Co se bude dít od zítřka při finále hokejové ligy mezi Pardubicemi a Slavií? V Pardubicích se čeká velká show od slavné jižní tribuny, která je zvyklá povzbuzovat a vyzpěvovat celý zápas.
I na Slavii se připravuje počtem o něco menší jádro vlajkonošů, kteří s fanděním a vyvoláváním svých oblíbenců neustávají. „Ve Státech lidé jen sedí, zařvou, zapískají si na muziku, a to je všechno,“ říká slávista Radek Duda, který v zámoří dva roky hrál. „S našimi diváky se to nedá srovnat. Na Slavii jsou taky nadšenci, ale nejlepší publikum mají Pardubice.“
Jenže doba, kdy atmosféra hokejového zápasu byla závislá jen na síle a rytmice lidského křiku, už minula. Dnes je těžké si vybavit chvíle, kdy hráči odešli střídat, a reproduktory zůstaly zticha.
„K hokejovému i fotbalovému zážitku patří říct si po vydařené akci se sousedem, že to bylo parádní nebo že to někdo zvoral. Tady to není možné, protože se neslyšíme,“ stěžoval si jeden z hokejových fanoušků na poměry při semifinálové sérii na Slavii a Spartě.
Finále bez hudby nezůstane. Oba kluby zaměstnávají specialistu, který do publika pouští rockové hity. „Nezavděčíte se nikomu. Někdo chce mít klid, někdo řve, že je tam ticho,“ říká Ladislav Blažek, slávistický obchodní manažer. „Tyhle žádosti fanoušků vnímám a snažím se je dirigovat tak, aby to bylo ku prospěchu většiny.“
Hudba má udržovat atmosféru i bavit. Na Slavii například pouštějí písničku Ivana Hlase „Táhněte do háje!“, když jde soupeř na trestnou lavici. Slávistické mužstvo si zase prosadilo písničky od skupiny Kabát.
V Pardubicích, kde stojí nejlépe vybavená hala v Česku, tvoří show světelné efekty. Ke sváteční atmosféře od začátku play-off přispívá zpívaná národní hymna. „Je to společenská záležitost. Chceme lidem připomenout národní hrdost, takhle ji ve sportu můžeme propagovat,“ řekl Zbyněk Kusý, pardubický generální manažer.
A hudba uprostřed zápasu? Rytmická a velmi hlasitá. Proč také ne, když se to líbí samým hráčům. „V naší kabině je aparatura, za kterou by se nemusela stydět kdejaká diskotéka,“ říká Kusý. „Když to kluci dole spustí, v kancelářích nám ve druhém patře nadskakují stoly.“
