Rolinek plánoval hrát i v sezoně 2020/21, sice podstoupil operaci kyčle, ta ho ale podle vlastních slov nijak omezovat neměla. Definitivně zasáhl až koronavirus.
„Nohu mám v pořádku, po operaci jsem si myslel, že jsem zpátky, že doženu kluky v přípravě. Jenže i já si prodělal covid a po uzdravení jsem zase nemohl na led. A jak jsem bojovník, teď jsem zjistil, že mi došla síla. Už nejsem schopný naplno trénovat venku a připravit se tak na sezonu,“ vysvětlil Rolinek.
A dodal: „Tělo vypovědělo službu. Bude mě to určitě mrzet, ale radši teď s čistým svědomím skončím, než abych zjistil, že se na ledě už jen toulám. Ani rodina to nečekala, sice s brekem, ale akceptovala to. Ví, že jsem blázen do hokeje, ale teď to už prostě nešlo.“
Rolinek se postavil na tiskové konferenci vedle majitele pardubického Dynama Petra Dědka a sportovního ředitele Dušana Salfického.
„Děkuju mu za to, co udělal pro Dynamo, pro reprezentaci i pro hokej. Je to jedna z dalších pardubických legend,“ smekl Dědek.
„O Tomáše se klub mohl vždycky opřít. Jeho charakter bude v kabině chybět. Je to smutné, ale věřím, že převáží emoce z jeho bohaté kariéry,“ přidal Salfický.
A ta bohatá vskutku byla!
V roce 2005 získal extraligový titul s Pardubicemi, při výluce NHL hrál dohromady s Milanem Hejdukem, Janem Bulisem, Alešem Hemským, Jiřím Dopitou, Michalem Rozsívalem, Petrem Sýkorou či Petrem Průchou.
O rok později si přivezl stříbro z mistrovství světa. V roce 2010 dovedl národní tým dokonce ke zlatu a na šampionátu 2011 bral bronz.
Kluby v Rolinkově kariéře- Pardubice (1998-99) |
Za reprezentaci odehrál dohromady 145 zápasů, vstřelil 29 gólů, přičemž proslul především rychlými protiútoky a góly v početních nevýhodách.
Nejvěrnější zůstal Rolinek Pardubicím, ale vyzkoušel si štace i ve Spartě, či ruských klubech Metallurg Magnitogorsk (2008-12) a Salavat Julajev Ufa (2012).
V minulé sezoně se výrazně zasloužil o udržení Dynama v nejvyšší soutěži.
„Vítězství, tituly, to se vždy hodnotí hezky, ale záchranu extraligy přirovnávám k titulu. Spousta lidí se tomu diví, ale je to tak,“ řekl Rolinek.
Minulá sezona pro něj ale nebyla vůbec jednoduchá. Pardubice opustil na začátku sezony kvůli sporům s tehdejším trenérem Ladislavem Lubinou a hrál za druholigové Vrchlabí.
„Připadal jsem si jako páté kolo u vozu, od trenéra jsem se dokonce dozvěděl, že proti němu v kabině brojím a že ho chci odstřelit, a tak schválně prohráváme,“ říkal tehdy, když pod Lubinou odmítl hrát.
Po změně ve vedení Dynama, když Lubina odešel a skončil i generální ředitel Martin Sýkora, se v lednu do klubu vrátil a podílel se na jeho setrvání v extralize.
„Byla to divná, špatná sezona,“ řekl teď Rolinek.
Ale pro Pardubice se šťastným koncem.
Rolinek strávil v nejvyšší české soutěži 744 zápasů, ve kterých vstřelil 185 branek a přidal 205 asistencí.
Teď se chce věnovat rodině a fotbalu na amatérské úrovni. V létě nastupoval v nejnižší krajské soutěži za tým Titanic Srch.
„Posledních asi sedm let jsem měl vždy ve smlouvě výjimku, že mohu hrát fotbal. Hokej už hrát nechci, vím, že mi teď vše fotbal nahradí. Sranda v kabině mi chybět nebude,“ uvedl Rolinek.
Zda se ještě v nějaké roli vrátí i k hokeji, to Rolinek nevyloučil.