„Během celé kariéry jsem měl velké štěstí, že se mi vyhýbala zranění. Teď se to otočilo. Navíc jsem starší a rekonvalescence trvá pokaždé déle,“ říká šestačtyřicetiletý hokejový veterán, který zarputile odmítá ukončit kariéru.
Naposledy Jágra zastavil natržený zadní stehenní sval, což si přivodil v přípravě. Mohlo by se zdát, že ho to po předchozím dlouhém léčení poraněného kolena otráví, ale ne.
„Byla to smůla: v poslední vteřině upadl hráč za mnou, podrazil mi při tom jednu nohu a já spadl celou vahou na tu druhou. Navíc jsem se zároveň otáčel. Ale to se stává,“ vykládal Jágr smířlivě.
To nejhorší období má už za sebou a optimisticky hledí do budoucna. Zvládl už trénink s týmem Kladna, který mezitím pomáhá koučovat ze střídačky, a doufá, že se blíží návrat na led. I když raději hodně pomalý a opatrný.
„Nechci to zbytečně uspěchat. Návrat je těžší i kvůli tomu, že jsem měsíc nebyl na ledě. A když jsem se do toho předtím konečně trochu dostal, tak jsem zase vypadl.“
Jágr na druhou stranu nevylučuje, že naskočí do zápasu už zítra doma proti Jihlavě nebo v sobotu na Slavii. „Těžko říct, jde jenom o to, abych se znovu nezranil. Musím se taky cítit dobře, nechci být na ledě jenom do počtu, to by moc nepomohlo. Nikam se necpu.“
Chuť hrát ale Jágr nezapírá, sám dokonce zdůrazňuje, že je důležitější než věk. Dopředu ho žene i touha zahrát si v extralize, byť klidně i jen pár zápasů. „Získal bych přehled, jakým stylem se v ní hraje. Těžit by z toho mohlo Kladno, se kterým chceme postoupit. Jestli chceme uspět, tak se musíme dobře připravit a vědět, kudy se ubírat. Je rozdíl na extraligu koukat a zahrát si ji,“ tvrdil.
Inspiraci si chce Jágr brát i z NHL. Divíte se? Vysvětlení je prozaické: Kladno má stejné parametry hřiště, jaké jsou v zámoří. A jeho boss má v plánu bedlivě sledovat a koumat, jak téhle skutečnosti využít.
„Pokud budu dál pokračovat jako hráč, tak sice nebudu mít čas ponocovat a sledovat přenosy, ale na sestřihy zápasů se dívat budu. Dá se tam okoukat spousta věcí, to je pro nás dobré.“
Mezitím však na Jágra čeká ještě jeden úkol: shodit přebytečná kila, která nabral v době, kdy nehrál. Během pauzírování a nicnedělání se ládoval oblíbenými sladkostmi. Když si pak stoupl na váhu, svítily na něj tři číslice 115 kg, tedy jeho životní maximum.
„Už jsem byl na 112, ale když jsem se znovu zranil, tak jsem se dostal hodně rychle zpátky. Ale to bude v pohodě. Jak začnu hrát, tak se to zlepší,“ usmál se Jágr. A pak poněkud opatrně dodal: „Aspoň tomu věřím.“
