Před čtyřmi lety prožil obrovskou radost z postupu do extraligy s jihlavskou Duklou. A o dva roky později si chvíle euforie zopakoval v dresu Kladna...
Proto je pro hokejového obránce Jiřího Říhu těžké vybrat si v letošním finále Chance ligy jen jeden tým, kterému bude fandit. „Opravdu je to zvláštní pocit,“ svěřuje se osmadvacetiletý rodák z Opočna, který si za poslední rok prošel velkým zdravotním trápením.
Kvůli ulcerózní kolitidě, což je autoimunitní typ zánětu trávicí trubice, trávil podstatnou část dne na záchodě. Během pár týdnů ztratil přes dvacet kilo na váze a skoro už se loučil s hokejovou kariérou.
Než začneme probírat aktuální finále Chance ligy, zeptám se, jak jste na tom nyní se zdravím?
Naštěstí už jsem v pořádku, musím to zaklepat. Dokonce jsem si ještě stihl v letošní sezoně dva měsíce zahrát za Slavii. Byť to bylo těžké.
ONLINE: Jihlava vs. Kladnotřetí zápas finále první ligy v podrobné reportáži |
Jak dlouho jste trénoval, než jste znovu vyjel na led k utkání?
Poprvé po týdnu. Byl jsem úplně bez kondice. Ale jsme za tu možnost moc rád, aspoň jsem si mohl zase všechno osahat.
Převažoval pocit štěstí, že jste zase ve hře, nebo nedostatek sil?
Asi tak nějak všechno dohromady. Byl jsme šťastný, ale na druhou stranu jsem umíral, protože když nemáte fyzičku, cítíte se hrozně. Bral jsem to jako přípravu na novou sezonu. A hlavně jsem se těšil mezi kluky do kabiny. Nikdo nevěděl, jestli ještě někdy budu moct hrát. Naštěstí všechno dobře dopadlo.
Pořád jste pod dohledem lékařů, chodíte na kontroly?
Teď už ne, cítím se dobře, střeva mám zahojená. A pokud by se objevil nějaký problém, zajel bych si do Prahy, kde jsem vedený. Ale doufám, že už to nebudu potřebovat.
Za většinu chorob může podle odborníků psychika, přemýšlel jste, co konkrétně mohlo spustit tu vaši nemoc?
Těžko říct, každopádně je pravda, že roli v tom hraje strava, okolní vlivy a stres.
Popravdě řečeno, vy jste vždycky působil optimisticky. Jako někdo, koho jen tak něco nerozhodí. Stres mi k vám nepasuje...
Navenek můžete vypadat v pohodě, ale uvnitř prožíváte svoje problémy. I my hokejisti jsme normální lidi s běžnými starostmi.
V roce 2019 už Jiří Říha nastupoval v dresu Kladna. Na snímku bojuje s jihlavským Tomášem Čachotským (vpravo).
Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Přemýšlím, co dobrého vám tak mohla ona zmiňovaná choroba asi přinést?
Srovnal jsem si hlavu, uvědomil jsem si, co jsem dělal špatně. Vlastně celý život jsem si překopal. I díky tomu jsem se vrátil poměrně brzy znovu do zápasů
Už víte, kde budete hrát v příští sezoně?
Ve Slavii určitě ne, tam jsem byl jen na rozehrání. Čekám na vyjádření Litvínova, kde mi skončila smlouva. Uvidíme, jestli uplatní opci. Pokud ne, budu jednat s jinými týmy.
Z nejistoty už se nehroutíte?
Kdepak, jsem rád, že jsem zdravý. Ono se vždycky něco najde.
Dobře, tak se můžeme chvilku věnovat prvoligovému finále. Přejete víc Jihlavě, nebo Kladnu?
Jak už jsem říkal, tohle finále je pro mě hrozně zvláštní, takže asi nefandím nikomu. Ať postoupí lepší, kdo si to víc zaslouží. Nemám favorita.
Co říkáte na to, že Dukla dokázala na kladenském ledě vyhrát oba zápasy?
Nečekal jsem to, ale o tom hokej je. Každé finále je jiné. Teď zase třeba může dvakrát vyhrát Kladno v Jihlavě. Uvidíme, co bude dál.
Jedno je jisté, radost postupujícího týmu bude letos na ledě bez fanoušků...
Ještě když jsem byl nemocný, tak jsem si vůbec neuměl představit, jaké to je hrát bez diváků. Říkal jsem si, že to musí být jako na tréninku. Pak jsem si to vyzkoušel a je to fakt zvláštní, hodně smutný.
Ještě někdy zajedete do Jihlavy?
Když jsem končil v Dukle a šel pak do Boleslavi, tak jsem byl ještě nějakou dobu v kontaktu s jihlavskými fanoušky. Asi dvakrát jsem přijel na nějakou jejich akci, ale teď už ne. I když vztahy máme dobré pořád.
