Slovinec drží průměr bod na zápas, jediný zásah ztrácí na lídra prvoligových kanonýrů olomouckého Davídka. "Přál bych si vyhrát nejlepšího střelce ligy," říká 24letý Pajič.
Kolik gólů bude muset dát nejlepší střelec první ligy?
Řekl bych tak 30, možná 28. Tolik jsem dal naposledy v juniorech.
Ale býval jste vždy spíš nahrávač než střelec, ne?
Právě. Letos je to nějak obráceně.
V Ústí vám víc přihrávají?
To si nemyslím. Prostě to tak vychází, že u posledního či odraženého puku jsem zrovna já. Hlavní je, že hraju hodně. Jsem teď dost vytěžovaný. Párkrát mi to tam spadlo a začal jsem si věřit. Pak je taky důležité, že se každý zápas dostanu do nějaké šance.
A rázem máte i víc gólů než největší hvězda soutěže Radek Duda.
Na to ani moc nekoukám. Spíš se soustředím na sebe. Každý hráč je trošku jiný. Někdo málo střílí, i ve velké šanci se snaží ještě přihrát.
Vy teď spíš střílíte?
Možná. Po zranění jsem se vrátil a dal jsem ve čtyřech zápasech čtyři góly. Tak to naskákalo.
Rameno už drží?
Natáhl jsem si vazy, chyběl jsem na zápasy s Benátkami, Havířovem a Chomutovem. To mě mrzelo nejvíc. Dařilo se mi a zrovna před tak důležitým utkáním se zraním. Teď už je to dobré. Trošku to ještě cítím, ale neomezuje mě to.
Deset branek ve třinácti zápasech, to je slušná bilance. Jste spokojený?
Před sezonou jsem si dal za cíl zlepšit koncovku. A zatím se mi to daří. I když je ještě hodně co zlepšovat. Nedá se proměnit všechno, ale nějakou rezervu tam ještě mám. Někdy je to dost hrozný. Jsem zbrklý, musím zlepšit i střelu. Potřebuji, aby byla tvrdší i rychlejší.
Ve Vrchlabí jste nasbíral v předminulé sezoně v 31 zápasech 27 bodů. Budete v Ústí ještě produktivnější?
Moje cíle jsou pokaždé velké - co zápas, to bod. Ale ještě se mi to nepovedlo. Tak snad letos v Ústí.
Ústí v Chomutově dostalo políček, ale od prohry 2:6 se role obrátily. Vyhráváte, před Chomutovem vedete už o čtyři body. Čím to?
Nás ta prohra nepoložila. Uvědomili jsme si chyby a snažíme se každý zápas hrát lépe. A Chomutov nevím.
Možná na něj dolehla krize.
Probíráte v kabině, proč Chomutov začal prohrávat?
Ani ne. Ale je pravda, že když se podíváme na výsledky, trochu se tomu divíme.
Je váš cíl vyhrát základní část?
Určitě ano. Chceme mít v play-off co nejlepší postavení.
Může do bitvy o postup do baráže vstoupit mezi Chomutov a Ústí ještě nějaký jiný tým?
V play-off určitě, v základní části nevím. Možná Olomouc. Ta hraje taky dobře. Ale měli jsme problémy doma i s Kadaní či Třebíčí. Každý soupeř se musí brát vážně. Trochu povolíte a vymstí se to.
Pomáhal jste formou střídavých startů v extralize Mladé Boleslavi.
Ale později jste to odmítl. Proč? Vrátili jsme se z utkání, kluci šli spát a já musel sednout do auta a jet dalších 100 kilometrů. Unavovalo mě to, nemohl bych podávat stoprocentní výkony v Ústí. Málo trénujete, furt se jen hraje. To není nejlepší.
Fanoušky štve, že Ústí pomáhá zrovna Boleslavi, která Lvy dvakrát vyřadila v baráži o extraligu.
Mají na to právo. Ale my hráči s tím nic nenaděláme. A některým může těžký extraligový zápas zase pomoct k lepším výkonům v 1. lize.
Loni jste uvažoval o návratu domů - na Slovinsko. Proč to nevyšlo?
Vrchlabí mě nepustilo. Měl jsem dobrou nabídku z mého mateřského klubu Jesenice, který hraje rakouskou ligu. Mají tam takový systém, že každý hráč ze soupisky je ohodnocený nějakým počtem bodů a v součtu sestava může dát dohromady maximálně 60 bodů. A hráč do 24 let je hodnocený nižším počtem než starší. Byl jsem pro ně hodně zajímavý, navíc mistrovství světa v Kanadě se mi docela povedlo. Měli velký zájem a já chtěl taky zkusit něco jiného. Ale možná jsem teď rád, že to nevyšlo a jsem v Ústí.
Co vás sem zlákalo?
Je tu větší konkurence, což hráče vždy nakopne, aby víc makal. Velké ambice, to mě taky přesvědčilo, že to je správná volba. Je tu dobrá parta, výsledky zatím nemáme špatné.
Už jste tu hostoval dva zápasy v extraligové epizodě Ústí a fanoušci si vás hned oblíbili. I to rozhodlo?
Určitě je vždy hezké, když tě lidi mají rádi, než když tě nenávidí. Je to další plus.
V Česku jste už 7 let. Jak jste se sem vůbec dostal?
Pomohl mi Venca Červený z Budějovic. Trénoval ve Slovinsku a tam mě poznal. Povedl se mi turnaj osmnáctek, tak mě doporučil do Písku, jenž hrál juniorskou extraligu. Ve Slovinsku dorosty a juniorka mají třeba jen 25 zápasů za celý rok. Z toho jen 8 kvalitních, což je hrozně málo. Kdo chce jít dál a zlepšovat se, musí jít do lepších lig.
Víte, co znamená v češtině vaše křestní jméno Rok? Jistě. Mockrát si ze mě dělali kluci kvůli tomu srandičky. Ale u nás je to běžné jméno, nemá žádný význam. Rok se u nás řekne leto - to je u vás zase roční období.
A jak vám říkají spoluhráči?
Pajo. Je to přezdívka, kterou měl už můj táta. Zdědil jsem ji.
Pravidelně jste hrál za slovinskou reprezentaci, ale v poslední době se v ní moc neobjevujete. Proč?
V únoru při kvalifikaci na olympiádu se to zadrhlo. Přijel jsem na sraz, ale za dva dny mě poslali zpátky do Česka. Ani nevysvětlili proč. Na svaz přišli lidé, s nimiž jsem neměl dobré vztahy, ale myslel jsem, že když mi vyšlo mistrovství světa v Kanadě, že snad nebude problém.
O co šlo?
O pomluvy. Já jen řekl svůj názor a od té doby mě tam nechtějí. Víc bych to nechtěl rozebírat. Nejsem jediný, koho ani nepozvali na letošní mistrovství světa skupiny B.
Budete zase reprezentovat?
Když se vymění lidi na svazu, moc rád. Ale do té doby je to uzavřené. Mrzí mě to, je pro mě čest hrát za národní tým. Ale každý hráč si musí chránit svoje jméno.
Rosol: Klidně může být nejlepší střelec v první lize
|
