Ten odehrál i několik desítek zápasů v nejslavnější hokejové lize světa a ve svých devětadvaceti letech se loni poprvé odhodlal zkusit štěstí v Evropě.
Jak velký sociální a kulturní šok byl pro vás přesun do Čech?
Je to obrovská změna. Já jsem do léta nikdy nebyl jinde než v Severní Americe. Neměl jsem možnost se dostat do Evropy, protože jsem celou kariéru zatím působil v zámoří. Proto po příletu to byl pro mě velký kulturní šok a zcela nový svět.
Líbí se vám Praha a okolí?
Praha je nádherná. Věděl jsem dopředu, že sem jezdí řada cizinců z celého světa, a mohu jen potvrdit, co se o ní říká. Opravdu je to jedno z nejhezčích měst, která jsem kdy viděl.
Už jste si během prvního půlroku stihl Prahu pořádně prohlédnout a prozkoumat její nejhezčí místa?
Teď toho času moc není. Často jsme na tripu, a když hrajeme pár zápasů doma, tak člověk spíš zařizuje ty obecné každodenní věci, než že by měl přímo čas zajít po památkách. Jiné to však bylo po příletu. Klub nám dal nějaký čas na aklimatizaci, tak jsem párkrát vyrazil s manželkou projít se Prahou nebo na večeři. To bylo moc příjemné, taková romantika.
Nathan OystrickNarodil se 17. prosince 1982 v kanadské Regině. Už na univerzitě platil za produktivního obránce, ve 151 utkáních nasbíral 26 gólů a 79 bodů. I díky tomu byl v roce 2002 draftován Atlantou Trashers. V období mezi lety 2006 a 2008 odehrál v AHL za tým Chicago Wolves 199 zápasů s výbornou bilancí 107 bodů. V následujícím ročníku poprvé nakoukl do slavné NHL a hned v ní odehrál solidních 53 utkání, v nichž vstřelil 4 góly a na dalších 8 nahrál. Poté jej Atlanta vytrejdovala do Anaheimu za Jevgenije Arťuchina. Kanadský bek nastoupil v dresu Mighty Ducks pouze ve třech zápasech. Jeho zatím poslední štací v nejslavnější lize světa byl tým St. Louis Blues, v jehož dresu si připsal dalších devět startů s bilancí jedné branky a dvou gólových přihrávek. |
S kým žijete v Praze?
Jsem tu s manželkou a máme svého psa.
Je tady vaše žena spokojená, nebo jí chybí život za velkou louží?
Oba jsme tu spokojení. Žena denně chodí na dlouhé procházky se psem, líbí se jí tady. Našla si postupem času i nějaké přátele. Myslím, že si celkově zvykla na život tady.
Co stesk po domově a přátelích? Má na něj hokejista vůbec čas a myšlenky?
To víte, že jo. Když hrajeme hodně zápasů v řadě za sebou a člověk má velký zápřah, tak téměř vůbec. Občas jsou ale dny, kdy mi je smutno po přátelích, po rodině... To je normální. S manželkou jsme také za mořem teprve nedávno postavili rodinný dům. Bydleli jsme v něm pouze půl roku, člověk si nestihl na něj pořádně zvyknout a přišla tahle nabídka zkusit si hokej v Evropě.
Máte pochopitelně velké zkušenosti se zámořským hokejem. Jak velký je to pro vás rozdíl nastupovat po letech najednou tady v Evropě?
Ten rozdíl je obrovský. KHL je kvalitní liga. Navíc její úroveň šla hodně nahoru, jak tady hráli hráči z NHL. Přesto je to zcela rozdílný styl hokeje. Zvlášť pro nás, hráče z Ameriky či Kanady, kteří jsme na větším evropském ledě nikdy nehráli. Není to jen oklepaná fráze. Opravdu chvíli trvá, než si na takový styl hokeje zvyknete. Člověk má na všechno víc času a prostoru. Na druhou stranu, není tady tak velký tah na branku, člověk nemusí řešit situace v takové rychlosti.
Jak na vás působí Češi a lidé, které tady potkáváte v osobním životě?
Lidé jsou tady moc příjemní. Snad až na jedinou situaci jsem neměl nějaký větší problém.
Co se přihodilo?
Byli jsme na benzinové pumpě a paní, která tam prodávala, najednou na mě začla až hystericky křičet v češtině. Já jí vůbec nerozuměl. Snažil jsem se jí říct, že bohužel nerozumím. Ona však nepřestávala. Nakonec jí to vysvětlil jiný zákazník. Opravdu to ale byla výjimečná situace. Normálně jsem se tady setkal s moc příjemnými lidmi, kteří vám v každé situaci chtějí být nápomocní.
Hrál jste někdy v Americe s českými hráči, znal jste jejich náturu?
Pár českých kluků jsem znal už dřív. Hrál jsem s Vladimírem Sobotkou a Romanem Polákem, taky s brankářem Pavelcem. Takže jsem trochu tušil, jací Češi jsou. Všichni tři byli moc sympatičtí kluci. S Vláďou jsem se tady i viděl, když teď během výluky hrál v extralize za Slavii.
Jak probíhá komunikace s trenéry během tréninku a v zápasech?
Na tréninku kouč mluví většinou česky, občas nám udělí nějaký pokyn v angličtině. Tady je však hodně kluků, kteří česky neumějí, takže když něčemu nerozumím nebo pokyny přímo nepochopím, tak se vždycky radši zeptám a ostatní mi to přeloží.
Začal jste se učit česky?
Pár slovíček člověk pochytí na tréninku, ale není to lehký jazyk. Už jen ta výslovnost mi přijde hodně složitá.
Co vaše budoucnost? Chtěl byste dál působit v Evropě, nebo zvažujete návrat domů?
To teď opravdu nevím. Ještě není konec sezony. Bude hodně záležet, jak dopadnou naše boje o play-off. A také jestli mě tady budou dál chtít. V sezoně jsem měl pár zápasů, kdy jsem nenastoupil, obránci se hodně točili. Já si nechám všechny dveře otevřené. Po sezoně si sedneme s agentem a zhodnotíme situaci.
