Jste ve finále a to si žádá oslavu. Proběhla nějaká po pátém utkání proti Liberci?
Nevím, jestli se tomu dá říkat přímo oslava, ale byli jsme na večeři a na pivku v našem oblíbeném podniku.
Nemáte po tak emotivních zápasech potíže se spánkem?
Vůbec ne (smích), právě teď si jdu schrupnout (rozhovor vznikal včera odpoledne). Já mám totiž takový dar od přírody, že zaberu okamžitě a na jakémkoli místě. Žádný osvědčený recept nemám.
Asi vám vůbec nevadí, že se ještě nemůžete oholit?
Jen ať mi to pěkně roste. Před play-off jsem říkal, že čím delší vousy budou, tím to bude lepší. A vidíte: fakt obrůstám a nevadí mi to ani trochu. Jenom manželku to asi obtěžuje.
Druhým rituálem ve Spartě je proslov kapitána před zápasy v play-off. Jak to dodržujete?
Proslov kapitána je dlouhodobá záležitost, kterou jsem zdědil. Ale dělám to rád, je to taková motivační řeč. A funguje!
Do finále jste prošli bez výrazných komplikací. Nebo nějaké byly?
Teď jste mě zaskočil, musel bych chvíli přemýšlet. Ale skutečné komplikace nebyly, takže problém žádný nepřišel a doufám, že ani nepřijde.
Ale přišel: v posledním pátém zápase s Libercem bylo z jasné záležitosti ještě drama. Proč?
Já bych neřekl, že to bylo velké drama. My jsme si hlídali náskok, Liberec to zkusil na jednu kartu a nakonec snížil na rozdíl jedné branky.
A do konce zápasu zbývalo přesně 37 vteřin...
Ani tak jsme neměli žádné obavy, půl minuty je moc krátká doba. Z vlastní zkušenosti vím, že je to zatraceně těžké.
Bral byste býval ve finále raději Pardubice, nebo České Budějovice?
Je to úplně jedno. Hraje se play-off a ti, kteří došli až do semifinále, jsou na vynikající úrovni..
