Celé léto neměl Roman Čechmánek jasno, zda chystá tým na druhou ligu, nebo na první, o kterou měla předsedkyně Gajošová eminentní zájem. Nepodařilo se jí ale dotáhnout do konce dohodu s Kadaní, která by Hodonínu první ligu postoupila, a následně ani s Čechmánkem na podmínkách jeho dalšího působení na lavičce drtičů. Trenéra pak bleskově odvolala.
„Z jednání v Hodoníně jsem zklamaný. Jinak jsem tam ale byl s podmínkami pro práci spokojený. Byla radost tam s hráči dělat,“ ohlíží se Čechmánek za svým koncem.
Čechmánek už netrénuje hokejisty druholigového Hodonína |
Vezměme vaše hodonínské angažmá od konce. Co se v klubu odehrálo?
Sledoval jsem, jestli budeme hrát první, nebo druhou ligu. Měl jsem připravené dvě varianty, z čeho bychom vycházeli. Měl jsem poskládaný druholigový tým s tím, že jeho osa, nějakých deset hráčů, by byla schopná obstát i ve vyšší soutěži, pokud by se v Hodoníně hrála. Čas ale utíkal, jasno nebylo a už to bylo kritické i z pohledu začátku přípravy. Ta situace byla hodně nestandardní. Žádal jsem pokyn, abychom začali trénovat, nakonec jsme měsíc před začátkem soutěže na led šli. Ten den ráno jsem byl telefonicky informován, že nastane změna v trénování a bude se trénovat dvoufázově, dopoledne a odpoledne.
Jak jste reagoval?
Osmdesát procent hráčů tady chodí do práce, pro ně je prakticky nemyslitelné trénovat dopoledne. Představa byla nakonec taková, že mladí kluci plus ti, kteří chodí na vysokou nebo nejsou v práci, budou trénovat dopoledne dovednosti. Zbytek měl trénovat odpoledne. Byla to spousta změn, ale tak to někdy je, byl jsem nachystaný a šli jsme na led. Můj dotaz poté směřoval na předsedkyni klubu, že pokud chce dvoufázovou přípravu, tak jak se dohodneme na mém pokračování, na mé smlouvě a na financích.
A nedohodli jste se.
Vycítil jsem, že ze strany vedení není vůle. Dostal jsem nabídku, která byla nižší, než jsem měl, když jsme hráli druhou ligu. To byla alfa a omega mého konce. Řekl jsem jí, ať zkusí přehodnotit situaci, že pokud mám být profesionální trenér, že za těchto podmínek trénovat nemůžu. Místo odpovědi se předsedkyně rozhodla pro změnu trenéra.
Pro mnohé to byla nečekaná zpráva, vzhledem k tomu, že se na vás chystala spoléhat. Alespoň tak o tom informovala.
Taky jsem si myslel, že takovou důvěru mám. Před dvěma měsíci jsem odmítl nabídku ze zahraničí. Paní předsedkyně mi řekla, že chce, abych v Hodoníně pomohl vybudovat a stabilizovat kádr tak, aby mohl hrát první ligu. Proto jsem zůstal.
I s tím, že sezona je pořád ještě hodně nejistá?
Specifické bylo, že se do poslední chvíle nevědělo, jaká soutěž se bude hrát. To bylo špatně. Přineslo to tlak, všichni kolem byli nervózní. Hráči nevěděli, jestli zůstat, nebo si někde hledat místo. Nakonec jsem dostal pokyn stavět kádr z mladých, perspektivních kluků s tím, že za rok bychom měli mít licenci na první ligu. Ten kádr měl 25 hráčů do pole a tři brankáře.
Roman Čechmánek ještě coby asistent hodonínského trenéra.
Kde jste ho sehnal?
Vždycky hráče seženete. Jsou agenti, zvednete telefon a jednáte. Měl jsem hodně telefonátů. Těžko ale řeknete, že hráče vezmete, když nevíte, co budete hrát. Měl jsem přislíbené kvalitní hráče, mezi nimi jednoho hodně dobrého brankáře.
Místo toho jste bez práce.
Kluby jsou nyní plné a těžko teď hledat angažmá. Když už to takhle skončilo, tak mě potěšilo, že se mi hráči ozývali a děkovali mi. Psali, že jsem jim pomohl, že pode mnou hráli naplno. Za to jsem rád. Jako trenér mám nejblíž k hráčům a je mi ctí slyšet kladnou zpětnou vazbu. Tohle přebíjí i to negativní, co můj konec provázelo.
Říkal jsem Hniličkovi, že Hašek je o level výš než my, vzpomíná ČechmánekVelký rozhovor s Romanem Čechmánkem  |
Ambice na první ligu byly v Hodoníně zřetelné. Nabyl jste dojmu, že jsou oprávněné?
V minulé sezoně nebyly, to jsme si s paní předsedkyní řekli, věděla to. Proto už docházelo ke změnám v kádru, k jeho postupnému omlazení. Mohli jsme hrát proti prvním týmům, ale chyběli nám dva hráči, abychom měli navrch. Věděl jsem, že slabinu máme v defenzivě a v bráně. Bohužel se to pak v play off potvrdilo.
Dokáže Hodonín nyní prvoligové prostředí nastolit?
Dá se to zvládnout, určitě ano. Změna nastala už loni, když jsem jednak přišel s profesionálním přístupem já, jednak se hráči učili, jak se starat o svoje tělo a přistupovat k hokeji. Kdyby se opravily některé věci na zimáku, tak se tam vyšší soutěž taky může hrát. Není to nic, co by se nedalo zvládnout.
Hráli byste už letos o postup do první ligy?
Věřím tomu, že kdybychom posílili o brankáře, kterého jsem chtěl, tak s kádrem, který se rodil, bychom špičku druhé ligy hráli. Třeba by podle jmen nebyl tak silný, ale vybíral jsem hráče tak, aby si povahově sedli, aby byli schopni udělat partu. To udělá víc než individuality. Nebyli bychom třeba první, ale mezi prvními třemi bychom se pohybovali.
Potenciál jste tedy v Hodoníně viděl.
Je to hokejové město, vyšší soutěž by mu slušela. I fanoušci jsou tam po ní hladoví. Jestli se to povede, nebo ne, jestli se podaří postup vybojovat nebo licenci koupit, to se teprve uvidí a už je to na jiných. Ale prvoligový hokej by drtičům slušel.
