„Nemít Boha, asi se zblázním. I místní církev za mnou stála, bratři a sestry mi psali před každým důležitým zápasem, že se za mě modlí, fandili Ocelářům. Byla to důležitá součást mého já,“ líčil pro web Třince. Nakonec však převážila touha po změně a větší zodpovědnosti za výsledky týmu.
„Je mi dvaatřicet, chci zkusit mít v týmu jinou roli, kterou mi Olomouc nabídla. Odcházím za výzvou,“ vysvětloval. „Kus mého srdce ale zůstává v Třinci, město opouštět nebudeme. Dál tady budeme žít, máme tady dům, rodinu, kamarády, církev. Odcházím jen na chvíli čistě ze sportovních důvodů.“
Aron Chmielewski se přetahuje o kotouč s Michalem Gutem.
Pro Olomouc, která letos vypadla ve čtvrtfinále, je to solidní úlovek. Chmielewski by měl převzít část úkolů po nejproduktivnějším hráči Janu Káňovi, jenž po konci kontraktu zamířil do Vítkovic. „V Třinci jsem měl roli jinou a já si chci vyzkoušet, jaké to je,“ těší se. „Mám zkušenosti. Vím, že vyhrávat není jen tak. Něco jsem se v Třinci naučil, vím toho hodně o tom, jak důležitá je parta. Sám jsem zvědavý, co mě v Olomouci čeká, jak to bude vypadat, jak budeme hrát.“
V extralize polský reprezentant odehrál 354 zápasů s bilancí 57 branek a 62 asistencí. V minulém ročníku, v němž Třinci opět obhájil titul, nechyběl ani v jednom utkání a včetně play off nasbíral 23 bodů v 74 duelech. „Aron je zkušený hráč, který se v posledních letech vypracoval v oporu Třince a pomohl mu k velkým úspěchům. Jsme šťastní, že si pro pokračování kariéry vybral zrovna naši organizaci, protože jsme přesvědčení, že svým stylem hokeje do našeho kádru skvěle zapadne a bude jeho tahounem,“ uvedl generální manažer Olomouce Erik Fürst.
Chmielewski přišel do Třince v roce 2014. Ze začátku působil střídavě v první lize a v extralize, od sezony 2018/19 ale stabilně nastupuje v nejvyšší soutěži.
Čtyři tituly. Rozlučka šampiona
„Hlavně první roky byly hodně těžké, já hostoval v Havířově, pak i ve Frýdku. Byla to doba, kdy jsem hrával i šest zápasů za týden. Strašně náročná, ale vzpomínám na ni moc rád,“ ohlížel se. „Díky tomu jsem mohl hrát, hrát a hrát a učit se hokej na jiném levelu. V Polsku tehdy taková úroveň nebyla, musel jsem si hodně zvykat a klub mi ve všem vycházel vstříc. Pouštěl mě na hostování a já sbíral zkušenosti, pro mě to bylo jen dobře. Pak jsem se dostal do prvního týmu a už to jelo. Pro mě jako Poláka vyhrát českou extraligu bylo něco mimořádného.“
Do Třince za ním jezdili i polští fanoušci. „A budou jezdit dál. Oceláři zapadli do jejich srdcí stejně jako do mého. Je ale čas jít dál, tohle bylo rozhodnutí mé a mého agenta,“ pověděl s těžkým srdcem. „Je to hodně těžké, vždyť jsem tady strávil devět let. Prožil jsem si s Oceláři skvělé emoce, vyhrál čtyři tituly. Tyhle roky mi nikdo nevezme, jsem za ně rád a nezbývá mi nic jiného než celé organizaci, všem spoluhráčům i fanouškům, kteří při nás stáli, poděkovat. Mám za sebou sportovní etapu, na kterou budu vzpomínat do konce života.“
Hokejisté Třince bouřlivě oslavují zisk čtvrtého extraligového titulu v řadě.
I proto se chtěl rozloučit jako šampion s dalším českým titulem.
„Strašně moc jsem se chtěl s Třincem loučit jako vítěz, to se mi nakonec splnilo.“
Tentokrát to s Oceláři zvládl až z předkola. „Málokdo nám věřil, my o sobě ale od série s Litvínovem nepochybovali. Postoupili jsme 3:0 na zápasy, které nebyly jednoduché, ale už jsme v kabině najednou všichni cítili, že se nám podařilo nastartovat náš play off mód. Věděli jsme, že budeme pro Spartu a další soupeře nepříjemní.“
Mimochodem, k letošnímu titulu jej jako trenér dovedl Zdeněk Moták, který přišel do Třince po pěti letech z Olomouce. Byť Mora patří k rozpočtově chudším klubům, hokej dělá dobře a hráče i trenéry posouvá. Ostatně, Oceláře v uplynulém ročníku třikrát porazila.
„Vždycky byli brutálně těžcí,“ uznale kývne kohoutí posila.
Teď se bude chtít na Hané jako hokejista také posunout. Podporovat ho budou nejbližší i církev v Třinci.
