Hudáček přišel do Sparty z Rigy v závěru přestupního termínu. Duel s Oceláři začal na střídačce, v dresu číslo 36 ještě bez své jmenovky. Po druhé třetině, kterou sparťané ztratili 0:3, šel na led – střídal Matěje Machovského.
„Chtěli jsme udělat nějakou změnu. Buď to pomůže, anebo ne. Vzal jsem to trošku jako takový trénink, protože v posledních třech týdnech jsem měl jen jeden pořádný. Byli jsme totiž v karanténě, takže jsem měl volno,“ vyprávěl Július Hudáček už v pantoflích, na nichž měl napsáno Gudy... „Ale jsou moje, protože v ruštině nemají H,“ usmál se.
Jaký to pro vás byl zápas?
Hlavně to byl těžký rozběh. Trošku mi však pomohl rozhýbat se a další utkání už bude lepší. Třinec hrál výborně a do ničeho nás moc nepustil. První třetinu jsme odehráli ještě dobře, tak jak to venku má být. Čekali jsme na nějaký brejk, bylo to super. Ale po prvním gólu jsme se úplně rozsypali, což by se nám nemělo stávat.
Bude těžké zvyknout si na extraligu poté, co jste působil ve Švédsku a minulých pět let v KHL?
Na jednu stranu je hokej všude stejný, ale i jiný. Po té odchytané třetině vidím, že je tady trochu jiný než v KHL. Změna je trošku v systému, rychlosti, myšlení, ale kvalita české extraligy je vysoká. Hrál jsem tu jeden rok a velmi si mi to líbilo, a proto jsem se vrátil zpátky.
Sparta padla jasně s Třincem. Hradec bere dva body, Motor i Plzeň vyhrály |
Byť oběma mužstvům chyběli reprezentanti, které čeká turnaj v Pekingu, znát to nebylo. Souhlasíte?
Zápas měl kvalitu, nasazení bylo na jedné i druhé straně. Pro diváky dobrý hokej. My jsme hráli dobře do prvního gólu Třince. Musíme však hrát dobře konstantně celých šedesát minut. Ta síla v mužstvu je, ale musíme mít disciplínu, makat celý zápas. Pak výsledky přijdou.
Není vám líto, že nejste na olympijských hrách, když jste se loni po mistrovství světa vzdal reprezentace?
Ani ne. Sice jsem nikdy na olympiádě nebyl, ale tuhle kapitolu jsem uzavřel. Trochu mi i spadl kámen ze srdce. Soustředím se na dvě věci – na rodinu a na Spartu. Udělám vše pro to, abychom byli s týmem úspěšní.
Bylo pro vás náročné dostat se z Rigy do Česka?
V úterý jsem cestoval z Lotyšska na Slovensko, v neděli jsem se do Rigy ještě letecky vracel a v úterý jel autem až do Prahy. Ano, únava tam byla. Proto jsem dnešní utkání vzal trošku jako trénink, bez nějaké stresu nebo paniky. Snažili jsme se to zvrátit. Škoda, že jsme za stavu 1:3, kdy jsme měli dvě tři šance, nesnížili na rozdíl jednoho gólu. To bychom byli zpátky ve hře.
Jste se svým výkonem spokojený?
Z osobního pohledu to nebylo zlé, ale necítil jsem se ještě tak, jak bych chtěl. Fyzicky jsem byl trošku tvrdší. Naposledy jsem chytal tuším pátého ledna. Oukej, třetina je za mnou, příště to bude o mnoho lepší.
Třinec získal vašeho krajana Martina Bakoše. Nemrzelo vás, že ještě proti vám nehrál?
Psal jsem si s ním. Jsme z jednoho města (ze Spišské Nové Vsi), hráli jsme spolu minulý rok. Měl ještě nějaké rodinné záležitosti, takže teprve dorazí.
