„Nehráli jsme špatně, vytvořili jsme si dost šancí, ale nevyšly nám třetí třetiny, takže jsme nevytěžili žádný bod. Ale nic se neděje. Máme čas se připravit, abychom získali body,“ povídá na startu své druhé sezony v zahraničí jednadvacetiletý ofenzivní obránce Jakub Galvas.
Sám začal slibně; dvěma góly vyrovnal svou střeleckou bilanci z minulého ročníku. Minusové tři body za pobyt na ledě při inkasované brance ho však těšit nemohou.
Ostatně naznačují, co se o olomouckém odchovanci s útlými rameny a mimořádným citem pro hru říká už od nástupu do české extraligy, do které naskočil v dresu Hanáků v sedmnácti v jedné obraně se svým tátou Lukášem: dopředu výjimečný, dozadu má i kvůli nedostatku svalů mouchy. „Jelikož jsme hráli zatím pár zápasů, myslím, že ještě to není vidět. Ale vím, na čem mám pracovat,“ přikývne.
Na hře v obranném pásmu pracuje. A nejen na ní. „Když nejsem silový hráč, musím být chytrý. Vždycky jsem byl ofenzivní hráč, ale tady vidím, že musím hodně zlepšit střelbu. Loni jsem měl docela dost šancí, ale moc gólů z toho nepadlo. Na tom pracuju i na začátku sezony. A defenzivní činnost, tam se vždy něco najde.“
Ve velmi bruslivé lize se obrana piluje o něco hůř. „Na změny směru a rychlé reakce je úplně super. První sezonu jsem si zvykl na bruslení. I v obranném pásmu se hodně bruslí a mění pozice. Nebyli jsme ani mezi týmy, které by válcovaly ligu, takže si i dost zahrajeme v defenzivním pásmu,“ nabírá zkušenosti.
Ostatně hrával přes 21 minut za zápas. Velkou minutáž dostával už jako dorostenec v Olomouci s mřížkou na helmě. „Doufám, že se to nezmění, a budu se snažit splácet trenérovi důvěru.“
Neměl tak důvod poohlížet se po novém klubu. „Pokračovala mi smlouva v Jukuritu a věděl jsem, že se připravuju na sezonu tady.“
Nadšené Chicago: nový Keith?
Ačkoli jej v roce 2017 draftovalo slavné Chicago Blackhawks v 5. kole jako 150. hráče, na kemp do zámoří se zatím nechystá. „Informaci o tom nemám. Nemyslím si, že bych opustil tým. Asi kdyby mě podepsali, mohli by mě vytáhnout, ale teď to nebudou dělat.“
Především kvůli snu o NHL opustil Olomouc a vybral si Finsko, ideální přestupní stanici, která dokáže hráče na nejlepší hokejovou soutěž planety dobře nachystat především bruslařsky.
„Věřím tomu, že to může být dobrá přestupní stanice pro NHL. Liga je neskutečně rychlá, možná se nehraje tolik do těla jako v Americe, ale to jen slýchám. Je to výborný krok do kariéry,“ nepochybuje. A Chicago si pochvaluje, jaký pokrok ve Finsku udělal za minulou sezonu. „Mluvil jsem i s trenéry, kteří jsou z jeho progresu nadšení,“ přibližoval v létě skaut Chicaga Karel Pavlík. „Je to hodně útočný bek. Takových je málo. Napadá mě Duncan Keith. Neporovnávám je, ale stejně jako Galvas má ohromnou ofenzivní chuť a kolikrát je v ofenzivě lepší než jeho spoluhráči z útoku. Na obraně musí Galvas makat, ale musím říct, že roste. Líbí se mi i jeho přístup,“ dodává český zaměstnanec Blackhawks.
Kvůli covidu hrálo ve Finsku letos více hráčů z NHL, i to byla pro Galvase další dobrá zkušenost. „Někdy zaznamenám, že tam mají kluka, který okusil NHL. Je super, že si tady můžou zahrát. Super přínos pro ligu i pro nás. I nám má přijít jeden ruský hráč, jenž si zkusil NHL. Jsem na něj zvědavý. Je to skvělé i do tréninku a můžeme se od něj učit.“
Finský boj s covidem
Finsko zatím také lépe zvládá boj s koronavirem, který v Česku stopl profi sport. „Ve Finsku je povoleno šedesát procent lidí. Není to celý stadion, ale aspoň něco. Jsme rádi. Speciálně v klubu máme všelijaká opatření, aby se to nešířilo. Už jsme zažili karanténu a nechceme do ní zase. Máme nějaká opatření, která nám pomáhají, abychom to nechytili,“ vypráví devítinásobný český reprezentant. „V našem klubu využíváme jiný vchod, abychom se vyhnuli ostatním lidem. Rozcvičujeme se venku. Máme dostatek dezinfekcí, roušky nosíme i v autobusech. Myslím, že je to tak v každém klubu. Ve Finsku dělají všechno, aby se hrálo.“ Jak zvládají finské kluby covid?
„Slyšel jsem, že kdyby se hrálo bez diváků, kluby by nebyly schopné financovat hokej. Největší zisk mají z lístků, bylo by to hodně těžké hrát bez nich.“ Áčko Jukuritu nákaze dosud odolává. „Nás to přímo nezasáhlo, ale juniorkou to projelo. Protože někteří hráči s nimi hráli o víkendu a další den šli s námi na trénink, tak celé áčko šlo na čtrnáct dní do karantény, jinak jsme byli všichni zdraví. Byla to spíš prevence.“
I přes nevydařený rozjezd ročníku si milovanou hru Galvas zase užívá. „Byla to úleva po dlouhé době hrát ligové zápasy.“ Česká naděje na Severu už zase naplno žije svůj sen o postupné cestě do NHL.
Byť tuší, kolik práce to ještě vydá.
