„Jsem velmi potěšen, že jsem dostal tolik hlasů a vyhrál anketu. Svědčí to o tom, že jsem pro klub něco udělal a hokej, co jsem tu odehrál, nebyl špatný. Hrozně mě to těší a moc si vážím takového ocenění,“ řekl Reichel ve videorozhovoru na klubovém webu.
Reichel v hlasování fanoušků Litvínova porazil další velké postavy hokejové historie Jiřího Bublu, jeho syna Jiřího Šlégra, Martina Ručinského, Roberta Langa, Vladimíra Růžičku i nejikoničtějšího útočníka a později slavného trenéra Ivana Hlinku.
„Ivan mi na začátku kariéry hodně pomohl,“ cení si Reichel. „V šestnácti se nebál vzít mě do tréninku s A mužstvem, na první zápas i na celou sezonu. Měl ve mě důvěru, i když jsem udělal chybu. Nechal mě hrát a dal mi šanci ve třetí lajně. Znal mě od žáků. A kdyby se něco semlelo, byli tam se mnou Arnold Kadlec a Kamil Prachař,“ vzpomíná na hokejové začátky pod legendou litvínovského hokeje.
Reichel vyhrál anketu, kterou pro fanoušky klub vyhlásil během listopadu, s 1 015 hlasy. Fandové v ní skládali nejlepší All star tým z litvínovských hráčů od roku 1945 až do současnosti a zároveň vybírali nejlepšího hráče litvínovského mužstva všech dob.
Robert Reichel dostal první šanci v dospělém hokeji od legendárního Ivana Hlinky.
Byl součástí výjimečné litvínovské generace vychované v osmdesátých letech, která sice nevyhrála ligový titul, zato sbírala úspěchy na mezinárodní scéně v dresu národního mužstva a v NHL.
„Měli jsme v té době nejlepší hráče na světě a osm hokejistů z Litvínova bylo v reprezentačním týmu pro Nagano. Věděli jsme, že jsou kvalitní a trenéři nám hodně důvěřovali,“ řekl k olympijskému vítěznému mužstvu.
Reichel v Litvínově vyrůstal vedle dalších pozdějších opor reprezentace Martina Ručinského, Jiřího Šlégra či Roberta Langa. Na sklonku kariéry se do mateřského oddílu vrátil z NHL, aby tu odehrál ještě šest sezon.
„Vždycky nejradši vzpomínám na to, že Litvínov vychovával hráče z okolí. Prošli si mládeží, dostali se do A mužstva a chtěli hrát za klub. Všichni věděli, že když se nebude dařit, město je sežere, nikdo si nebude moct koupit ani rohlík a bude muset pracovat na tom, aby na ně lidé z města zase chodili koukat,“ podotkl Reichel.
„Chodili jsme tady do školy a hráli jsme hokej. Ale dělali jsme i další sporty - fotbal, tenis, lyžování a účastnili se přespolních běhů. Rozvíjelo nás to i v hokeji. Byli jsme hodně všestranní i díky tomu, protože jsme si potom od každého vzali něco,“ líčí základ úspěchů.
 |
Trojnásobný mistr světa a kapitán národního mužstva byl v partě výjimečných hráčů pocházejících z jedné třídy. „Ale tehdy ve třetí třídě to ještě nikdo z nás nevěděl. Měli jsme v Litvínově skvělé trenéry pana Černého a Ručinského, kteří se nám věnovali až do osmičky,“ vzpomínal na své začátky.
„Tréninky jsme měli zaměřené úplně jinak než v dnešní době. Hlavně na bruslení a většinou jsme se také věnovali detailům a dovednostem. Dnešní mládež to má trochu jinak. Je prvořadé, abychom se naučili bruslit, přihrávat si a spolupracovat na ledě, v kabině i mimo hokej. Dnešní mládež by se měla vrátit k tomu, co bylo dřív dobré a učit se to už ve třetí třídě a nehrát zápasy, které z mého pohledu k ničemu nevedou,“ soudí.
Robert Reichel měl v Litvínově i národním mužstvu přezdívku Alby, která vznikla díky jeho závislosti na oblíbených sušenkách zvaných albertky. Za severočeský klub odehrál 504 zápasů s bilancí 230 gólů a 261 asistencí.
