36letý Polák odehrál v NHL bezmála 900 zápasů, předchozí dvě sezony ale odehrál jako kapitán ostravského celku. „Vítkovice vnímám velmi dobře, kluci měli výborný vstup do sezony, moc jim držím palce a moc jim fandím,“ pronesl.
Ostravský klub pro vás připravil rozlučkové video. Co to s vámi dělalo?
Nečekal jsem to, myslel jsem, že vhodím buly a zamáváme si, ale čím více se to blížilo a bylo mi řečeno, že můžu přijít s rodinou, že tam bude i skybox, tak jsem začínal být nervózní a obával jsem se, že to bude něco většího. Nakonec bylo a moc se mi to líbilo.
Marek Malík (bývalý obránce) si z vás v tom videu trochu utahoval, že?
Bylo to vtipné, klasický Malda (Malík). Vůbec mě to nepřekvapilo. Nejprve říkal, že se loučí houslista, a pak že vlastně ne, že hokejista. S Maldou se známe dlouhé roky, pravidelně spolu chodíme na pivo a i teď po hokeji zajdeme určitě.
A co slova Lou Lamoriella?
Ta mě příjemně překvapila a dostalo, protože jsem to nečekal. Tam mi pomálu ukápla slza, protože Lou je obrovská persona ve světě NHL. Je to uznávaný generální manažer, který toho má za sebou strašně moc, takže jeho slova mě moc potěšila.
Jak vlastně vzpomínáte na začátky kariéry?
Začalo to dávno a skončilo to rychle. Jsem vděčný za to, kolik lidí jsem za tu kariéru potkal. Bylo to krásné a teď tohle byla krásná tečka. Musím Vítkovicím poděkovat, že to pro mě připravili. bylo to překvapení a krásně se se mnou rozloučili. Chtěl bych všem, kdo se na tom podílel. I divákům, kteří přišli a tleskali samozřejmě, byl to dojemný zážitek.
Hokejový obránce Polák oznámil ve 36 letech konec aktivní kariéry |
Co považujete za nejkrásnější a nejhorší moment kariéry?
Momentů, na které bych rád zapomněl, bylo více, určitě to zranění nohy, kterou jsem si na osmkrát zlomil, to už bych nikdy zažít nechtěl. A nejkrásnější? Třeba finále Stanley Cupu. Přestože jsme ho nevyhráli, pořád to ve mně zůstává, a když teď hrálo San Jose v Praze, tak jsme se tam viděli s klukama, co jsme společně do toho finále tehdy došli. To bylo taky hodně pěkné.
Jaké byly začátky v zámoří?
Bylo to krušné, jiné, ale byl jsem mladý kluk a mám hodně pěkných zážitků mám. Začal jsem v St. Louis, kde jsem byl osm krásných let. Měl jsem štěstí, že jsem byl draftovaný do klubu, kterému se moc nedařilo a dávali šanci mladým. V kempu jsem udělal první tým, a přestože mě pak poslali na farmu, zase si mě vytáhli a sezonu jsem dokončil v NHL. To mi pomohlo a vzpomínám rád na všechny štace – na Toronto, kde jsem byl čtyři roky, taky na Dallas, tam jsem hrál dvě sezony, a vzpomínám i na tu přestupovou stanici v San Jose na to play off.
Co reprezentace?
Rád jsem v ní hrál, ale buď jsem byl v play off s týmem, nebo jsem si potřeboval odpočinout, protože mě ten můj způsob hry hodně bolel a dohrával jsem většinou sezonu se zraněním. Moc mistrovství tam není, ale děkuju za každý zápas v reprezentaci.
V zámoří jste strávil spoustu let, neuvažovali jste doma, že v Americe zůstanete nastálo?
My jsme oba s manželkou takové domácí typy a jsme rádi obklopeni rodinou a přáteli, které máme tady. Takže pro nás bylo jednoznačné, že se vrátíme do Ostravy.
Čím se teď bavíte místo hokeje?
Toto léto jsem se bavil hodně moc a vším. Teď se hlavně učím být skautem, což je mé nové zaměstnání, a nějakým způsobem se do toho dostávám.
Máte dobré oko na talenty?
To asi ukáže až čas. To je na té práci i dobré, že mi to řekne až třeba za pět let, jestli jsem byl dobrý, nebo špatný. Takže mám dost času a po pěti letech si můžeme říct, zda jsem měl dobré oko, nebo ne.
 |
Jste skautem Columbusu, kde jsou dva talentovaní obránci Stanislav Svozil a David Jiříček. Co na ně jakožto skaut říkáte?
Moc se mi líbí, hráli na prospect turnaji velice dobře. Potom jsme je viděli chvilku i na hlavním kempu a mě osobně se líbili strašně moc.
A co Vítkovice? Čekal jste, jak dobře si povedou?
Kdo by to mohl čekat? Očekávání sice byla vysoká, i v týmu říkali, že mají vysoké cíle, ale nečekal jsem to a jsem jedině rád, že si to tak sedlo. Všichni noví hráči zapadli velice zdatně a pomáhají k takovým výsledkům.
Fanoušky to těší také, chodí jich teď v Ostravě spousta. Nechybí vám tyhle emoce, které jste na ledě zažíval?
Určitě už ne. Dneska jsem měl asi poslední emoce, co se týče těch lidí. Nějakým způsobem se mě to dotýkalo více, ale určitě to rád přenechám mladším. Člověk by měl vědět, kdy má skončit, a myslím, že jsem se rozhodl správně.
