„Četl jsem, že jsme se těmi prohlášeními vrátili na úplný začátek a že jsme tím dehonestovali celou svou předchozí práci. Ale já měl příležitost všechno osobně probrat a vše vysvětlit některým lidem. Po těch setkáních si myslím, že je všechno v pořádku,“ říká šéf asociace Marek Černošek.
S kým jste hovořil?
S panem doktorem Králem.
Šéf svazu vám loni hrozil žalobou. Už je váš vztah v pořádku?
Ano, všechno jsme si vyříkali, protože naše slova byla v médiích trošku překroucená a nevyzněla v nich podstata věci. Ale už bych se k tomu nechtěl vracet. Už jsem o všem mluvil skoro se všemi majiteli extraligových klubů a vysvětlili jsme si to. Proto jsem přesvědčený, že celá mediální kauza, která se loni strhla, je už zapomenuta.
O kauze čtěte více ZDE |
Byly kluby hodně naštvané?
Samozřejmě. Z reakcí, které byly v novinách, jsme naštvání jednoznačně cítili. Bylo nutné všechno vysvětlit osobně, protože to bylo trošku zkreslené a podstata byla někde jinde. Jsem rád, že se všechno vyřešilo a věřím, že to nenarušilo naše vztahy. I proto jsme jako asociace od té doby nebyli tolik v médiích, což neznamená, že bychom nepracovali nebo nefungovali. Naopak jsme trošičku přidali a zintenzivněli všechna jednání, takže ten humbuk k něčemu byl.
Jak momentálně funguje spolupráce se svazem?
Dobře. Předložili jsme mu spoustu návrhů ohledně přestupního a registračního řádu a spousta změn, která v téhle oblasti proběhla, vychází právě z nich. Intenzivně spolupracujeme na vzdělávacím programu asociace, protože jsme přesvědčení, že vzdělání sportovců je zásadní téma. Byli jsme pozvání na jednání APK a byl bych rád, kdybych měl možnost setkat se s panem doktorem Králem po jeho znovuzvolení ve funkci šéfa svazu, abych si s ním mohl promluvit o dalším fungování naší spolupráce.
Už bylo zmíněno, že poslední rok nebylo o asociaci moc slyšet. Na čem jste pracovali?
Především na změnách v přestupním a registračním řádu. Pořád jsme jediní, kde neexistuje volný pohyb hráčů jako třeba ve fotbale. Tabulkové odstupné se sice nepodařilo zrušit úplně, ale jsem rád, že se povedly aspoň dílčí věci. Je rozpracováno například hostování bez souhlasu do všech soutěží. Extraliga, první liga a druhá liga jsou finančně odstupňované. Další návrh k úpravám je na svazu předložený. Ale jsou i další body.
Jaké?
Snažíme se hráče připravit i na jejich budoucnost po konci kariéry, rádi bychom, aby vzdělávací program fungoval jako ve Švédsku a ve Finsku, kde na tomto s asociacemi běžně spolupracují kluby. Také se podílíme se svazem na trenérských licencích. Snažíme se klubům vycházet vstříc a cítíme pozitivní reakce. Je jasné, že se ve všech názorech nemusíme shodnout, ale společný dialog je přínosem pro všechny strany a hlavně pro český hokej, o který nám všem jde na prvním místě.
Kvůli práci pro asociaci jste ukončil karíéru, nelitujete zpětně?
Přemýšlel jsem, jestli v 38 letech ještě pokračovat. Ale po poslední sezoně jsem musel poprvé v kariéře na operaci, protože jsem měl problém s ramenem, navíc jsme spadli s Kladnem, což mě hodně mrzelo. Tak jsem si říkal, jestli tyhle dvě věci nejsou takové znamení, že bych měl skončit a věnovat se jenom asociaci. I když jsem nějaké nabídky měl, tak zpětně nelituju.
Nechybí vám hokej?
Chybí, ale nelituju, protože tomu projektu pořád velmi věřím a pořád jsem stoprocentně rozhodnutý pro něj pracovat. Chci, aby asociace byla rovnocenný člen vyjednání se svazem i s APK.
Jak se udržujete bez hokeje?
Těžko, jako většina bývalých hokejistů přibírám. Na sport zbývá strašně málo času. Snažím se běhat, ale to je všechno. Měl jsem rád golf a tenis, ale jakmile nejsem v Praze a nepracuju, tak se snažím být s rodinou. Takže se udržuju velmi těžko.
Jídlo si neodepřete?
To právě jo, to si odepřít dokážu.
Přesto přibíráte?
No, já bych spíš řekl, že je to změna tím, že mi svaly opadaly a jdou do břicha.
Jak to nesete?
Těžce. Každý den si říkám, že s tím musím něco udělat, ale jak do dvanácti sedím u počítače, tak nejsem schopný ráno vstát a jít běhat. A když se vzbudí děti, tak je vezu do školky, pak potřebuju na chvilku do kanceláře...
Takže začnete až za pět let, až bude úplně nejhůř?
Ne, musím to zarazit dřív!
