Hradec přehrával Kometu od prvních minut, jako by na led nastoupilo zcela jiné mužstvo, než které bojovalo s moravským soupeřem ve středu.
„Věděli jsme, o co se hraje. Jet za stavu 0:2 na zápasy do Brna by bylo těžké. Co si budeme povídat, náročné to bude i tak. Ale dnes jsme prostě zavřeli oči a zápas odmakali,“ tvrdí Bednář.
Křik k vyburcování týmu ovšem nebyl potřeba: „Všichni jsme věděli, co musíme udělat jinak.“
Co se tedy oproti prvnímu zápasu změnilo?
Jezdily nám nohy. Včera jsme byli všude o krok, možná o dva později. Dnes jsme byli aktivnější a hladovější. Myslím si, že jsme zaslouženě vyhráli, šancí jsme měli víc než oni.
Nepotřebovali jste podobnou facku jako ve čtvrtfinále s Litvínovem, kdy jste také prohráli první duel?
Zatím je to paradoxně úplně stejná série jako s Litvínovem. Uvidíme, jaké to bude v Brně. Teď to z nás spadlo, vše povolilo, snad tedy aspoň jeden zápas na ledě soupeře urveme.
V první třetině jste schytal tvrdý zákrok u mantinelu. Odpověděl jste dvěma hity. Nabudilo vás to?
Když mohou hrát oni na tělo, tak my taky. Mé zákroky vzešly ze střídání, soupeři se mi dvakrát nabídli, tak jsem do nich šel a dohrál jsem je.
Co vás ve čtyřiceti letech žene do takových soubojů? Kde se ve vás bere energie?
Je to hlad po vítězství. Když dostanete jednu, dvě rány, tak vás to nabudí a chcete to soupeři vrátit. Play-off je o kontaktu. Když chcete mužstvo nabudit, tak každý hráč má svou metodu, já jsem se teď dostal k těm dvěma kontaktům a pomohlo to. Bylo vidět, že se všichni ostatní také začali srážet. Nedá se koukat na to, jestli jsi unavený, musíš zatnout zuby a jít za vítězstvím.
Rozhodl jste o vítězství v přesilové hře pět na tři. Chtěl jste to vzít na sebe?
Tak, tak. Vzal jsem to na sebe. Už jsem byl hladový, chtěl jsem to prostě urvat. Štěstí přálo při mně, někomu se to snad odrazilo od hokejky Ondřeje Němce. Ani nevím, kudy to prošlo. Naštěstí to tam padlo.
