"Jasně jsem cítil, že hlediště by v Holešovicích raději dál vidělo Tomáše," vzpomínal později Petr Bříza. "Byl to hrdina kotle. Takový husitský bojovník."
Zato mladý brankář? V očích klubových příznivců chabá náhrada. Tím spíš, když se mu začátek sparťanského dobrodružství vůbec nepovedl. V prvním zápase proti Plzni střídal po gólovém přídělu. Pískalo se na něj.
Jen si to dnes představte! Ale trvalo to jen chvíli. Hned v sezoně 1989–90 Bříza pomohl Spartě k titulu. Klub k němu došel po šestatřiceti letech. Se Spartou pak získal ještě dvě prvenství. S reprezentací získal čtyři bronzy na mistrovství světa, jeden na olympiádě.
Měnily se politické režimy, vládnoucí strany, hokejové dynastie. Ale Bříza pořád chytá. A chytá excelentně.
"Za tu dobu se toho změnilo spoustu.V bráně jsme tenkrát vypadali jako dráťáci, všude bylo spousta místa," popisuje.
Petr BřízaNarozen: 9. prosince 1964 Úspěchy: v národním týmu prožil éru třetích míst, má například bronz z olympiády 1992 a ze čtyř mistrovství světa. V roce 1993 byl na šampionátu vyhlášen nejlepším gólmanem. Se Spartou získal tituly v letech 1990, 2000 a 2002. Kariéra: Slavia (první liga, 1981–83), České Budějovice (1983–85 a 1987–89), Jihlava (1985–87), Sparta (1989–91 a 1999 až dosud), Lukko Rauma (1991–93), Landshut (1993-99). |
Je mu jedenačtyřicet let. Z mladíka vyplašeného pískotem sparťanských tribun už dávno vyrostl v moudrého muže. Podle statistik je letos nejlepším brankářem nadstavbové části, drží letos podceňovanou Spartu i ve finále proti Slavii. Je velkým kandidátem na cenu MF DNES pro nejlepšího hráče play-off.
Symbol klubu
Je jisté, že u střechy haly, kde teď visí dresy legendárních Holečka, Guta, Zábrodského, bude brzy i Břízův prapor. Netají se tím, že je to jeho poslední sezona. "Mohl by přitom na téhle úrovni ještě rok dva chytat. Je na tom vážně dobře," říká jeho osobní trenér Josef Bruk.
A to neměl zrovna nejlepší rozjezd do sezony. Nedařilo se ani jemu, ani Spartě. "Plno pesimistů se najednou ptalo, co Petr v té bráně dělá," všiml si Břízův dlouholetý spoluhráč Richard Žemlička.
"Ale já mu věřil vždycky. Letos se ve Spartě udělalo pár změn, Petr dostal novou chuť. Strašně mu to pomohlo. Dostal snad už šestou nebo sedmou mízu."
Žemlička zná Břízu hodně dlouho. Jako chlapci spolu kdysi hrávali za Slavii. "Já tam ale byl o něco dřív než on," upozorňuje Žemlička.
"Petr hrál za Dům pionýrů a mládeže. To byl v pražském přeboru jeden z nejslabších týmů, dostávali od nás kolem dvaceti gólů za zápas. Kdyby za ně ovšem nechytal Petr, bývalo by to bylo čtyřicet. "
Tenhle klučina velmi brzo dospěl. Postupem času se vypracoval v jednoho z nejlepších evropských gólmanů. Na mistrovství světa 1993 byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje, zařadili ho i do all-star výběru.
Ze Sparty odešel za angažmá do finské Raumy, posléze do německého Landshutu. Na obou místech patřil k největším miláčkům zdejších fanoušků. Zažil toho dost.
Zná dokonce i ten pocit, jaký zažívají kanonýři. V roce 1991 vstřelil týmu Steaua Bukurešť gól, přestože soupeřův brankář byl na ledě.
Osobnost i mimo led
O osm let později se vracel do Sparty a bylo to jako kdysi: nahrazoval Hniličku, zase slyšel ty pochybovačné hlasy. A zase je razantně utišil, Sparta s Břízou vyhrála extraligu.
"Ohromně si na něm vážím, že na sobě celou kariéru pracoval," uznal slávista Radek Duda. Tedy chlapík, který soupeře obvykle nechválí.
Kdepak, Bříza byl vždycky osobnost. "Typ vůdce," říká jeho náhradník Marek Schwarz. Tuhle vlastnost osvědčil Bříza už v roce 1989, když za hokejisty promluvil při demonstraci na Letenské pláni. A použít ji může i v další roli. Od léta má totiž být generálním manažerem Sparty.
"Chci ho do vedení. Už teď," říká ředitel klubu Viliam Sivek.
