Tak to je obrovská škoda. Když jsem se vracel dlouho z práce, věděl jsem, že z rádia v autě uslyším ty nejaktuálnější výsledky. A v devadesátých letech jsem úterý pátek a neděli večer trávil s uchem u rádia, protože tady byly výsledky online. A televize výsledky přinesla až v osm. Je to pravda, byla to jistota, jako že každé ráno vyjde slunce, kus života, bude mi to chybět.

Páni, ač už jsem tento pořad neposlouchal léta a výsledky sleduju výhradně na internetu taky mě to mrzí, nostalgicky teď vzpomínám na konec 90tých let kdy se krátce vyskytoval náš Havířovský hokejový klub v extralize a já napjatě čekal jak si borci vedou na venkovním kluzišti nebo napjatě s vsazeným tiketem v ruce čekal na jakékoli vyrovnání a semtam radostně běžel za máti jestli mi ráno vyzvedne výhru protože jsem ještě neměl 18.. zlaté časy.

Je to obrovská škoda. Vychutnával jsem bohatou slovní zásobu rozhlasových reportérů. Obdivoval jsem jejich pohotovost. Úterní, páteční a někdy i nedělní podvečery byly pro mě bez tohoto pořadu nemyslitelné. Smutné.

I slzičku jsem zamáčkl... S mikrofonem za hokejem/fotbalem je velikánský kus mého dětství, dospívání i dospělosti, z těch +- šedesáti let jsem odposlouchal +- 50 a zejména v dětství hltal každé slovo reportérů a s napětím očekával každý vstup reportéra dalšího zápasu... jóó to byly časy... fotbálek, tranďák u tyče, na plný koule a měli jsme to "all inclusive, on line". Býval to luxusní pořad pro sportovní fanoušky

To byly časy s VEF 206 pod polštářem...

Hezky napsané, kolikrát jsem poslouchala S mikrofonem za hokejem při mých jízdách z Prahy do Zlína. Škoda.

Zkouším dát dohromady pár jmen, na která si vzpomenu :-) Přidáte další?

Aleš Procházka, Petr Kadeřábek, František Kuna, Miroslav Augustin, Tomáš Lörinc, Pavel Petr, Ivan Quirenz, Ladislav Lhotský, Metoděj Novák, Tibor Kubát, Tomáš Perutka, Tomáš Minarčík, Rudolf Gallo, Gabo Zelenay, Karol Farkašovský, Kamil Jáša, Pavel Kroneisl, Ota Gutwirth, David Kalvas, Radim Sajbot, Filip Šedivý, Zdeněk Vlk, Miroslav Uxa, Vladislav Janouškovec, David Nekvinda, David Procházka, David Nyč, Václav Svoboda, Václav Jindřich, Vladimír Vácha, Miroslav Bureš, Karel Malina, Jaroslav Moucha, Stanislav Sigmund... sakra, toho je :-) A co jméno, to nějaká vzpomínka.

To je tak bohatej výčet, že už k němu nedokážu nic přidat jen postesk, že je mi to fakt strašně líto.

Hlavně za totáče, před témi 60 či kolika lety, jeden z mála našich pořadů, co se dal v rádiu poslouchat, kvůli kterýmu jsme i vždy přeladili na tu dobu z rádia Luxembourg, Tony Prince snad promine

Hezky napsané. Jsou opravdu věci, které spojují generace, tento pořad určitě generaci nas, panu kolem pětačtyřicítky... Vzpomínám, jak ty stadiony s místy ke stání hučely... A na to napětí... Jediné, co mě mrzelo, bylo, že chezicka byla tradičně až na konci reportážního kolečka...

Před lety jsem jako rozhlasák jezdil na tyhle malé sportovní přenosy s pultíkem ERT 032, sluchátky a dvěma mikrofony. Stadiony v Jihlavě, Znojmě, Brně, Zlíně, Uherském Hradišti, Olomouci a Drnovicích jsem znal jako své boty. Měl jsem sportovní přenosy rád - odpolední záležitost, jednoduchá instalace a koukal jsem na utkání. Ale život utíká, někteří redaktoři již nejsou mezi námi a na některých stadionech se již nehraje.... Nesmrtelné vzpomínky mám hlavně na Ivana Quirenze, který měl jako bývalý hospodský super hlas a správně květnatou mluvu :)