Hokejový útočník Jaroslav Bednář pookřává. V utkání dal dva góly, ve Slavii je nejproduktivnějším hráčem.
Radost byla veliká, že?
Ještě aby nebyla, když se každý zápas trápíme. Je to tahaná o výsledek, někdy dokonce prohráváme. Stojí nás to strašně moc sil. Tentokrát se štěstí přiklonilo k nám, i když to bylo až v prodloužení.
Koukal jste u gólů, kolik zbývá do konce?
Věděl jsem, že už nemůžu nahrávat.
Cítil jste hned jak jste vypálil, že je to dobrá střela?
Ne, vůbec. Zaplaťpánbůh za dva body. Máme v kabině oslavu, že už nejsme poslední. (smích)
Plánoval jste, že radostí dojedete až na druhou stranu hřiště?
Ne, ne. To byla taková únava, že jsem ani nemohl zastavit. Byl jsem tak zavařený, že jsem nemohl ohnout nohy, a zavezlo mě to až za bránu. Samozřejmě si dělám legraci, byla to taková radost.
Dostali jste se tedy už z krize?
To si vůbec nemyslím. Zase jsme nebránili, jak bychom měli. Nejsem žádný optimista, vidím to reálně. Musíme se zlepšit v obraně, pak se můžeme bavit o tom, jestli už krize přešla.
Jak se motivujete, když dáte pět gólů a soupeř pokaždé vyrovná?
Snažím se hrát každé střídání naplno.
Je to těžké?
Samozřejmě. Když dáte gól a střídání nato soupeř vyrovná nebo se dostane dokonce do vedení... Stojí to o to víc sil, psychika už také není taková, jako když je to 0:0.
Dostáváte hodně gólů, což je průšvih pro gólmany. Jak vám bylo, když se Petr Franěk po druhém gólu sebral a jel ke střídačce s tím, že chce střídat?
Jéžiš, to jsem si ani nevšiml. To se omlouvám, to jsem se asi díval na ženský. (smích) Teď vážně. Je to o tom, že fakt nejsme v pohodě a Petr zvlášť. Je pod palbou médií a tvrdé kritiky. Já osobně jsem proti gólmanovi nikdy nic neřekl. Je to klenot mužstva, opora. Ten se musí držet v dobré psychice a je na trenérovi, jestli ho drží a nechá chytat. Když je v brance, nepřipadá v úvahu, aby proti němu někdo něco řekl. O přestávce jsem ho šel poplácat, povzbudit. Věřím mu. Je to kvalitní gólman a takhle by to měl brát každý hráč v mužstvu.
Jardo, teď už jste spokojený, ale na konci zápasu jste rozdal pár ran. Co to?
To jsem byl trošku naštvaný.
A co vás tak vytočilo?
Hlavně to vyloučení. Dneska už nemůžeš nikoho trefit. A když dostaneš ránu nebo tě někdo šťouchne pod žebra a stojí vedle tebe Bolina, tak to nevidí.
Nebojíte se pokuty?
Mně je to jedno. Proč bych nemohl nic říct rozhodčímu? Nás kritizují novináři, a abych se bál říct, že jsem nic neudělal?
Je vidět, že vás to hodně trápí.
Je mi třicet a hraju hokej pro lidi. Ti chtějí vidět góly, ale také hity. Když jsem zahodil Zubíčka na střídačku, tak se bavili. Udělal jsem to jenom pro ně, aby se zasmáli. Ale když tě někdo bodne do žeber, tak tě to samozřejmě naštve. Zvlášť když vedle tebe stojí Bolina a nepískne to. Pak mě vyloučí za hit, při kterém mám ruce dole. To je to samé, co se stalo Jirkovi Dopitovi. To toho hráče akorát naštve. Člověk se pak bojí dohrávat souboje.
Není škoda, že se vytratil kontaktní hokej?
Když se hráči respektují a hrají čistě, vůbec se kontaktní hře nebráním. Takový hokej mi nevadí. Samozřejmě - když je útok na hlavu nebo hit se zvednutou rukou, tak ať to vylučují. Ale hlavně ať pískají na obě strany. Ať si vemou kazety z NHL a podívají se, jak se to má pískat. Tam je takových hitů milion za zápas. Rozhodčí to pouští.
Pojďme ještě ke Slavii. Dostali jste pět gólů a příště hrajete se Spartou, která je v ofenzivě ještě silnější než Zlín. Nemáte z toho trochu obavy?
Musíme hrát od založené obrany. Tam se musíme hodně zlepšit. To je základ, od toho se bude všechno odvíjet. Když budeme dobře bránit, nebude hrát Sparta na šest gólů jako minule.
