Právě onemocnění covidem, jež hokejista rovněž prodělal, hrálo v rozhodnutí čtyřicetiletého odchovance žďárského hokeje svoji roli.
„Když jsem se z něj uzdravil, zavřely se stadiony. Jak jsem jinak bojovník, tak tím mi došla síla. Zjistil jsem, že nejsem naplno schopný trénovat venku, abych se na sezonu připravil a předváděl odpovídající výkony. Radši končím s čistým svědomím, že jsem pro to vždycky udělal maximum,“ pronesl Rolinek.
Jak na hráče, jenž to i díky buldočí povaze a vůdčím schopnostem dotáhl až na kapitána národního týmu a sehrál životní roli na zlatém šampionátu v Německu 2010, vzpomínají osobnosti žďárského hokeje?
„Rolase si pamatuji z doby, už když jsem se chodil koukat ve Žďáře na mladší dorost. I když jsem vzhlížel k Jágrovi, Rolas byl můj vzor, válel v první lize, dával branku za brankou a byl největší hvězdou své kategorie. Když se řekne Rolas, hned se mi vybaví tato vzpomínka,“ svěřuje se další úspěšný ždárský odchovanec, Petr Koukal, který je o dva a půl roku mladší než Rolinek.
Ti dva mají hodně společného. Útočník hradeckého Mountfieldu Koukal si prošel dost podobnou cestou jako jeho dlouholetý spoluhráč Rolinek.
Petr Vampola, Petr Koukal a Tomáš Rolinek slaví titul mistrů světa v rodném Žďáru nad Sázavou
Oba zamířili ze žďárských Bouchalek za velkým hokejem nejdřív do Pardubic, oba si zahráli ruskou KHL (Rolinek v Magnitogorsku a Ufě, Koukal za Nižněkamsk, Jekatěrinburg a navíc za finský Jokerit), společně získali pro Česko zatím poslední titul mistrů světa a nyní oba bydlí se svými rodinami pár desítek metrů od sebe v Srchu u Pardubic.
„Poprvé jsme si spolu zahráli v jednom týmu, když Rolas trénoval už s pardubickým áčkem a šel pomoci juniorce na play off; vybojovali jsme titul,“ přidává další zážitek Koukal, mladší bratr lyžaře Martina.
Specialisté na oslabení
V sezoně 2004/05 už se oba Žďáráci radovali z titulu v extralize. „Společných zážitků máme hodně, včetně těch z nároďáku, ty jsou moc hezké,“ culí se Koukal.
Rolinek s céčkem na dresu dotáhl tým kouče Vladimíra Růžičky, mužstvo bez velkých hvězd, i přes hrozbu ostudného vyřazení v osmifinálové skupině až ke zlatu.
„Nastupovali jsme spolu na oslabení, já byl na šampionátu šťastný za každé střídání,“ líčí Koukal.
Tomáš Rolinek* Odchovanec žďárského hokeje s Dynamem Pardubice vybojoval jeden extraligový titul, dvě stříbra a navíc bronz se Spartou. * Za reprezentaci odehrál celkem 146 zápasů (s bilancí 30 gólů a 28 asistencí), startoval na sedmi šampionátech (z toho třikrát v roli kapitána, získal zlato, stříbro i bronz) a na olympiádě ve Vancouveru. * Jeho velkým koníčkem je fotbal. V minulosti (i potají) nastupoval za Santus Jívoví, nyní v I. B třídě za FC Titanic Srch. * S manželkou Darinou má dceru a syna, žijí v Srchu u Pardubic. |
Pamatujete, jak při hře v početní nevýhodě ti dva zničili Lotyše v boji o čtvrtfinále? Byl to nezapomenutelný turnaj. A Rolinek se zařadil do řady úspěšných kapitánů české (československé) hokejové historie. Vladimír Zábrodský, František Pospíšil, Robert Reichel, Pavel Patera nebo David Výborný - do takové společnosti tehdy vstoupil.
Po vítězném finále s Ruskem se v totální euforii zrodila i myšlenka přivézt pohár do rodného města. Na jeho zisku se podílel i Petr Vampola. Společně tato trojice Žďáráků křepčila v hloučku na ledě arény v Kolíně nad Rýnem. Ty záběry obletěly hokejový svět.
„Celou dobu nám do Německa chodily zprávy, jak televizní komentátor pořád zmiňuje, že my tři jsme ze Žďáru. Tak jsme si řekli, že sem to zlato přivezeme,“ líčil tehdy Rolinek. Náměstí Republiky se klidně mohlo přejmenovat na náměstí Mistrů světa. Druhého června, deset dní po finále, lilo jako z konve, přesto se v centru tísnily tisíce lidí.
Byl u toho i Václav Marek, dnes pětašedesátiletý kouč, který vycepoval několik generací žďárských hokejistů. „Ne s každým svěřencem mám společnou fotku s pohárem mistrů světa,“ glosuje Marek. „Tomáše jsem trénoval od nějakých pěti let, zavazoval mu brusle a utíral nos,“ vzpomíná kouč. Celkem ho vedl s přestávkami šest let.
Marek byl přesvědčený, že talentovaný mladík uspěje i po odchodu do Pardubic. „Jeho růst a píle v tréninku, to byla jistota, že když půjde do vyšší soutěže, že se prosadí. Že mu to půjde až takhle, to jsem tehdy samozřejmě nemohl říci.“
I když je dělí 25 let, mají spolu prý až kamarádský vztah. „Rádi si zavoláme nebo se potkáme a popovídáme si,“ líčí Marek.
Setkali se i loni na turnaji ve Žďáře, kde nastoupili Markovi vnuci v dresu Plamenů a Tomáš Rolinek junior za Pardubice. „Jsem zvědavý, kam to dotáhne, jeho táta mu má určitě co předat,“ ujišťuje.
Nynější manažer druholigového SKLH Žďár nad Sázavou Martin Nečas starší neváhá o Rolinkovi mluvit jako o legendě. „Zrovna koukám na strop stadionu, kde visí dresy se jmény mistrů světa,“ hlásil do telefonu a připomněl úspěch tria Rolinek, Koukal, Vampola. „Tomáš je neskutečný borec, z malého města se vypracoval, udělal takovou kariéru a vydržel hrát tak dlouho na nejvyšší úrovni,“ vyzdvihuje.
Tomáš Rolinek na tiskové konferenci před zápasem k 80. výročí hokejového klubu ve Žďáru nad Sázavou
O Rolinkově charakteru podle Nečase nejlépe svědčí to, že byl kapitánem nároďáku. „Trenéři si vybírají lídry, za kterými mančaft jde. Znám Tomáše i jako fotbalistu, nikdy nic nevypustil. Měl to srovnané v hlavě, prošel si nejdřív Jindřichovým Hradcem a dalšími týmy, než si získal pevné místo v Pardubicích,“ připomíná jeho pozvolnou cestu k hokejové slávě.
Podle žďárského manažera by český hokej neměl o osobnosti typu Rolinka v žádném případě přijít. „Takoví lídři by se měli hokeji věnovat i dál,“ přesvědčuje.
Rolinek sám však odmítl, že by to bylo na trenérském postu. „To by mě nenaplňovalo,“ tvrdí.
Dres u stropu žďárského stadionu už má, nyní je řada na Pardubicích.
