"Je pro mě obrovská pocta být mezi hráči jako pan Nový, Růža, Alby Reichel nebo další hokejisté, kteří toho hodně dokázali. Mám respekt k hráčům, kteří dali tolik gólů, ačkoli dřív odehráli mnohem méně zápasů," vyprávěl Bednář po vítězství 3:1 nad Chomutovem.
Při něm byl jednou z klíčových postav Slavie a na ledě byl nepřehlédnutelný nejenom kvůli tomu, že znovu nastupoval ve dvou formacích.
Jeho slavnostní moment přišel v 35. minutě a bylo to doslova sólo pro Bednáře, jenž se vymotal ze složité situace tak suverénně, až se ocitl sám před brankářem, jehož chladnokrevně překonal střelou pod víko. Jako rozený zabiják.
Je pro vás cennější 250. gól, nebo výhra?
Já pevně věřím, že do konce sezony bych ten gól dal, takže určitě tříbodový zisk po té dlouhé, přežrané pauze.
Vzpomene si svůj první gól? A který byl ten nejdůležitější?
Stoprocentně si pamatuju ten první, který jsem vstřelil ve Zlíně. Byl takový šťastný - dával jsem žabičku a trefil jsem to gólmanovi mezi nohama. V hlavě mám ten zlatý gól z Omsku, ale to se nepočítá. Jednu dobu jsem si pamatoval všechny góly, co jsem kdy dal.
Opravdu?
No jo, jeden po druhým, jak padly, po jakých situacích, prostě všecko. Teď už jsem starší a sklerotický, takže už nevím.
Možná i kvůli tomu, že branek bylo opravdu hodně, protože jste jich spoustu dal v zahraničí, které se nepočítají. Kolik byste jich nasázel, kdybyste zůstal v extralize?
Venku jsem strávil dejme tomu deset sezon, což je dalších 200 gólů. Takže bych mohl dosáhnout na 450 gólů, což už je zajímavé číslo. To zní hezky. Kdybych tady zůstal, tak bych ty góly určitě dal.
Byl jste vždycky rozený střelec?
Asi jo. Já jsem byl takový hračička, že jsem vždycky dával hodně gólů. Už od chvíle, kdy jsem s hokejem začínal, tak i v žácích a dorostu. V průměru dvacet gólů jsem dával pravidelně každou sezonu. Ale život jde dál, důležité je, že máme se Slavií dál o co hrát.
A cíl je?
Náš hlavní úkol je dostat se do první šestky.
