Před deseti lety měl zraněné koleno, na dálnici ho srazil kamion a lékaři mu předpovídali, že bude rád, když bude chodit. Stále však hraje hokej. „Trefené koleno bolelo víc, týden jsem trpěl,“ pamatuje si dobře největší bolest, co kdy prožil. „Proti kolenu bolí rameno o dost méně.“
Ale pocity v neděli měl i tak všelijaké. Nejdříve ho ruka brněla. Pak mu lékař týmu Zdeněk Vodička na rameno sáhl a konstatoval, že je to jasné. „Nevěděl jsem co, až když jsem se svlékal, viděl jsem, že tam mám bouli.“
Hodně zranění v hokeji prodělal Robův spoluhráč Martin Štrba. „Ta ramena nebyla tak bolestivá jako koleno,“ srovnal. Loni byl na operaci, kolem kolena má plastické vazy. Než mu po operaci bolesti ustoupily, tři dny moc nespal. Hokejisté mají za utkání několik střetů, při kterých se mohou zranit. „Nic příjemného to není, ale bolí to až po zápase,“ shoduje se Rob se Štrbou.
Často až druhý den postižená místa zmodrají. „Pak si můžeme v šatně modřiny počítat,“ zasmál se Štrba. Hra je o statečnosti a statečnost také rozhodne i o tom, zda Jihočeši postoupí do play off. Počítat s ranami, když se zvlášť doma stále útočí, se musí. Čtyři pět hráčů Českých Budějovic přišlo o zuby nebo jejich část jen v této sezoně. „Ti, co nás znají, vědí, o co jde, fandí nám pořád,“ říká ze zkušenosti o divácích Martin Štrba. „U dalších rozhoduje, zda vedeme, nebo prohráváme.“
