I Jaroslav Hlinka - muž, který okusil NHL, švýcarskou, ruskou i švédskou ligu - se zápalem říkal: „Toto je velký úspěch pro Spartu i český hokej. Přešli jsme přes týmy ze Švédska, Finska i Švýcarska, což je dobrá vizitka a reklama extraligy. Ukazuje se, že je zbytečně podceňovaná.“
Euforie, nadšení, velká slova.
Jsem teď dalek toho, abych sestavoval žebříček největších sparťanských počinů a zasazoval do něj úterní vítězství. A jsem i dalek toho, abych sparťanský postup do finále Ligy mistrů ztrhal, vysmíval se mu.
Ne, Sparta zaslouží pochvalu. Gratulaci. A rozhodně i obdiv.
Jenže ve skutečnosti za něco jiného, než jsou její výhry v soutěži, ve které na semifinále přiletí soupeř do Prahy až před zápasem, aniž by si tu střihl aspoň ranní rozbruslení. A v soutěži, kde na čtvrtfinále a semifinále chodilo v průměru 4 797 diváků, což je méně než na extraligové kolo.
A to ještě nebýt výjimečných návštěv na Spartě (6 073 a 12 136) a v Bernu (14 567), scvrkl by se průměr na tristních 2 754 diváků.
To i Karlovy Vary, dlouhodobě bojující s nezájmem, se v této extraligové sezoně drží nad třemi tisíci.
Smát se dá i faktu, že finále Ligy mistrů se odehraje 7. února v Göteborgu na jediné utkání. Že to bude právě u sparťanského soka, je dáno specifickými pravidly, neboť Frölunda získala v soutěži víc bodů. Jenže nebude se hrát v nové aréně, protože ta se bude chystat na duely Švédských her. Finále se strčí do „béčkové“ haly.
Směšné jsou víceméně i prémie, neboť za případný triumf ve finále bere Sparta zhruba dva miliony čistého. Korun.
A tak nějak to s tou hokejovou Ligou mistrů je. Má honosné jméno, možná i ambice jednou ovládnout hokejovou Evropu, jenže degradují ji kulisy, ve kterých se už třetím rokem často odehrává. Ty přitom neinscenují nějací pupkatí „neználkové“ z Mezinárodní hokejové federace (ta má v Lize mistrů jen 12procentní podíl), ale především zakládající kluby (63 procent) a šest národních lig (25 procent).
Působí pak destruktivně, když právě kluby přehlížejí duely v Lize mistrů a berou je jako nutné zlo. Když se ligový mistr postupu do soutěže děsí, protože v létě raději jezdí na turnaj do Trenčína.
Sparta šla jinou cestou. I díky Petru Břízovi, jejímu šéfovi a velkému zastánci Ligy mistrů, pochopila, že rozkvět soutěže je jen a jen na ní. Že růst produktu s potenciálním bohatstvím je možný pouze díky přístupu klubů, které ho samy stvořily. A že jen jejich ukázkový mateřský vztah k „dítku“, které se sice už v minulosti několikrát zjevilo a pak zmizelo, ho pomůže adoptovat i akceptovat fanoušky.
A právě za tuhle misijní činnost má být Sparta po úterku vynášena do nebes a dávána za příklad.
