Čeho si v té sezoně ceníte nejvíce?
Na hodnocení sezony je ještě brzo. Ještě jsme neskončili.
Ale v základní části extraligy jste byl nejlepším brankářem.
Cením si však hlavně toho, kolik zápasů jsem v tomto ročníku ligy odchytal.
Bylo jich zatím 45. Dá se tedy říct, že je to pro vás nejvytíženější sezona?
V třineckém dresu určitě.
To znamená i v extralize.
Ano, protože nikde jinde jsem extraligu nechytal.
A na místo dvojky jste odsunul Romana Čechmánka...
To je tím, že Roman byl zraněný, měl problémy se zády. Já čekal na svou příležitost a tu jsem chytil za pačesy. Je to jen shoda okolností.
Pořád platí, že spolu máte dobré vztahy, že si pomáháte?
Samozřejmě. Oba jsme už starší, tedy zkušenější, takže mezi sebou nemáme nejmenší problém.
Teď jedete autobusem k dalšímu zápasu se Slavií. Jak prožíváte cestování?
To k tomu patří. Za ty roky, co jsem v Třinci, jsem už zvyklý. To prostě k tomu patří.
Co vás cestou nejvíce zabaví?
Záleží na každém z nás. Někdo poslouchá muziku, někdo se dívá na film.
A vy?
Chvilku se podívám na film. A usnu.
Takže cestu prospíte?
Snažím se. Ono je to nejlepší.
Slavii stačí k postupu už jen jedna výhra. Jak bude těžké odrazit vyřazení?
Těžké to bude, ale pevně věřím, že se vrátíme zpátky do Třince.
Co potřebujete k tomu, abyste sérii ještě případně otočili?
To nevím. Rozhodují maličkosti. Štěstí. Náhoda. Třeba minule jsme doma dostali gól v poslední vteřině první třetiny. My ale do Prahy jedeme s tím, že chceme vyhrát.
Jak je brankáři, když dostane jediný gól a jeho tým přesto prohraje?
Je to úplně stejné, jako když prohrajete 4:5. Je to porážka o gól. Nehraje se o to, jestli jsem dostal jeden gól, nebo více. Je to play-off.
