V tomhle směru se slavný mládežnický kouč zmýlil. Jeřábek to z rodné Plzně dotáhl až do NHL, zahrál si na mistrovství světa i olympijských hrách a na konci dubna slavil extraligový titul s Třincem.
Jak to tedy bylo s možností, že byste dal přednost fotbalu?
Vyrůstal jsem na Skvrňanech, kde je fotbalová škola. Vedle do třídy chodil Vláďa Darida, pan Žaloudek si od první třídy vybíral šikovné kluky a cepoval je. Znal se trochu s tátou, který hrál fotbal za Škodovku, takže hlavně táta váhal, na co mě má dát. Ale u mě se z nějakého důvodu rychle zrodila láska k hokeji, takže vyhrál zimák. Fotbal mě taky hodně bavil, ale otázkou je, kam bych to s ním dotáhl...
Jakub Jeřábek a jeho sestra Markéta Jeřábková ve fotbalové exhibici v Plzni
Teď jste si mohl znovu zakopat i s Dominikem Kubalíkem, kamarádem od dětství. Bylo vidět, že to v noze také má.
Však jsem taky lidem říkal, že stejné bomby, jako dává hokejkou do puku, umí i na trávníku. (smích)
Pojďme k hokeji. Po deseti letech jste zvedl nad hlavu pohár pro české šampiony. Byly to stejné pocity jako v roce 2013 u historického triumfu Plzně?
Bylo to jiné. Deset let, zvlášť ve sportu, je dlouhá doba. Tehdy jsme byli cepovaní jako mladí a rychle jsem pochopil, že v play off musí táhnout všichni. Nemůže to zvládnout jedna lajna nebo jen zkušenější hráči. Každý musí přidat svůj díl.
V Třinci jste to nyní zažil z pozice toho zkušenějšího hráče?
V tomhle směru to bylo srovnatelné. Vzpomínám, jak trenéři před deseti lety nasadili do semifinále osmnáctiletého Honzu Schleisse a jeho gól rozhodl zápas na Slavii. I letos v Třinci naskočil kluk, který hrál třeba jen dva zápasy, ale také něčím přispěl. Jsou to podobné příběhy a když se všechno takhle nabalí, může z toho být takový úspěch.
Přitom do play off jste šli až ze šesté pozice.
O to byly pocity skvělejší. Byla to dlouhá cesta. Od špatného začátku sezony přes super období až po nepříliš povedený závěr základní části. V předkole proti Litvínovu jsme měli obavy. Hráli skvěle, uvolněně, a i když to bylo 3:0 na zápasy, vyválčili jsme to. Ta série nás nakopla. Se Spartou a Pardubicemi se to mohlo překlopit na obě strany. Vyhrál trochu zkušenější, trochu šťastnější tým. A ve finále proti Hradci už jsme doufali, že to urveme. I kvůli tomu, že měli mančaft fakt pobitý, odehráli strašně těžké série. Ta zlatá tečka byla neuvěřitelná. Vidět touhu kluků, kteří už přitom titul vyhráli několikrát, je inspirující.
Litvínovský Hlava: Bez urážky, Třinec hraje buzerantský hokej. My klíč nenašli |
Soupeři vás nešetřili slovy o „buzerantském hokeji“. Z toho jste si dělali spíš srandu?
Víte, tenhle hokej může hrát každý. Někdo řekne buzerantský, někdo vítězný... Bylo to spíš vtipné a hlavně to vypovídalo o tom, že jsme svoji práci dělali dobře.
Na konci ledna se z Plzně do Třince přesunul obránce Lukáš Kaňák. Vzal jste ho pod křídla?
Luky je skvělý parťák. Jak na ledě, tak do šatny. Po sezoně jsem mu říkal, že jsem vůbec nevěděl, jak se poskládá sestava. Přišel ještě Kanaďan Adam Smith, bylo nás najednou devět beků. Ale Lukáš se svojí pílí a skromností dostal ke své šanci a hrál fantasticky. I když nějaké zápasy třeba vynechal, byl strašně důležitou součástí týmu.
Byl jste rád, že máte po boku dalšího Plzeňáka?
Jasně, ještě s Mazym (gólmanem Markem Mazancem) jsme vytvořili miniskupinku, on byl náš taťka, který se staral. (smích) Prostě tři Plzeňáci. Naše manželky a přítelkyně se také znají dlouhou dobu, bylo to hrozně fajn a máme na co vzpomínat.
Hokejista Jakub Jeřábek (vlevo) a jeho sestra házenkářka Markéta Jeřábková se fotí před fotbalovou exhibicí v Plzni.
Vedení Škody se nyní snaží získat zpět do klubu své odchovance. Máte tu variantu v hlavě?
Někde asi jo. Ale momentálně jsem strašně spokojený tam, kde jsem. To, jak funguje celá organizace v Třinci, jak se dokáže o hráče i o celé rodiny postarat, je skvělé. A chtěl bych to ještě Třinci splácet, jak nejlépe budu umět.
Mrzelo vás, že po skvělém play off na vás nevyšlo místo v nominaci na mistrovství světa?
Mrzelo mě to moc. A nerad bych se k tomu vracel. Zpětně jsem vlastně vůbec nepochopil svoji nominaci na poslední turnaj před šampionátem. Víc říkat nechci.
