Chtělo se vám ještě slavit titul, když už to v Třinci po čtvrtém vítězství v řadě byla vlastně samozřejmost?
Samozřejmost... (směje se) No vlastně ano, může to tak působit. Slavit se ale chce po každém zápase, po postupu do play off, po sérii. Každý krůček je velká věc a ono vás to neomrzí. Uvědomíme si to asi až později, ale váha důležitosti se zvyšuje postupně s každým zápasem blíže titulu. A pak vám dojde, jak moc to bylo těžké, co jste pro to museli udělat a obětovat.
Souhlasíte s označením třinecké nadvlády jako dynastie?
Když se bavíme o posledních letech, tak rozhodně. Vždyť to je pět dohraných sezon a pětkrát finále, kdy nám titul vzala jen Kometa. Je to tedy dynastie po právu, i když to zní dost velkolepě a pompézně.
Jak se od takto skvěle namazaného stroje odchází?
Neskrývám, že to byl těžký odchod. Prožil jsem tam krásných šest let. Že se posunu blíže domů, jsem ale věděl už v sezoně, jen jsem nevěděl kam. Duševně jsem se tak na to dokázal připravit. Odnáším si kopec emocí, zážitků, úspěchů a srandy.
97 zápasůodehrál Tomáš Marcinko v play off české extraligy. |
Váš třinecký spoluhráč Daniel Voženílek prozradil, že se postupně ze zkušenějších hráčů stávali takoví malí asistenti trenéra, že se kabina hlídala a motivovala navzájem. Patřil jste už mezi tyto policajty?
Ne, já byl ten, co se s Vožuchem schovával před Martinem Růžičkou na druhé straně střídačky. (směje se) Kdo je v týmu starší, tak automaticky získává tyto tendence. Chce předat zkušenosti a vždy jde jen o dobro věci. Když jsme tedy viděli, že někdo nedělá, co má, tak jsme si to dali vědět. Možná to zní vtipně, možná zvláštně, ale snad všude je to tak, že zkušení hlídají mladší a tým má jistou hierarchii.
Neberete to jako samozřejmost díky Třinci, protože tam to takto zkrátka funguje?
Neumím to porovnat, byl jsem v tom fungujícím, skvěle postaveném týmu, který se choval jako jeden organismus. Proto to beru jako samozřejmé. Každý byl mladší, měl méně zkušeností a je pak pro něj velké štěstí, že má za kým zajít a probrat to, nebo ho ten ostřílený hráč sám sleduje a umí mu předat své dojmy.
Chce po vás brněnské vedení přenést tohle do Komety?
Určitě ano, byť jsme si toho zatím tolik říct nestihli. Sám ale vím, že toto má být zřejmě moje role, a čekám od sebe schopnost předat co nejvíce týmu. Nejsem typ hráče, který běhá sem a tam, křičí a hodně se projevuje, byť si emoce umím užít a zbožňuji hecování i v tréninku. Jsem spíš ten, co chce jít příkladem poctivou prací. Namluvím toho méně, ale umím si říct své.
Kometa představila šest posil. Mezi nimi Cingeľ, Marcinko, Kaňák nebo Lukeš |
Pro soupeře platíte za drsňáka, provokatéra, zlého muže. Vaše manželka se ale nechala slyšet, že doma je z vás beránek. Jak se střídají dvě tváře Tomáše Marcinka?
Já se prostě jen snažím na ledě dělat to, co by mě štvalo v opačném dresu. Emoce k hokeji patří a pak to vypadá tak, že jsem nepříjemný. Doma je to něco jiného, to jsem snad jiný. Když mě ale soupeři berou jako parchanta, tak mi to dává pozitivní zpětnou vazbu, protože tomu druhému dělám zle a já s nimi nechci být kamarád.
Vaše žena je poslankyně slovenského parlamentu. Vyvolává u vás doma větší diskuse hokej, nebo politika?
Záleží, jestli je po volbách, nebo po play off. (směje se) My si nenosíme práci domů, ale manželka mě ráda sleduje a hodnotí zápasy, já se zas snažím zajímat o politiku, takže si popovídáme o obojím. A v hokeji dobře vycítí, kdy jsem měl dobrý zápas a kdy přijdu domů naštvaný.
Hlavní důvod změny působiště bylo přiblížit se domů, přesto jste ale zůstal v Česku.
Je rozdíl, jestli jedete dvě a půl hodiny, nebo něco přes hodinu. Žijeme v Bratislavě. Dá se jezdit denně, ale ten rozdíl dvou hodin navíc s rodinou je zásadní. No a nový impulz po přestupu je příjemný vždycky.
Resumé posil pro Kometu: noví centři, přesilovka bez hlavního zakončovatele |
Zvažoval jste i jiné možnosti?
Bylo tam určité rozhodování hlavně skrze dostupnost, ale samozřejmě chcete hrát co nejlepší ligu za co nejlepší klub. Kometa mi z toho vyšla ze všech možností nejlépe.
Někteří vaši kolegové z národního týmu podepisují kontrakty v ruské KHL, kterou jste sám zažil s čínským Kunlunem. Jak to vnímáte v době války na Ukrajině?
Je to jejich věc, ale mně se nelíbí, že tam hráči chodí. Mohou říct, že je to jejich osobní rozhodnutí, ale veřejnost to nějak vnímá. V době, kdy Rusko napadlo sousední stát, tak tam přece nemůžete jít hrát a žít. Tento názor mám od začátku války a ostatní musí zvážit, jestli s tím jsou ochotní fungovat.
Právě probíhá přípravná část sezony. Jak toto nepříliš oblíbené období prožíváte?
Já mám přípravu rád, byť ta na ledě je mi příjemnější než suchá. Je to velmi důležitá část sezony a jediný čas a prostor, kdy se můžeme dokonale připravovat po fyzické stránce a nabírat i mentální síly.
Připravujete se sám v Košicích. Individuální trénink je vaší výsadou coby zkušeného hráče?
Snad osm nebo deset let už se takto scházíme s několika kondičními trenéry v partě spolu s kluky z různých soutěží a společně se připravujeme. Je to takřka jeden na jednoho, co se týče trenérů a hráčů. Osvědčilo se mi to a popravdě nevím, jak to mají další kluci. Kometa mi vyšla vstříc, a tak si to takto zachovávám.
Nechybí pak týmovému nováčkovi ten prvotní kontakt, větší seznamování s ostatními?
Věřím, že to nebude problém, vždyť v extralize působím roky. Se všemi se znám, byť jako soupeř. Jasně, doteď jsme se strkali a řvali na sebe, ale tak to má být. Teď budeme hrát spolu. Už jsem se s několika zdravil a zbytek stihneme během přípravy.
