Praze, dvě holky, musím jim být nablízku.
Zůstat Slovan v 1. lize, do dresu byste se znovu neoblékl?
Ne, to bych nehrál, na profíky bych neměl. Když jde o poloprofesionály, řekl jsem si, budiž, to zkusím.
Říkal vám někdo ve vašem okolí, že jste se zbláznil?
To víte, že to slýchám. Já na to odpovídám, že do padesáti let budu vypadat stejně. Stejně dobře (smích). Takže si ještě rok zamakám. Cítím se zdravotně relativně dobře.
A fyzicky?
Taky stárnu, nebude to tak rychlé jako dřív. Tedy v uvozovkách řečeno, protože ani předtím jsem rychlý hráč nebyl. Zase se ta potřeba rychlosti o trochu sníží, když jde o 2. ligu, nemuselo by to tedy být tak hrozné.
I rodiče comeback odsouhlasili?
Oni mi říkali: Jdi si zahrát, prodluž si mládí! A ono to tak je. Když jste s mladými kluky v mladé partě a bavíte se o „mladých“ věcech, tak potom nestárnete. Já vlastně i těm jejich vtipům rozumím.
 |
Sestup byl šok. Těší vás aspoň, jak ho váš Slovan ustál?
Bylo vidět na fanoušcích, že jsme to ustáli, že jsme postavili konkurenceschopné mužstvo, které by mohlo hrát o nějaké vyšší příčky. Urvat play off a v něm se dostat někam dál. Uvidíme kolem ledna, jestli se ještě mužstvo bude doplňovat, až v té době se bude rozhodovat.
Říkal jste si zpětně, že jste si nezasloužili spadnout?
Ono to je těžké, nezasloužili... V normální sezoně mít 70 bodů, to bychom byli v klidu v play off. Loni se to takhle nehrálo, potřebný počet jsme neudělali, takže se nedá říct, jestli sestup byl nebo nebyl spravedlivý. Prostě jsme spadli a musíme se zase odrazit a vytáhnout Slovan Ústí zpátky nahoru.
Druhou ligu si zahrajete po 24 letech, v sezoně 1997/98 jste si ji zkusil za Neratovice. Jaká byla?
Mnohem zkušenější. Těch mladých kluků jako teď tolik nebylo. Takže soutěž nebyla až tak rychlá. Třeba teď příprava s Chomutovem byla rychlá hodně. U nás se dost trénuje, u nich taky, to nebylo druholigové, ale úrovní spodek 1. ligy.
Jak vám jako mladíkovi pomohly zkušenosti ve 2. lize?
Trenér Hynek si mě pak vytáhl do 1. ligy do Berouna a na konci sezony jsem se zase podíval na Spartu.
Co když vás jako legendu budou ve 2. lize řezat?
Nějakou postavu a sílu mám, něco vydržím. Ať to zkusí!
A zase budete kapitán?
Ještě volba neproběhla, ale kapitán být nepotřebuji.
Myslíte na postup?
Hlavně se musíme odrazit od dna, nabalit fanouškovskou základnu, nabalit lidi z Ústí. Aby soupeř, když sem pojede, si už před cedulí říkal: Ty vado, jedeme do Ústí, tam se nám nechce, tam jsou dobrý! Chci, ať jsme zase hrdí Ústečáci.
Čekají vás derby s Chomutovem, Mostem, Děčínem a Bílinou. Získá tím soutěž náboj?
Rozhodně to jsou lákavé zápasy. Do derby musíme dát všechno, doufám, že nám fanoušci pomůžou. A vytvoří zase velikánskou základu, co tady byla dřív, plný zimák.
Srší z vás optimismus.
Jsem optimista. Máme šanci dostat to s fanoušky zase nahoru.
Budete jen hrát, nebo k tomu máte i jiné povinnosti?
Ještě trénuji děti, je to ode mě takové poloprofesionální. Mám to udělané tak, aby mi tréninky dětí a dospělých co nejrychleji navazovaly a pak jsem mohl za svými dětmi.
Jak vás trenéřina u mládeže baví?
Moc. Je hezké předávat, co jsem se naučil. Děti mají plno energie a rozsvícené oči, to je perfektní.
Koho vedete?
Trénuji 2. třídu, malinké děti. Ony na led chodí s úsměvem, hodně se s nimi hraje, aby je trénink bavil, aby chodily právě s těma rozsvícenýma očima a pak půl večera doma mámě s tátou vyprávěly, jak to tady bylo super.
Vás hokej pohlcuje. Dovedete si představit dělat něco jiného?
Ne, vůbec. U hokeje zůstanu. Buď hraním, jestli vydržím ten rok, anebo pak určitě trénováním.
Návrat je tedy jen roční?
Nevím, jak na tom budu fyzicky. Nemůžu říkat, že budu hrát dva roky, a pak nevydržím ani do Vánoc. Zatím si dávám rok a pak se uvidí.
