I proto je už třetím rokem - od jejího vzniku - zastáncem Ligy mistrů (CHL). Právě na jejím půdorysu by jednou „evropská NHL“ mohla vzniknout.
Z čeho váš názor pramení?
Podívejte se na hokejovou mapu. Před pěti lety bychom si mysleli, že v každé zemi bude tým KHL. Byla tu velká vize o 64 týmech a zděšení v tradičních zemích, kde říkali: To bude naše smrt. Posuňme se ještě o dalších 15 let zpět, kdy zase byl plán, že tu bude divize NHL. Ale tradiční ligy se pořád drží. Jsou tu malé kluby, které mají klapky na očích a chtějí fungovat jen v rámci svého regionu. A pak velká města, která cítí, že je třeba nadnárodní liga. A ta stála za vznikem CHL.
Jenže bude tahle Liga mistrů tou lákavou nadnárodní soutěží?
Co se za těch deset let může stát? NHL tu asi nebude, takže buď vše zůstane při starém, nebo se rozšíří KHL a klofne pár zemí. Anebo se stane, že v tom prostoru, kde chtěly obě velké ligy dřív být, vznikne něco nového a podobného. Jenže jak bude reagovat trh, když se sejde pár pomazaných hlav a řeknou: Od příštího roku budeme místo sedmi lig hrát jednu nadnárodní? Nemají nárok! Ale když budeme deset let hrát CHL, tak si lidi zvyknou na týmy z jiných zemí. Začne je to bavit a my nyní vytváříme základ pro budoucí úspěch. Národní ligy mají shodné potíže, říkají: Je nás moc, máme málo hráčů, snažíme se každý rok přežít. A tak jednou budou ligy ekonomicky vyčerpané.
A pak dojde na vaše slova?
Ano, můj názor je, že to musí dospět ke vzniku nadnárodní ligy.
Malé kluby se teď musí bát.
Každý se bude bránit, aby vypadl z nejvyšší soutěže. Dnes se diskutuje, že je hodně mít 14 týmů v extralize, ale zároveň musíte někoho přesvědčit, aby řekl, že na to nemá. A to nikdo neudělá. Takže je samozřejmě legitimní se ptát, jestli chceme i za deset let mít derby Zlín - Olomouc. Jenže my bychom se na hokej měli dívat, kde za deset let bude jako byznys, ne jako sport. Přicházejí nová a nová sportovní odvětví, která se prosazují v televizi i u sponzorů. Dají se lépe prodávat. A když si řekneme, že tady 60 let hrajeme se 14 kluby a budeme tak dalších 50 let hrát, tak se taky jednou probudíme a zjistíme, že na tom mediálním a diváckém koláči ztrácíme.
Jenže já současnou Ligu mistrů vnímám v hokejovém prostředí tak trochu jako nechtěné dítě.
Zeptám se já: Má mít hokej nadnárodní soutěž jako jiné sporty?
Ano, má.
Takže buď nám tu soutěž někdo zaplatí, nebo si ji musíme stvořit. Když ji stvoříme, pak nemůžeme spekulovat, jestli je to chtěné, nebo nechtěné dítě. Jenže tím, že v té soutěži nejsou velké peníze, tak je to napadané, co je to za Mickey Mouse turnaj. Hokej bohužel nadnárodní soutěž v minulosti už čtyřikrát neudržel. Je uzavřenější, dlouhodobě nemá konfrontaci přes hranice, proto negeneruje velké peníze. Až to nastane, pak budou všichni stát frontu, aby byli součástí.
Ale ve Švédsku se soutěž potýká s nezájmem. Na vaše semifinále ve Växjö přišlo 1 347 diváků.
Beru to jako poškození obchodního modelu, protože naše kluby do soutěže vložily peníze. Švédi jsou z toho sami nešťastní, protože poslední roky na klubové scéně v Evropě dominují, ale fanoušci to nevnímají. Je to slabina, protože Švédové měli být lokomotivou CHL. Říkali: Pojďme to hrát, spousta švédských firem do toho půjde. Najednou se to otočilo a oni jsou teď tím psem, který ve spřežení neběží.
A netrpí soutěž, když v ní jsou kluby, které v domácí lize ve skutečnosti hrají o záchranu?
Zakládající týmy měly garantovanou účast první tři roky, jenže jinak by ta soutěž vůbec nevznikla. Kdo by do toho dal peníze? Trochu odbočím: ve fotbale vám úspěch přináší peníze, vy si koupíte další dobré hráče a jste zase silnější. Takže nůžky mezi dobrými a špatnými se rozevírají. Hokej je rozviklanější. Jeden rok jste na vrcholu, pak hráči odejdou do KHL a nastává honička, protože hráčský trh není velký. Je pravda, že jsme trpěli, když se ty kluby nedostaly do play-off. Kredibilita CHL dostávala pecku. Od nové sezony už to bude o tom, kdo se do ní kvalifikuje.
Což neznamená, jak ukázala minulost, že z toho bude například extraligový mistr nadšený.
Ano, třeba menší kluby CHL nepreferují. Bojí se programu, mají málo hráčů, což je problém. A pak je jen krůček k tomu, že nějaký hráč do novin vyzvrací, že se mu na zápas nechce, že by byl raději doma s rodinou. To i přes problémy nikdo ve Švédsku neřekne. My na začátku udělali chybu, že jsme ze Švédska a Finska vzali osm klubů. Chtěli to, ale pak pochopili, že menší kluby se nechtějí promovat ve světě. Proto jdeme po sportovní stránce a místo 48 klubů jich CHL bude hrát 32. A i čeští hráči už teď chápou, že když se ukážou v Evropě, tak se jejich cena i kvalita zvedá.
Další plusy z vašeho pohledu?
Že můžeme hrát mezinárodní zápasy, které mají dobrou kvalitu. Já nehýkám blahem, že jsme skvělí, ale lidi vidí, že zápasy nabízejí dobrý hokej a že je to skvělá show. Druhou věcí je, že CHL je finančně stabilizovaná na dalších šest let. A třetí, že jsme vytvořili platformu pro možnou nadnárodní ligu. Bez ní bychom v budoucnu žádného silného sponzora nemohli přesvědčit, že taková liga může fungovat.
Není špatně, že CHL vysílá placená stanice? Že je trochu skryta?
Já bych byl šťastný, kdyby to vysílala Česká televize. Je to profesionální kanál, který umí hokej zpracovat. Ale už od začátků jednání to bylo těžké, protože jsme se nedokázali vejít do jejich schématu. Z hokeje mají extraligu i nároďák.
Když se vrátíme o deset let zpět, kdy Ligu mistrů organizovala Mezinárodní hokejová federace, tak tehdy ji hrály i ruské kluby. A vítěz soutěže se pak střetl s New York Rangers, který byl v Evropě. Mohou se ruské kluby zase objevit? A nepomohl by prestiži i střet s NHL?
NHL obecně utlumila cesty do Evropy. Takže jestli někam budou jezdit, tak do Asie, protože je to trh, kam chtějí a budou masivně expandovat. A KHL? S nimi je to věčná debata. Jejich nejjednodušší vysvětlení, proč ne, je, že v podstatě soupeříme o stejný trh. Proč by měli hrát s námi, když chtějí expandovat do Londýna, Milána, Švýcarska, Německa? Navíc KHL má 66 zápasů v základní části a jejich rozpis, kde jsou domácí série a tripy, nám neumožňuje trefit se do jejich kalendáře s CHL.
Co je přizvat až na play-off?
Ano, bylo pár návrhů vtáhnout je až od čtvrtfinále, protože chápeme, že nalosovat Petrohrad do skupiny se Sheffieldem prostě nejde. Dalším aspektem jsou peníze. Jak jinak! Kdy se navzájem ptáme, kolik nám ten druhý zaplatí. Máme platit my jim? Nebo oni nám? Přicházejí s tím, že vítěz CHL vyzve vítěze KHL. Jenže my zatím nevíme, co to přinese naší soutěži a co to přinese vítězi CHL. Zatím to nemá logiku.
Finanční nároky týmů KHL jsou ale jinde.
Ano, když si vezmete její finanční náročnost, tak je to pro Evropu neufinancovatelné. Jokerit Helsinky platí ruský majitel, pražský Lev skončil, protože nefungoval model obchodování Rusů s majiteli klubu. O problémech Slovanu Bratislava se píše každou chvíli, ne úplně to klape i v Záhřebu... Vždycky to bude žít spíš na jednotlivci, který to bude schopen zaplatit. Což v Evropě moc nejde.
Jan Švrček, Jaroslav Hlinka a Lukáš Pech (zleva) se radují z gólu Sparty.
Co tedy brzdí CHL? Skepse? Nedůvěra? Že se neumí prodat?
My Češi strašně neradi přijímáme nové věci. Ale zase lidi zajímá úspěch. Když si vezmu KHL v Praze, tak se od počátečního absolutního odmítání dostala až ke steskům, proč končí po finále, které bylo úplně fantastické. Přitom zápasy byly dobré ještě před ním. My si na jednu stranu stěžujeme, že se neprosazujeme, nevychováváme hráče, prohráváme na dvacítkách a náš hokej slábne. Tohle je přitom prostředek k tomu, abychom udržovali srovnání s evropskými ligami, aby se naše týmy zlepšovaly. Takže se vrátím na začátek: Nadnárodní soutěž ano, nebo ne?
Pořád říkám ano.
Tak něco musíme udělat. Že to má negativa? Má! A vždycky je bude mít, pokud tam nebude ležet 200 milionů a my je vidět nebudeme.
