Tomáš Rolinek | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Když o sebe pečujete, věk můžete trochu přibrzdit, říká Rolinek

  • 2
Tomáš Rolinek letos oslavil 38. narozeniny, přesto o konci kariéry neuvažuje. Hokej ho stále baví.

Hokejový příběh Tomáše Rolinka se začal psát někdy v roce 1986, kdy ho tatínek přivedl doma ve Žďáru nad Sázavou na zimní stadion.

„Bylo mi šest let, na stadionu ještě ani nebyla plexiskla. Každopádně na ledě zrovna trénovali o dva roky starší kluci, táta mě mezi ně hodil a řekl: „Brusli“. Jenže já to neuměl,“ zavzpomínal na své hokejové začátky osmatřicetiletý útočník extraligových Pardubic. „Nakonec jsem se to ale nějak naučil. A později jsem vlastně většinou hrával právě s kluky o dva roky staršími,“ doplnil mistr světa z roku 2010.

Ke Žďáru nad Sázavou a nedalekému Novému Městu na Moravě ale vždycky patřilo především lyžování. Tímto směrem se vaše myšlenky na sportovní kariéru nikdy neubíraly?
Samozřejmě, že jsem lyžoval. Už taky proto, že jsem měl v Novém Městě babičku s dědou. Jezdíval jsem za nimi na lyžích až někdy do šestnácti let. Klasické lyžování jsem miloval.

Tomáš Rolinek

Český profesionální hokejista se narodil 17. února 1980 ve Žďáru nad Sázavou, kde také s hokejem jako malý kluk začal. Většinu své extraligové kariéry však strávil v Pardubicích, kde mimochodem hraje i v současné době. V minulých letech se ovšem objevil například v dresu pražské Sparty či ruského Metallurgu Magnitogorsk, s nímž hrál KHL. V roce 2010 dovedl Rolinek jako kapitán české reprezentace národní tým k titulu mistra světa. Extraligové prvenství slavil v sezoně 2004/05 s Pardubicemi.

Teď už se na běžky zlákat nedáte?
Od té doby jsem na nich nestál. Když už někdy vyrazíme na lyže, tak jen na kopce.

Někde jsem četla, že jste jako malý kluk snil o tom, že budete hrát hokej za Duklu Jihlava. Je to pravda?
Ano. Vždycky jsme doma poslouchali v rozhlase S mikrofonem za hokejem, a protože nejblíž se hrála nejvyšší soutěž v Jihlavě, tak jsem snil o ní. V té době mě nenapadlo, že bych mohl hrát za reprezentaci, přál jsem si hrát extraligu za Duklu.

K tomu ale nakonec nikdy nedošlo, nakonec jste dal přednost Pardubicím...
Málokdo ví, že úplně nejdřív jsem odešel ze Žďáru do Slavie Praha, ale po půl roce jsem se vrátil domů a až pak jsem šel do Pardubic.

Vybavíte si ještě, které jihlavské hráče jste jako kluk nejvíc sledoval?
Třeba dvojici Dolana, Vlk. To byly v té době jihlavské ikony. Už si nepamatuju, jestli jsem se na ně byl někdy podívat osobně, ale vím, že jsem chtěl hrát za Duklu jako oni.

Nicméně většinu své kariéry jste nakonec strávil v Pardubicích. Jak to máte se vztahem Pardubice versus Žďár nad Sázavou?
Jsem žďárský patriot, nezapomínám. Tady jsem hokejově vyrostl a pořád sem jezdím za maminkou. V Pardubicích bydlím, narodily se tam moje děti, hraju za ně. Prostě to mám tak půl na půl.

V srpnu se chystá ve Žďáru velká hokejová exhibice, na které se představí úspěšní zdejší odchovanci. Co tomu nápadu říkáte?
Jsem šťastný, že místní chlapi tohle utkání domluvili. Moc se těším.

RADOST! Kapitán pardubického Dynama Tomáš Rolinek slaví záchranu v extralize.

Vtipkoval jste, že původně vás napadlo, jestli vám nevolají kvůli nabídce hrát za Žďár druhou ligu. Mimochodem, měl byste chuť si někdy v budoucnu za mateřský klub znovu zahrát?
Kdyby to byl fotbal, tak řeknu okamžitě ano, ale v hokeji je to těžší. Nechci nic slibovat, ani říkat rezolutní ne. Uvidíme. Ne snad, že by mě tahle představa nelákala, ale já nevím, jak dlouho ještě budu hrát extraligu a co bude potom.

Je vám osmatřicet let, pořád máte dost motivace začínat další sezonu?
Určitě mám. V Pardubicích mě to pořád baví. Vidím kluky se posouvat dál. A když se týmu daří, funguje, tak vás to vždycky nabíjí. Smlouvu mám ještě na dva roky.

Užívá si fotbalové přenosy. Fandí Němcům

Hokejista Tomáš Rolinek bude ve čtvrtek opět jednou z ústředních tváří...

Kdy by nebyl profesionálním hokejistou, určitě by se naplno věnoval fotbalu. Hokejový útočník Tomáš Rolinek je totiž velký fotbalový fanda. A v televizi nyní nesleduje prakticky nic jiného než světový šampionát v Rusku. „Užívám si ho. A mám samozřejmě i týmy, kterým fandím. Konkrétně třeba Německu,“ prozradil osmatřicetiletý rodák ze Žďáru nad Sázavou.

Hned první vystoupení se však německé reprezentaci nepovedlo, překvapivě prohrála s Mexikem. „Je pravda, že ten zápas jim vůbec nevyšel,“ souhlasně pokyvoval hlavou Rolinek. „Ani Argentina na tom není lépe, přitom právě tu jsem tipoval na celkového vítěze. Mně ale vlastně většinou tipy nevychází,“ dodal s úsměvem. V sobotu večer po vítězství Němců nad Švédskem už musel být mnohem spokojenější.

Tomáš Rolinek ovšem fotbalu pouze nefandí, pokud mu to aspoň trochu čas dovolí, rád se zapojí do hry i aktivně. „Hraju 1. B třídu u nás na vesnici u Pardubic, kde bydlím. Vždycky po sezoně se fotbalu věnuju, co to jde. Chodím s týmem i na tréninky,“ svěřil se pardubický hokejista.

Všechny zápasy svého mužstva ale samozřejmě nestíhá. „Hraju jenom domácí zápasy,“ oznámil. A jak se zamlouvá soupeřům hrát proti hokejovému mistrovi světa? Nemají občas tendenci ukázat mu, že fotbal umí také pořádně bolet?

„S ničím takovým jsem se zatím nesetkal,“ přesvědčoval Rolinek. „Spousta lidí mě kvůli tomu od fotbalu odrazuje, ale tam si opravdu nikdo nehoní triko. Nezažil jsem, že by mi chtěl někdo přejet při zápase přes kotníky. A přitom kolikrát cítím, že by mohli. Tímto bych jim chtěl na dálku poděkovat, že to nedělají,“ vzkázal.

Většina spoluhráčů je výrazně mladších. Nejsou na vás někdy až moc mladí?
To víte, člověk postupem času ztrácí rychlost, takže v tomhle už je asi nedoženu. (směje se) Ale když o sebe pečujete, trénujete víc než ostatní, tak můžete věk trochu přibrzdit. Donekonečna se ale hrát nedá, třeba tak jako Jaromír Jágr. Ten je v tomhle směru jedinečný.

Jak vidíte šance Pardubic v nadcházející sezoně? Loni se s nimi na začátku moc nepočítalo a nakonec z toho byl postup do čtvrtfinále...
Jo, byla to krásná sezona. Po těch předchozích dvou letech, kdy jsme hráli play out a pak i baráž, nad očekávání skvělá. Všichni si přejeme, aby podobná sezona byla i ta další. Nebo ještě o něco lepší.

Jedním z vašich zmiňovaných výrazně mladších spoluhráčů je také Martin Kaut, který stejně jako vy pochází ze Žďáru. Jak vidíte jeho budoucnost?
Má před sebou draft a já věřím, že bude mít štěstí. Moc mu přeju, aby mu to v NHL vyšlo. Třeba další Žďárák Martin Nečas už má draft za sebou a loni v Kometě znovu odehrál super sezonu. Těší mě, že můžu sledovat tyhle kluky, jak se jim daří. Čím víc jich ze Žďáru bude, tím lépe.

Občas to ale není jen o šikovnosti, musíte mít také dostatek štěstí. Souhlasíte?
Jasně. Musíte mít štěstí na spoluhráče, být ve správnou dobu na správném místě. Záleží, jestli se zalíbíte trenérovi, jestli vám dá šanci, když se někdo zraní, a podobně. Pak už je to na vás. Buď jste poleno, nebo se prosadíte.

Vy jste kdysi štěstí na spoluhráče i trenéry měl. Na koho nejvíc vzpomínáte právě z období začátků ve Žďáru?
Tady se protočilo několik trenérů, ale jmenovat nikoho nechci, protože oni si to přečtou a budou naštvaní, že jsem na ně třeba zapomněl. I proto se těším na tu srpnovou exhibici, protože doufám, že všichni přijdou a já jim budu moct poděkovat, že mě vychovali. A o tom to je. Nejen že si půjdeme zahrát, ale že se potkáme a popovídáme si.

V začátcích o vás všichni hovořili jako o Tomáši Rolínkovi, odkdy je z vás vlastně Rolinek?
Tak to vám řeknu přesně. Já nikdy neřešil, jestli mě hlásí s dlouhým í, nebo s krátkým i. Až se po tom jednou začal pídit komentátor Robert Záruba a zjistil, že jsem vlastně Rolinek. Od té doby už to všichni uvádějí správně. Tedy tak, jak to mám i v občance.

Klub Z S B
1. HC Sparta Praha 18 71:45 38
2. HC Škoda Plzeň 16 58:42 32
3. BK Mladá Boleslav 17 51:36 32
4. HC Kometa Brno 17 50:43 32
5. HC Oceláři Třinec 18 63:48 31
6. HC Energie Karlovy Vary 18 61:47 30
7. Bílí Tygři Liberec 16 56:55 28
8. HK Mountfield Hradec Králové 18 48:53 26
9. HC Vítkovice Ridera 18 46:58 23
10. HC Olomouc 17 34:52 20
11. PSG Berani Zlín 18 53:63 19
12. Rytíři Kladno 17 49:68 19
13. HC Verva Litvínov 17 42:53 17
14. HC Dynamo Pardubice 17 37:56 16
podrobná tabulka