Za jeho statistiky by se nemusel stydět kdejaký útočník. 46 zápasů, 10 gólů, 26 asistencí. V základní části byl čtvrtým nejproduktivnějším hráčem Třince! Přesto Roth skromně říká: „Záleží na tom, kolik máte celkově prostoru na ledě.“ A on ho má hodně. Zaslouženě. „Měl jsem to štěstí, že jsem celou sezonu hrál v první formaci. A když přišel Klepa (Jakub Klepiš), začali jsme hodně bodovat,“ říkal.
Třinec i Litvínov jsou útočné týmy. Bude ofenzivní i finále?
Nevím, co od toho čekat. První zápas napoví. Říká se, že my i Litvínov hrajeme útočně, ale na výsledek 5:5 hrát nebudeme. Uvidíme, s čím obě mužstva přijdou.
Vy jste nejvytíženější třinecký hráč. Jak jste na tom fyzicky?
Zatím dobře. Měli jsme výborné léto. Teď jdou zápasy rychle po sobě, ale máme výborné zázemí pro regeneraci, tam si odfrkneme.
Jak je náročné pohlídat si obranu, když se pouštíte do útoku?
Snažím se tam jít, jen když vidím jasné přečíslení. Na druhou stranu celý rok hraji s Rastym Kleslou, a to je bránící pes. Ten mi hodně pomáhá, kryje mi záda.
Na koho z útočníků se můžete v obraně spolehnout, když se nestačíte včas vrátit?
V tom je výborný Áda (Martin Adamský). Ten má k tomu všechny proporce, má to v sobě. Je skvělý bruslař, který šlape dozadu, když ví, že má za sebou útočné beky. Ale máme systém nastavený tak, že i útočníci mají bránění v krvi. Hrajeme v pěti dopředu i dozadu.
Jiří Polanský o vás řekl, že jste vlastně útočník. Hrál jste vůbec někdy v útoku?
To ne, ani když jsem byl malý. Celý život hraju v obraně. Útočník není pro mě to pravé.
Proč?
Hodně se tam bruslí... Aspoň kluci to říkají. Někdy je lepší vzadu se vydýchat.
Co rozhoduje o tom, jestli se pustíte dopředu?
Kolikrát záleží na maličkostech. Někdy člověk udělá kravinu, a přece jen tam letí bezhlavě. Najednou je puk za vámi a je z toho problém. Někdy nahrávka projde, takže můžete vyrazit vpřed, ale někdy puk ztratíte a je z toho hned protiútok.
Pro vás coby útočného obránce musí být radost hrát v Třinci, který je považovaný za ofenzivní mužstvo, že?
Jo, jo. Už když jsem přišel, tak to tak bylo. Třinec byl vždycky známý tím, že hraje výborně dopředu. A měli tu i takové hráče. Třeba Petrovku (Jan Peterek) a Poldu (Jiří Polanský). Vždy tu byli tvořiví centři, což je pro útočného obránce základ. Takovému složení mužstva se hra přizpůsobí a přímo vybízí k útočení.
V play-off třinečtí hráči obětavě padají do střel. Kde se to ve vás bere?
Hrozně moc střel pochytají Galus (Lukáš Galvas), Linhy (Tomáš Linhart), Rasty (Rostislav Klesla). Ale nevím, čím to je. Každý to má nějak dané, ale je pravda, že trenéři to do nás celý rok dostávali, že ty puky musíme chytat a co nejvíce tak pomoci brankářům, i když ty máme perfektní.
Není to někdy o zdraví, položit se proti tvrdé ráně?
Jo, někdy to zabolí. Ale to zaledujete a hraje se dál.
Kde to bolí nejvíce?
Celkově to bolí, někdy kotníky, někdy ruce, ale není to nic hrozného. To k hokeji patří.
Máte čas myslet na to, abyste si kryl hlavu, když padáte do střely?
Člověka to někdy napadne, ale vše je rychlé. Někdy zaškobrtnete, padáte po hlavě a ani nevíte, kam puk letí. Většinou každý už hraje nějakou tu sezonu, a tak ví, jak tam padnout, aby to tolik nebolelo. Navíc máme na sobě docela dost chráničů.
