"Proč bych nehrál? Už není, na co bych se měl dál šetřit," vysvětloval Hnilička.
Play-off, to je pro hráče zvláštní výzva. Téměř jako droga. Adrenalinový boj.
"Kdyby bylo na mně, hrál bych pořád jen play-off. Miluju chvíle, kdy můžete před diváky ukázat, co ve vás je," řekl sparťanský bek Karel Pilař.
I on je důkazem, jak je pro hráče vyřazovací část výjimečnou událostí.
Ještě tři hodiny před nedělním zápasem nebyl na stadionu, myslel si, že kvůli viróze nenastoupí. Až těsně před duelem se rozhodl – jdu do toho.
"Každý hráč ví, že když nenaskočí, může to pro něj být konec sezony. Je zbytečné se na něco doléčovat," míní Martin Hosták, bývalý hokejový reprezentant.
Tohle tušil i Biegl. První dva čtvrtfinálové zápasy vynechal, do třetího, klíčového i přes přetržený kolenní vaz naskočil. "Člověk udělá pro tým vše. Třeba já jsem přinesl velkou oběť. Mám na měsíc ortézu."
Tají se zranění. Proč? Přitom před začátkem série svůj skutečný zdravotní stav tajil. Dokonce jednomu novináři tvrdil: "Já a zraněné koleno? Kdepak, klidně před vámi udělám dřep."
Nastoupil v jediném duelu čtyřzápasové série a až po posledním utkání přiznal: "Skutečně jsem měl potíže s kolenem." Je to další ukázka tvrdých zákonů play-off. Nejenže hokejisté nastupují do zápasu za každou cenu, ale o svém zdravotním stavu mlčí. Dokonale mlčí.
"Všechno se snažíme dělat podle Ameriky a tam by toho třeba soupeř využil," říká Biegl. Jak? "Půjde do hráče úplně na doraz."
U gólmanů tahle obezřetnost platí obzvlášť. Když se v prvním čtvrtfinále proti Budějovicím zranil Hnilička, klub hned vyhlásil informační embargo. "Je to lékařské tajemství," mlžil lékař týmu Morman.
Ani Hnilička neprozradil, kdo mu pomáhal dát se dohromady. Mluvilo se věhlasném fyzioterapeutovi Kolářovi i lidových léčitelích.
Teď to stejné platí o zlínském Murínovi, jenž se zranil v neděli. Nastoupí dnes? "Nevíme," říká manažer Husička. Jak by mohl, zákony play-off jsou neúprosné.
