„Stala se z nás hokejová rodina. A beru to, jako by mi odešel někdo blízký,“ říká třeba bývalý reprezentační kouč Vladimír Růžička.
V úterý uplynulo deset let od tragické havárie letounu Jak-42, při níž zahynul kompletní hokejový tým Lokomotiv Jaroslavl.
Vzpomínka na Jana Marka Honzíkovi nosím na hřbitov kytky a svíčky
Jan Marek(31. prosince 1979 - 7. září 2011)  Šikovný útočník, mistr samostatných nájezdů a v sezoně 2008/09 nejlepší střelec ruské Kontinentální ligy. Také světový šampion z roku 2010 a bronzový medailista z roku 2011. Tituly na klubové úrovni získal v roce 2006 se Spartou v české extralize a o rok později s Magnitogorskem v Rusku. Právě na posledním zlatém mistrovství světa se zařadil mezi klíčové muže české reprezentace, v samostatných nájezdech rozhodl jak čtvrtfinále s Finskem, tak i semifinále se Švédskem. V červenci 2011 se mu narodil syn. |
Jiří Novotný,
Markův kamarád z dětství a spoluhráč ze zlatého šampionátu 2010
V Jindřichově Hradci jsme bydleli na stejném sídlišti Vajgar a oba jsme byli fanatici do hokejbalu. Když mi bylo asi deset let, rodiče mě nechtěli pouštět ven. Vždycky jsme to mydlili mezi paneláky za silnicí, takže mě u nás vyzvedával Honzík, který byl o čtyři roky starší. Zpětně obdivuji, že se tehdy bavil s takhle malým klukem, ale měli jsme k sobě blízko.
Naše cesty se pak rozdělily a spojily nás až zase v nároďáku, kde jsme si spolu vždycky rádi zašli na kafe nebo pivo.
Ten den mám pořád před očima. Neřekl bych, že už je to deset let. Hrál jsem za Astanu a zrovna jsem šel na zimák, když jsem se doslechl, že nám ruší trénink. Ptal jsem se: Proč? Dozvídali jsme se, že spadlo letadlo Jaroslavle a přežil asi jen jeden člověk. Seděli jsme v kabině, trénovat bychom ani nedokázali.
Na Honzíkův pohřeb jsem letěl do Jindřichova Hradce. Celé to bylo nepředstavitelné, celou jeho rodinu jsem velmi dobře znal, malému Honzíkovi tehdy nebyl ani rok. Katastrofa!
Moji rodiče žijí u hřbitova, kde je Honzík pochovaný. Vždy mu tam donesu kytku a zapálím svíčku. Každý rok se pořádá ve městě jeho memoriál, kterého se účastním. Nikdy na něj nezapomenu.
Vzpomínka na Josefa Vašíčka Pepu jsem měl pod dohledem. Pak mi dovezl Stanley Cup
Josef Vašíček(12. září 1980 - 7. září 2011)  Důrazný a tvrdý útočník, úspěšný hokejista. V roce 2000 slavil zlato s českou dvacítkou na juniorském mistrovství světa, o šest let později zdvihl spolu s Františkem Kaberlem z Carolina Hurricanes nad hlavu Stanley Cup. Rodák z Havlíčkova Brodu patřil i do výběru seniorské reprezentace na mistrovství světa 2005 ve Vídni. Ve finále s Kanadou vstřelil závěrečný gól do prázdné brány na 3:0. V NHL prošel kromě Caroliny ještě kluby Nashville Predators a New York Islanders, v Jaroslavli platil za klíčového muže. |
Vladimír Růžička,
Vašíčkův bývalý kouč ve Slavii a reprezentaci
Na všechny naše kluky strašně rád vzpomínám. Prožili jsme spolu dost soustředění a turnajů, kde se z vás stane hokejová rodina. Beru to, jako by mi odešel někdo blízký.
Honza Marek i Karel Rachůnek byli výborní kluci, k Pepovi Vašíčkovi jsem měl nejblíž. Zažil jsem ho v národním týmu, vídal jsem ho ve Slavii, kde jsem ho měl trochu pod dohledem.
Vybavuju si, jak potom vyhrál Stanley Cup a dovezl nám ho na Slavii ukázat. Máme z té doby i společnou fotku. Přiznám se, že jsem hrozný bordelář, ale mezi hokejovými věcmi bych ji určitě dokázal najít.
Vždycky mě potěší, že si vzpomenou takoví kluci, kteří toho v hokeji dokázali strašně moc.
Pepa byl úžasný člověk i hokejista. Pamatuju si ho jako uzavřenějšího kluka, který ale dokázal být veselý. Hlavně byl pracovitý, dalo se na něj vždy spolehnout.
Byl hráč, který se tlačil do brány a třeba ve Vídni 2005 výborně plnil úkoly, na kterých jsme se domluvili. Je mi strašně líto, co se stalo.
Bylo to obrovské neštěstí, při kterém jde hokej stranou. Moc dobře se mi o tom nemluví. Jakmile ale uvidím v televizi nějaký šot z reprezentace, za kterou kluci tehdy hráli, okamžitě zbystřím.
Vzpomínka na Karla Rachůnka Usměvavý kluk s kšiltovkou, kterému jsem dohodil manželku
Karel Rachůnek(29. srpen 1979 - 7. září 2011)  Urostlý obránce se zapsal do paměti českých fanoušků především na hokejovém šampionátu v roce 2010. Z jeho vyrovnávacího gólu sedm vteřin před koncem semifinálového duelu se Švédskem se stal legendární moment. Rachna, Kachna, to to letělo... Na mistrovství světa v roce 2011 zase chytil za srdce tvrdou mstou vůči ruskému agresorovi Jevgeniji Arťuchinovi. Z obou turnajů si Rachůnek také odvezl medaili (zlato a bronz). Rachůnek vstoupil do velkého hokeje ve Zlíně, hrál i v NHL za Ottawa Senators, New York Rangers a New Jersey Devils. V Rusku získal s Jaroslavlí titul. |
Jaroslav Kristek,
spolužák a spoluhráč ze Zlína
S Karlem se spojuje hláška Rachna Kachna z mistrovství světa, ale já si ho vybavuju jako usměvavého kluka v kšiltovce. Chodili jsme spolu na základku. Jeden náš spolužák, co seděl za námi, nám později říkal, že jsme byli sígři. Podle mě ale byl Karel tichý a klidný. A jako kamarád velice srdečný.
Vyrůstali jsme spolu, oba jsme ve stejný rok nastoupili ve Zlíně za áčko, potom jsme spolu jezdili i do Prostějova, kde jsme taky odehráli pár zápasů.
Taky jsem Karla dal dohromady s jeho manželkou Katkou. Chodila na stejnou školu do plavecké třídy. A já se stýkal se stejnou skupinou lidí, její bratr byl tehdy přítel mojí sestry. Navštěvovali jsme se a přitom mě napadlo, že bych mohl dát Karla s Katkou dohromady. A nějak se to povedlo.
S Karlem jsme zkusili i Ameriku. Já tam odešel hned po draftu, Karel ještě zůstal ve Zlíně. Pak ale dokázal hrát stabilně NHL. Já tam měl jen kratší epizodu a když jsem byl zrovna nahoře v prvním týmu, proti Karlově týmu jsme nehráli. To je škoda.
To jsme se spíš vídali ve Zlíně přes léto. Anebo v Brumově-Bylnici, kde se pravidelně zakončovala hokejová sezona. Tam jsme se potkali i naposledy.
Byl to zhruba měsíc před tím neštěstím. Vím, že se Karlovi v Rusku líbilo. Byl tam kapitán, měl dobrou pozici i výsledky.
Podívejte se na Cháru, jak dlouho vydrží hrát. I Karel byl statný a silný, navíc byl dobrý bruslař. Kdyby se to nestalo, kdo ví, zda by v Rusku nehrál ještě teď.
