Nakonec se však rozpovídal.
Aby ne, vždyť datum 26. října 1993 má pro zlínské příznivce speciální význam. Je to datum nejslavnějšího vítězství nad Spartou.
Dva dny předtím Zlín prohrál 3:8 v Kladně. A osmička padla i v onen památný podvečer. Jenže do sítě zlínského soupeře. Domácí celek totiž vyhrál 8:1! Fanoušci byli u vytržení. Nemilovaný pražský sok inkasoval v první třetině šest branek a odvezl si potupný výprask.
„Měli jsme raketový nástup. Asi po deseti vteřinách jsem dostal přihrávku zpoza branky a dal jsem gól,“ vzpomíná čtyřicetiletý Jurík.
Jeho tým, který tehdy hrál pod hlavičkou AC ZPS Zlín, už v deváté minutě vedl 4:0 a vyhnal na střídačku brankáře Čapka. Do konce první třetiny ještě Zlín díky obránci Romanu Kaňkovskému přidal další dva góly. V závěru se frustrovaní sparťané snažili vyvolat rvačku, ale debakl 1:8 už nezměnili.
„Sparta tehdy hrála agresivní a nekompromisní hokej. Někdy to bylo až za hranicí pravidel,“ vybavuje si Jurík. „My jsme měli spíš technický tým, jejich styl nám seděl.“ I počátkem 90. let minulého století navíc platilo známé pravidlo: když přijede Sparta, návštěva na stadionu jde rapidně nahoru.
„Lidi je neměli rádi. Sparta pro ně vždycky byla vládní klub,“ směje se bývalý útočník. „Ale mně nevadili.
Z nároďáku jsem se znal třeba s Kastnerem nebo Pázlerem.“ Zlín se ale z rekordní výhry netěšil příliš dlouho. Odveta přišla už na jaře 1994 ve čtvrtfinále play-off. Jurík a spol. dvakrát neuspěli doma a do Prahy jeli s vědomím, že pokud prohrají, sezona pro ně končí.
Stalo se. Sparta se navíc pomstila. A docela stylově: vyhrála 10:0.
„To bylo vraždění neviňátek,“ poznamenal Jurík. „Do čeho Sparta plácla, to byl gól. Na střídačce jsme se na sebe jen nevěřícně dívali.“ Kdyby podobným výsledkem skončil některý zápas letošní čtvrtfinálové série mezi Zlínem a Spartou, Jurík by se hodně divil. „Bude to vyrovnané.
Mírně favorizuji Spartu. Ale jako Zlíňák věřím našim.“