Už cítíte před startem play-off napětí?
Byla dlouhá přestávka. Všechno jsme soustředili na to, abychom dobře začali. Už je ale dobře, že začínáme. Uvidíme, co s námi ta pauza udělá. Sice jsme se mohli připravovat, ale nejlepší příprava je zápas. Přestávka byla dlouhá, ale na druhou stranu jsme v této situaci chtěli být. Mít volno, abychom nemuseli hrát předkolo.
Naopak z předkola vzešel váš soupeř. Nemůže mít výhodu v rozehranosti?
Uvidíme, jak to půjde. Bude záležet i třeba na momentální formě. Jak se nám bude dařit hra, jak budeme přistupovat k jednotlivým zápasům. To, že jdeme na rozehraný Třinec a naopak jsme sami odpočatí, má svoje jak kladné, tak záporné stránky.
A co říkáte na to, že vaším soupeřem bude právě Třinec?
Mezi deseti mužstvy, která byla ve hře, se nedá vybírat. Třinec je dobré mužstvo, každý rok se dostává do play-off a tyto zápasy umí zvládat. Nic lehkého nás nečeká. Samozřejmě ale chceme vyhrát, asi jako s každým soupeřem.
Sledovali jste předkolo? Se Znojmem si Oceláři lehce poradili.
No, porazili je tři nula… Ale oni hráli výborně i v sezoně. Není to žádná překvapující věc. Nějaké poznatky už samozřejmě od trenérů máme, na něco jsme se koukali, něco pro nás ještě připraví. Ale stejně, několikrát jsme s nimi hráli, mužstva se tolik neobměňují, takže se navzájem celkem známe. Záležet bude nakonec hlavně na momentální formě.
Třinec je hodně nepříjemný soupeř, ale zároveň pro diváky málo atraktivní. Mrzí vás hodně, že nebude hrát před zaplněnou arénou?
Je to škoda. Vždycky, když třeba přijely Pardubice a přišlo hodně lidí, byly zápasy hodně emotivní. Pro hokej je škoda, když se pak hrají zápasy, které nejsou pro fanoušky dost atraktivní a nepřijdou na ně. Když je hala solidně zaplněná, je hokej záživnější jak pro diváky, tak pro hráče. Bohužel ne všechna atraktivní mužstva postoupila. Místo toho přijede Třinec, který je z daleka a fanoušci za ním nepřijedou jako třeba z Pardubic nebo z Plzně.
Každý rok říkáte před play-off, že chcete titul. Platí to i letos?
Samozřejmě. Bylo by mi i smutno, kdybych začínal hrát play-off a nechtěl dosáhnout na nejvyšší metu. Jak říkám pokaždé: chci titul, a když se to nepovede, tak byly důvody, proč to nevyšlo. Mužstev, která můžou a chtějí vyhrát, je tu osm a my jsme jedno z nich.
Loni Slavia vstupovala do play-off po utrápené sezoně a mohla jenom překvapit. Letos jste ale hráli nahoře, jste favorit. Je ta role zavazující?
Určitě. Vždycky, když vyjde základní část, tak všichni lidi kolem, ať jsou to majitelé, hráči nebo fanoušci, očekávají, že to takhle půjde i v play-off. Na druhou stranu je pravda, že týmy, které jdou ze zadních pozic, a nemají obrazně co ztratit, mají trochu výhodu. Ale tak to musíme brát, patří to k play-off, a když se nám bude dařit a bude v týmu pohoda, můžeme na úspěchy ze základní části navázat.
Ve Slavii jste hrál finále třikrát, vyšlo jenom to první v roce 2003. V čem byl tenkrát základ vašeho úspěchu?
V roce 2003 to byl titul, který se ne tak úplně vyhrál, jako spíš vybojoval. Bylo to hlavně o bojovnosti a z toho odvozeném herním projevu týmu. Tak je to vždycky, mužstva, která umějí bojovat, budou ve finále nebo budou vyhrávat. Protože vyrovnanost týmů je obrovská. Když jsou pak ve hře poslední dvě mužstva, je vyrovnanost, pokud jde o kvalitu kádrů, tak velká, že rozhoduje už jenom bojovnost. Takhle nás třeba předloni ve finále porazila Sparta, stejně jako my ji předtím opakovaně vyřadili v semifinále. Ten, kdo si myslí, že na to, aby druhému stačil, musí víc bojovat, ten většinou vyhraje.
A cítíte letos tu bojovnost ze Slavie?
Na začátku sezony jsme ji určitě měli. Ale základní část je dlouhá, nám se navíc začalo dařit herně, což z té bojovnosti vzešlo. Teď bude důležité, aby si každý hráč z mančaftu uvědomil, že se nám nejvíc dařilo, když jsme takhle bojovali. K tomu, abychom mohli uspět, se musíme vrátit. Jenom hokejové umění nerozhoduje, zbytek tvoří vůle a právě ta bojovnost.
