Další den, další trénink na soustředění v Železné Rudě, které završí úvodní blok hrubé přípravy. A výběhy do příkrého, travnatého svahu jsou zřejmě nejvýživnějším blokem čtyřdávkové denní porce.
Upřímně, slyšíte tady na Šumavě od hráčů i nadávky?
Na sjezdovce je povolené úplně všechno. Tam jim odpouštíme i osobní narážky. To k tomu patří, ať to ze sebe odfiltrují. Je to důkaz, že jdou na krev. Kdyby nenadávali a usmívali se, asi to nemá smysl.
Navléct vestu a hurá do stráně! Hokejisté Plzně dřou na Šumavě |
Je složité vymyslet program tak, aby se hráčům nezajídal?
V podstatě ne. Máme nový trenérský štáb, který má své zkušenosti. Mixujeme vyzkoušené věci, k tomu přidal něco Venca Baďouček, něco Miloš Říha. Základ přípravy se musí odpracovat, některým věcem se nevyhnete. Ale kde jde něco obměnit a zpestřit, tam se o to snažíme. I hry na závěr každého dne mají svůj účel, většinou jedeme na hokejová střídání, na větší intenzitu.
Odbourali jste třeba tahání pneumatik na laně do svahu.
Přece jen, bylo to nestabilní, hrozila zranění. Místo toho kluci běhají s desetikilogramovou vestou, je to pro ně přirozenější. Je to jiný záběr, tělo reaguje jinak, když má zátěž rovnoměrně rozloženou.
Co tradiční výběh na Pancíř při pátečním loučení? Bude?
Uděláme to trošku jinak. Ale nebudu to prozrazovat, aby si to kluci nepřečetli. Ať jsou překvapení. Pátky byly vždycky odlišné, varianty máme. Uvidíme, jak budeme vypadat po čtyřech těžkých dnech a jaké bude počasí.
Předpověď není optimistická.
Jsme na to připravení. I když bude pršet a teplota klesne, dá se venku dělat dost věcí. Včetně běhání do sjezdovky. Kluci mají většinou kopačky, není to rovinatá plocha, i v mokru se mohou zapřít. Je to bezpečnější než sprintovat na mokrém tartanu. Posilovnu máme pod přístřeškem, tam problém není. Počasí nás tolik neomezuje. Poslední trénink končí okolo půl sedmé, do devíti je puštěná sauna. Jsme pohromadě, máme tu všechen komfort, regeneraci, saunu, maséry...
Mladíky opět budíte před šestou na ranní výběh?
To samozřejmě držíme, tím si musí projít každý mladý. (úsměv) A doplnili je ti starší, kteří se zapojili do přípravy později. Vybíháme v šest ráno na pětadvacetiminutový výběh. Žádné závratné tempo, ale aby se rozhýbali, vykopali z postelí.
Jan Snopek
Dá se říci, že šumavskou dřinu si někdo vyloženě užívá?
Asi se nedá říci užívá. Většina prská, ale odmakají všechno a dávají do toho sto procent. Třeba Vojta Budík má suchou přípravu vyloženě rád. Máte kluky, kteří si v posilovně užívají činky, někdo jiný má zase raději běh, protože má dobrou techniku a nenadře se při něm tolik. Pro mě je důležité, že hráči i nepopulární věci dělají naplno. I kluci, kteří jsou tady poprvé a přišli z juniorky. Je vidět, že je to pro ně složitější a drastičtější, kvůli covidu mají za sebou zpackanou sezonu, tréninkový proces byl narušený.
Zato jádro týmu už zná šumavskou dřinu dokonale. Je to tak?
Mám výhodu, že jsem předtím v Plzni pracoval u mládeže. A když to vezmu zpátky, je tady hodně málo kluků, které jsem neměl v péči od čtrnácti let. Třeba Kodýdek s Kaňákem jsou tady šestý rok v řadě. Podobně Čerešňák, Pour, Suchý. I kvůli nim se to snažíme poskládat jinak než loni. Aby se tady nesešli a od prvního dne nebyli v depresi, že přesně vědí, co je čeká.
Těší vás, kam se už posunuli?
Sleduji jejich progres, vývoj. Někdo ho má pomalejší, někdo rychlejší, to je individuální. Ale především tihle kluci už dávno začali chápat, že je to o nich. My jim to můžeme zpestřit, můžeme se na ně smát nebo mračit, ale je jen na nich, jak si to nastaví. Všechno se snažíme dělat tak, aby se rozvíjeli. Naším cílem není je servat a ukázat jim, co neumí. Naopak, když něco neumím teď, naučím se to později. Chce to trpělivost a práci.
