Co možná zlomový rok přinesl pro zdejší hokej?
1. Poznání, že hradecký hokej má dost fanoušků
V základní části několik stovek či málo tisíc, v play-off jen o něco víc, ale ne zase o tolik. Takové počty přinášely poslední prvoligové sezony při zápisu do statistiky návštěv. K tomu sousedství Pardubic, kterým valná část regionu dlouhodobě fandí. Kde se najdou fanoušci, kteří budou chodit na extraligu v Hradci? Otázka, která na začátku klubové šéfy možná znervózňovala, se dočkala pozitivní odpovědi.
Pravda, stadion byl vyprodaný jen dvakrát při derby s Pardubicemi, ale průměr téměř pět tisíc lidí na zápas není na první sezonu špatnou vizitkou. Takové číslo zařadilo klub přesně do poloviny pořadí klubů v návštěvnosti.
2. Úleva, že (nejen) Hradečáci vzali klub za svůj
Přijít se podívat ze zvědavosti a pak při prvním neúspěchu exbudějovický tým zatratit? Na obávaný scénář však v Hradci nedošlo. Určitě k tomu pomohlo, že se mužstvu od začátku dařilo a že patřilo ke špičce. Slabší chvilky na něj přesto přišly. Ne však na diváky, ti vydrželi.
Sledovat povzbuzování a mexickou vlnu v zaplněném stadionu třeba ve chvílích, kdy tým prohrává s pražskou Slavií, kterou měl podle papírových předpokladů porazit, bylo na české poměry nevídané.
3. Vyřešení komplikací se zimním stadionem
Přesně rok před příchodem extraligy neměl tehdy prvoligový tým kde trénovat a později ani hrát. Právě totiž vrcholily spory se společností ABD, jež měla stadion dlouhodobě od města pronajatý. Složitý spletenec smluv a vztahů z minulého období vypadal téměř neřešitelně, proto překvapilo, že se ho přicházející klub nezalekl.
Odvaha se vyplatila, žádný zádrhel nenastal. Naopak příchod extraligy stadionu výrazně pomohl - už za pár dnů začne nezbytná rekonstrukce mantinelů a chlazení. Kdo ví, jak by to bez příchodu nejvyšší soutěže s halou dopadlo.
4. Měření sil se špičkovými evropskými týmy
V létě 2011 si sice prvoligový Hradec zahrál s Petrohradem, prestižním a bohatým klubem KHL, ale to jen díky vztahům otce a syna Říhových, když starší trénoval v Rusku a mladší v Hradci. Další mezinárodní konfrontace poté byla v nedohlednu, ale příchod Mountfieldu ji nečekaně přivolal. European Trophy do Hradce přitáhla evropskou konkurenci, fanoušci mohli sledovat borce finského Kärpätu Oulu, švédského klubu Lulea nebo rakouského Salcburku. Něco podobného v Hradci předtím nikdy nebylo.
5. Výborné mužstvo zapálených hokejistů
Nemá cenu si nalhávat, jak by bez rozporů v Českých Budějovicích vypadala nejbližší budoucnost hradeckého hokeje. Na to se ale historie ptát nebude, Hradec najednou měl dlouhodobě a s citem budovaný tým, který by jinak nedal dohromady. Hráči neočekávaný přesun přijali a v novém místě zdomácněli. Podle toho vypadaly i jejich výkony.
6. Naději do příštích extraligových sezon
Pamětníci si vzpomenou, jak dopadla extraligová euforie před dvaceti lety. Už druhá polovina sezony byla plná nejistot a nakonec to skončilo sestupem, který odstartoval cestu k jednomu z nejtemnějších období klubu. Jeho první tým totiž stál před pádem do krajských soutěží.
Žádný takový scénář letos nenastal, navíc sezona naděje o víkendu skončila téměř symbolicky mistrovským titulem mladších dorostenců. A to je pro budoucnost určitě pozitivní zpráva.
