Oceláři se vítězné trefy na 3:2 dočkali až na začátku čtvrtého prodloužení. O postupu do finále rozhodli v čase 121:46, téměř sedmnáct tisíc diváků v O2 areně sledovalo druhý nejdelší zápas extraligové historie.
Nebýt Kacetla, hrálo by se o poznání kratší dobu. Už v prvních třech třetinách pochytal fantom posledních play off několik vyložených příležitostí domácího celku, který měl při hře pět na pět převahu.
Sparta – Třinec 2:3P. Historický obrat posílá hosty do finále, hrálo se 122 minut |
Ve skvělém výkonu pokračoval i ve všech prodlouženích. Nic jiného mu ani nezbývalo, protože na jeho spoluhráčích se postupem času začaly projevovat ubývající síly.
„Věřil jsem, že mě puky budou pořád trefovat,“ hlásil třiatřicetiletý brankář, který dorazil mezi novináře rovněž viditelně vyčerpaný.
Můžete vůbec stát na nohou?
No, jestli vám to nevadí, raději bych se opřel.
Únava je asi obrovská, že?
Bolí mě celé tělo, bylo to opravdu náročné a dlouhé. Braly mě křeče, musel jsem hodně pít, protože tu zase bylo velké horko.
Jak těžké je v tak dlouhém utkání udržet koncentraci?
Není to vůbec snadné, ale nic jiného mi nezbývalo. Každé nahození mohlo rozhodnout, nechtěl jsem to klukům pokazit. Ve volných chvílích jsem se snažil zhluboka dýchat a prostě vydržet. Teď si musím od hokeje chvilku odpočinout.
A bude na to vůbec prostor? Už v úterý vás čekají Pardubice.
Všechno si v klidu rozebereme, necháme odpočinout hlavy, protože psychicky to bylo strašně náročné. Ale takové je play off. I když toho máte dost nebo vás trápí lehké zranění, nějaké síly musíte vždycky najít.
Klobásy nejsou. Při boji Sparty a Třince došlo jídlo, fanoušci brali i brambůrky |
Na postupu do finále máte velký podíl. Předvedl jste 56 zákroků, z toho několik opravdu klíčových.
Jsem rád, že jsem kluky podržel. Párkrát jsem slyšel, jak na mě řvou ze střídačky a povzbuzují mě. Moc mě to potěšilo, celou dobu jsem věřil, že nám tam něco spadne. Zase jsme ukázali sílu.
Prohrávali jste o gól, srovnali jste v poslední minutě třetí třetiny. Opět se ukázalo, že Třinec nikdy není radno odepisovat, že?
Jsme prostě jedna velká rodina. Makáme jeden za druhého, bojujeme za každé situace, blokujeme střely, ve všem si pomáháme. Nikdy se nevzdáváme. Nevzdali jsme se ve čtvrtek, kdy nás od vyřazení dělila vteřina, a nevzdali jsme se ani tentokrát. Všichni jsme pořád věřili.
Jako první v historii play off jste otočili sérii z 0:3 na 4:3. Byla to pro vás velká motivace?
Chtěli jsme to dokázat. Šli jsme krok po kroku, střídání po střídání, zápas od zápasu. Věděli jsme, že i ty prohrané zápasy byly vyrovnané. Dvakrát to nevyšlo v prodloužení, chyběl nám kousíček. Měli jsme obrovskou vůli to zvrátit, strašně nás to hnalo.
Podívejte se na vítěznou trefu Miloše Romana:
Co jste prožíval, když Miloš Roman ve 122. minutě rozhodl?
Obrovskou úlevu a pocit štěstí. Už jsem si přál, aby byl konec, protože to bylo opravdu šíleně dlouhé.
Máte krátce po náročném utkání vůbec prostor přemýšlet nad obhajobou a ziskem pátého titulu v řadě?
Bylo by to krásné, určitě bychom si něco takového přáli, ale teď nemá cenu se tím zabývat. Soustředíme se jen na první zápas s Pardubicemi, který musíme odmakat úplně stejně jako ty čtyři vítězné se Spartou.