Doma má zlato z olympiády v Naganu, třikrát se stal mistrem světa, pětkrát vyhrál extraligu a dostal se i do slavné NHL. Přitom ještě ve 21 letech byl bez angažmá a musel se živit jako elektrikář. Pak ale Roman Čechmánek restartoval svoji kariéru v Hodoníně, odkud jej v létě 1993 přetáhl do ambiciózního Vsetína kouč Horst Valášek.
„Romana jsem znal už od žáčků a bylo jasné, že v něm dřímá velký potenciál,“ říká Valášek v rozhovoru pro MF DNES a iDNES.cz.
Roman Čechmánek Bývalý hokejový brankář se narodil 2. března 1971 ve Zlíně. Je olympijským vítězem(1998), trojnásobným mistrem světa (1996, 1999 a 2000), vítězem československé ligy s Jihlavou (1991) a pětinásobným mistrem české extraligy v dresu Vsetína (1995–99). V NHL odchytal ve čtyřech sezonách 212 zápasů a je držitelem William M. Jennings Trophy. Hráčskou kariéru ukončil v roce 2009, poté začal trénovat. Jeho pokusy o podnikání skončily neúspěšně, soud ho loni nepravomocně zprostil obžaloby z podvodu. |
Proč se tedy v mateřském Zlíně neprosadil?
Důvodů bylo víc. Tehdy ještě nebyl hotový brankář, který by měl na ligu. Ve Zlíně měl těžkou konkurenci, jedničkou byl Láďa Blažek. Roman byl navíc odjakživa povahově svůj, každému nemusel sedět. Byl to bouřlivák, který se uměl ozvat, když se mu něco nelíbilo. Takže ze Zlína musel odejít jako neperspektivní. Ve finále v roce 1995 to pro něj byla velká motivace. Chtěl všem ve zlínském klubu ukázat, že ho odepisovali předčasně.
Kdy vás napadlo, že ho vezmete s sebou do prvoligového Vsetína?
Ze Zlína šel do Hodonína a tam v první národní lize vynikal. Jeho výkony jsem pečlivě sledoval, a když jsem po návratu z Německa šel trénovat Vsetín, dal jsem na něj tip vedení klubu. Kývl hned.
A i díky němu jste hned za rok postoupili do extraligy a pak spolu slavili dva tituly, než jste ze Vsetína v roce 1996 odešel.
Čeman chytal fantasticky, třeba v baráži o postup dostal ve čtyřech utkáních jen tři góly. Už tehdy po zápase v Hradci Králové jsem na tiskovce řekl prorockou větu, že do půl roku v národním mužstvu. A v prosinci 1995 jel na turnaj Izvestijí a na konci sezony byl v nominaci na mistrovství světa. V polovině 90. let byl suverénně nejlepším brankářem v extralize.
Čím to, že jste si tak sedli?
Taky jsem bývalý gólman a stejně jako on jsem byl horkokrevný typ. Jednou jsem v dresu TJ Gottwaldov na konci zápasu v Litvínově dostal gól od Petra Lešky staršího potom, co mi vysekl puk v lapačce. Sudí Turek stál někde na půlce a branku uznal. Já na něj vystartoval, řval jsem a začal si sundávat výstroj, kterou jsem mu pak dal se slovy: Tady to máš! Byl tak vykulený, že mě ani nevyloučil, a já to šel sám vydýchat na střídačku.
To jste si s Čechmánkem museli rozumět, ten podobné kousky na protest proti verdiktu rozhodčích dělal taky.
Pozor, on byl ještě výbušnější než já. Cpal se do každé strkanice kolem brány, pořád si s někým něco vyříkával. Byl jako spící tygr, kolikrát byl během utkání úplně v klidu a pak z ničeho nic vystartoval po rozhodčím. Taky za to schytal spoustu desetiminutových trestů.
Čechmánek zpět na scéně: Podnikání je za mnou, moje místo je u hokeje |
Jednou jste o něm řekl: „Vedle velkého umění na kluzišti potřebuje také velké divadlo. Jako každý herec musí mít scénu.“
Ano, to si pamatuju. (směje se) Potřeboval, aby se všechno točilo kolem něj. Neměl moc rád, když byl zdravý, ale seděl na střídačce a chytal Ivoš Pešat. Přitom spolu oba perfektně vycházeli a respektovali se. Lidé na Vsetíně Romana milovali, ale venku na něj kolikrát celý stadion řval a snažil se ho vyvést z koncentrace. On pak ale uměl zachytat a tím je ještě víc naštvat.
V kabině se držel zkrátka?
Měl svoje názory, ale přece jen je ode mě o třicet let mladší a znali jsme se dlouho, takže mě respektoval. Nemůžu na něj říct křivé slovo. Na zápas i trénink byl vždycky nachystaný, nestalo se, že by přišel po tahu a byl cítit pivem. Na to byli ve Vsetíně jiní experti a taky třeba kvůli tomu nedohráli sezonu.
 |
Čechmánek se vymykal i svým brankářským stylem, že?
Byl to jeden z prvních velkých gólmanů. Tehdy se začínalo chytat ve stylu v kleče, a když se Roman na ledě roztáhl, zabral celou bránu. Dneska už je to v NHL trend a zvětšila se i výstroj, ale tenkrát byl spíše výjimkou. K tomu byl i mrštný.
V reprezentaci se ovšem jako jednička prosadil až později.
Mezi brankáři byla velká konkurence, ze začátku chytali Bříza nebo Turek, v Naganu byl zase Hašek... Podle mě trenérovi Bukačovi nevyhovovala Romanova povaha, neuměli s ním moc pracovat. Prosadil se až pak pod Ivanem Hlinkou a pod vedením Pepíka Augusty vyhrál i titul mistra v roce 2000 jako jednička nároďáku.
A pak zazářil i v NHL.
Prospělo mu, že do zámoří šel až v pozdním věku. Byl zkušený a taky si tam dokázal vybojovat pozici prvního gólmana, což měl vždycky rád. Má za sebou krásnou kariéru a jsem moc rád, že na jejím začátku jsem mohl být i já. Dnes se moc nepotkáváme, takže aspoň touto cestou mu gratuluju k narozeninám.
