První kapitán hradecké éry odchází. Nevím, co bude dál, říká Šimánek

Hokejový útočník Jiří Šimánek nebude od příští sezony hrát za hradecký Mountfield, devětatřicetiletý hráč končí poté, co v Hradci odehrál všech pět sezon od chvíle, kdy se sem v roce 2013 extraligový klub přesunul.

Navždy zůstane hráčem, který Mountfield po dvaceti letech vedl jako první kapitán do bitev pod hradeckým extraligovým praporem.

Navíc v prvních sezonách na východě patřil k nepřehlédnutelným lídrům týmu, zvlášť když nastupoval v útoku s Tomášem Mertlem a Jaroslavem Kudrnou.

Svoji popularitu mezi fanoušky si udržoval stále, přesto se od příští sezony typické skandování na jeho adresu Šimi, Šimi v hradecké hale ozývat nebude.

Zanedlouho čtyřicetiletý hráč se ve čtvrtek při setkání s fanoušky s hradeckým dresem rozloučí. Se spoustou příjemných vzpomínek, ale zároveň s pocitem, že letošní sezoně, v jejímž závěru už věděl o svém konci v týmu, chybělo úspěšnější zakončení.

Změny? Přidávají se další

Začal to už v průběhu sezony kapitán Jaroslav Bednář, pro kterého byl nedělní zápas v Třinci posledním v hradeckém dresu.

A obměna kádru, který sice pro Hradec vybojoval historicky nejlepší umístění v základní části, ale v play off nesplnil zadání od vedení klubu, bude pokračovat. „Ke změnám v kádru dojde, jasněji bude příští týden po jednání představenstva,“ uvedl ve středu generální manažer hradeckého klubu Aleš Kmoníček s tím, že by rovněž příští týden mělo být jasné, jak bude vypadat složení realizačního týmu, „i v něm může ke změnám dojít, vše je v jednání.“

Bez ohledu na to je ale jasné, že pokračovat nebudou dva nejstarší hráči letošního kádru. Vedle Bednáře totiž nebude určitě pokračovat ani Jiří Šimánek, jeden z mála hráčů, který v Hradci prožil všech pět uplynulých extraligových sezon. „V Hradci končím, kde ale budu hrát v příští sezoně, zatím ještě nevím,“ sdělil ve středu hráč poté, co se tým při setkání s vedením rozloučil se sezonou.

Nebude zdaleka sám, jasno o svém konci v Hradci má například další útočník Bedřich Köhler, jenž by podle zákulisních informací měl posílit brněnskou Kometu.

„Kdyby bylo, tak se tady o tom ještě nebavíme. Odpočívali bychom po úspěšném semifinále s Třincem a zároveň se připravovali na finále,“ říká hokejista, jenž skoro celou svoji kariéru zasvětil Českým Budějovicích, a když se klub přestěhoval do Hradce Králové, trpělivě zde kroutil jednu sezonu za druhou.

Ví se o vás, že jižní Čechy zůstaly vaším domovem, takže návrat domů?
K tomu momentálně nemám co říct, protože to nevím. Vím jen, že v Hradci pokračovat nebudu.

Hrát ještě budete?
Mohl bych, ale to také teprve uvidím, opravdu se k tomu nedá říct víc.

Nebude to ale v Hradci, skoro je čas se ohlédnout. Co vidíte?
Že jsme ve všech pěti letech, co jsme tady, hráli play off, takže sezona vždycky byla relativně dobrá. Cíle se ale přes ty roky měnily od toho se do play off vůbec dostat až k letošnímu, kterým byl titul, což se nepovedlo. Myslím si ale, že se za pět let udělal velký kus práce, tým má na čem stavět do budoucna.

Před pěti lety to bylo asi i pro vás dost velké překvapení, když se klub stěhoval, jak to s odstupem času berete?
Už se na to takhle nedívám, je to daleko. Vzpomínám si, že tehdy byly pochybnosti, jak to bude dlouho trvat, někdo dokonce říkal, že tady budeme chvíli a jdeme pryč.

Bylo z toho pět vesměs úspěšných sezon.
To se ani nedalo čekat i kvůli mému věku. Šel jsem do Hradce v pětatřiceti, že tady budu hrát ještě za pět let, o tom jsem si myslel, že ani nejde. Začátek byl těžký, protože jsme najednou byli všichni pryč z Budějovic, ale paradoxně hned ten první rok byl možná nejlepší.

Jiří Šimánek ještě v dresu Českých Budějovic.

U vás to bylo vidět i na kanadském bodování.
Souhlasím, i když na něj já až zase tak nekoukám, spíš koukám, co člověk dělá pro tým. Ale ten první rok, možná i proto, že byl první, byl asi opravdu nejlepší.

Možná jen s výjimkou loňského semifinále, kde jste vypadli s pozdějším mistrem z Brna, vám nevycházela play off. Co podle vás rozhodlo o tom, že jste se neposunuli dál než do semifinále?
Určitě produktivita, to nás sráželo. Šance jsme měli, ale góly jsme nedávali. S tím souvisí i to, že nám nešly přesilovky. V základní části jsme v nich byli nejlepší v lize, v play off nám zdaleka tak nešly. Myslím si, že to bylo vyrovnané, ale nám oproti soupeři chyběla produktivita.

Pětiletý pobyt v Hradci pro vás končí, na co si po letech z Hradce vzpomenete nejvíc?
Těžko říct. Pokud pominu hokejovou stránku, tak asi na golf na Roudničce, to mi k srdci přirostlo.