Právě s Českými Budějovicemi by se jeho tým měl o ligovou záchranu rvát. „Jsou silní, silnější než my, ale nemám z nich strach. Přišel jsem, abych přežil baráž, a pokusím se to splnit,“ tvrdí kouč.
Mluvíte odhodlaně. Přesto za Budějovice řádí šest hráčů z NHL, Prospal s Dvořákem se bijí o mistrovství světa. Z tohoto týmu přece musí jít strach, ne?
Nemůžete mít ze soupeře obavu, musíte věřit. I když vím, jak šikovní kluci to jsou - často jsem s nimi v Jágr týmu (exhibiční výběr Jaromíra Jágra - pozn. aut.) trávil chvíle. Jenže já pořád doufám, že začne NHL.
Opravdu? Možná už jako jeden z mála. Ale nedivím se vám, Jihlavě by to hodně pomohlo.
Ať odejdou! (smích) Budějovice by oslabily, i když nejen oni chtějí postoupit. V první lize najdete víc ambiciózních klubů.
Třeba Ústí. Už sledujete jejich hru, srovnáváte ji s Českými Budějovicemi?
Viděl jsem jen zápas Budějovic s Berounem. A co mi řekl? Nic! Ten Beroun byl tak špatný, že nešlo nic vysledovat. Ale chvíle na studium přijde, brzy jim začíná play-off.
A jak na baráž připravujete své mužstvo?
Teď jsme využili reprezentační přestávky k vylepšení fyzičky. Museli jsme dobít baterie, i proto jsme byli pořád v posilovně nebo na ledě.
A jak tým připravujete psychicky? Už při nástupu jste řekl, že se pokusíte vylepšit mysl hráčů.
Jenže je to strašně těžký! Chtěli jsme vyhrát pár zápasů, začít od znova, ale nepodařilo se.
Hlavní důvod?
Máme váhavé střelce, kteří neumějí dát gól. Tohle je největší bolest Jihlavy, které trenér nepomůže. Hráč to musí mít od Pánaboha, když je špatný střelec v žácích, už se nezlepší. Ale i my jsme odehráli vynikající zápasy se Zlínem, Pardubicemi.
Zeptám se na rovinu: má Dukla na záchranu?
Šance je, ale musíme do toho dát srdíčko, v baráži se poprat a udělat něco pro tým a město...
Počkejte, tohle by mi spíše sedělo k Budějovicím. V Jihlavě není moc hokejistů, kteří by zde vyrostli, měli ke klubu vztah.
Pravda. Jenže taky jim říkám, že je to jejich poslední šance. Jak padnou do první ligy, už se z ní nevyhrabou.
To musí pochopit.
A pochopili?
Snad. V týdnu měli společné sezení, pobavili se... Musí táhnout jako parta, pak výsledku dosáhnou.
Co vy, už jste zjistil, do čeho jste šel, když jste kývl na nabídku Dukly?
Věděl jsem to od začátku. Jenže já nerad prohrávám, nesnáším ten pocit.
Bohužel ho teď mám často, velmi často.
Nečekal jste, že tým bude silnější?
Přiznávám. Myslel jsem, že bude lepší. Hlavně v útoku je hrozně slabý!
A jak dokáže pomoci trenér?
Když hráči nebudou chtít, tak může na lavičce skákat, křičet a stejně nevyhrají. Ale existuje druhý případ, že hráči chtějí, ale nemají na to.
A v Jihlavě platí?
My jsme jsme některé duely zvládli na sto procent. Hráči ale musí plnit úkoly, které chceme.Nesmí kazit, dělat chyby. Říkám: hokej můžeme hrát na tréninku, ne v zápase!
Co trenéři-kolegové, fandí vám, nebo si vás dobírají?
Bavil jsem se jen Růžou (Vladimír Růžička - pozn. aut.) a přál mi, ať se zachráním. Nikdo si mě nedobírá.
Ani Jiří Poukar, bývalý hráč Ústí, ve své cukrárně, kam občas zajdete?
Jen mi povídá: trenére, neberte to tak vážně. Tak si dám u něj sladký, to je dobré na nervy (smích).
Ale vy máte v týmu jiného „cukráře“ - útočník Bakus v téhle oblasti také podniká.
U něj jsem nebyl. Já když se prohrává, tak nevycházím, neukazuji se. I proto Jihlavu neznám (smích). Ale snad se to po baráži změní.
