Dal jste dva góly, ale kapitán Novák se na vás po zápase zlobil. Proč?
Rozčiloval se, že ten první gól v power-play dal on. Já clonil ve skrumáži před bránou, Venca Novák vystřelil a pak jsem ucítil ránu na hokejce. Jestli to nebyl puk, tak jedině snad gólmanova hokejka. Vážně nevím. Ale je mi jedno, jestli ten gól připíšou jemu nebo mně. Pokud to on bere jinak, jeho věc.
O vašem rozhodujícím gólu v 4. minutě prodloužení však nemůže být sporu, že?
Při špatné odehrávce soupeře se puk odrazil ke mně a já se trefil. Štěstí se přiklonilo na naši stranu. Zasloužili jsme si to. Celý zápas jsme hráli velice dobře a Pardubice jsme si drželi od brány. Koneckonců, už ve druhé třetině jsme vyrovnali, když si pardubický hráč srazil puk do brány a pak ji posunul. Rozhodčí však branku neuznal.
V závěru jsme viděli plno potyček. Čím to bylo?
Tyhle zápasy jsou vždycky vyhrocené. Pardubičtí hráči neudrželi nervy na uzdě a zbytečně se pouštěli do šarvátek. Několikrát napadli naše hokejisty zezadu. Taky na to doplatili vyloučeními.
Hnala vás dopředu i skutečnost, že trenér Paleček je z Pardubic a hrál tak vlastně proti svým?
No, trenér byl možná motivovaný ještě víc než my. Pro nás to byl další velice těžký zápas. Věděli jsme, že musíme hrát zodpovědně. Třetí prohra v řadě by nám psychicky neprospěla.
Po reprezentační pauze jste konečně získali první body. Pomůže vám to?
Doufám, že tohle vítězství v prodloužení nás vrátí zase zpátky do hry a začne se nám dařit. Před pauzou jsme měli velice dobrou sérii, pak odpadl zápas v Plzni, což nás mrzelo, protože jsme byli v laufu, jak se říká. Po přestávce přišel útlum. Nebylo to nic příjemného.
