Vídeň, nebo Klagenfurt? Před nelehkou volbou stáli hokejoví Orli v úterý večer při „draftu“ soupeřů pro play-off mezinárodní Erste Bank ligy. První sok by do Znojma přinesl náboj derby a nejspíš i napěchované hlediště, druhý znamenal papírově schůdnější variantu.
„Po důkladné analýze jsme se přiklonili ke Klagenfurtu,“ sděluje sportovní manažer Orlů Rostislav Dočekal, který spolu s trenérem Jiřím Režnarem a majitelem klubu Pavlem Oherou tvořil jakýsi sbor náčelníků. „Vídeň by se nám líbila, ale jednomyslně jsme se shodli, že Klagenfurt by nám ze sportovního hlediska měl vyhovovat víc.“
Orli vs. KlagenfurtProgram série Vzájemné zápasy |
Při pohledu na tabulku je to logická volba. Zatímco Vídeň vstupuje do play-off jako nasazená pětka, Klagenfurtu náleží číslo osm. I proto překvapilo, že jej dva nejlepší celky dlouhodobé části „přeskočily“ a zbyl tak až na třetí Znojmo. „Možná je to tím, že je to historicky nejúspěšnější tým soutěže a spolu se Salcburkem také nejbohatší,“ podotýká Dočekal. „Je to výborné, důrazné mužstvo, které je ekonomicky konsolidované. Ale i my jsme silově i takticky dobře připraveni. Šance vidím 50 na 50.“
Do podrobnějšího rozboru soupeře se znojemský manažer ani trenér pouštět nechtěli. „Jak sháníme informace my, shání je i soupeř,“ vysvětluje Režnar. „Každopádně je to rychlý kvapík. Už v pátek se hraje, do té doby musíme něco vymyslet.“
Ano, první duel je na pořadu v pátek od 18.30 ve Znojmě, po každém utkání se série na čtyři výhry stěhuje. A zatímco rakouský celek používající zkratku EC KAC se na svém webu chlubí titulem Rekordmeister, Orli v mezinárodní soutěži stále čekají na první úspěch v play-off.
„Ale nebudeme si nic nalhávat. Zažíváme super sezonu, plníme naše cíle jeden za druhým, tak by bylo alibistické říkat, že teď záleží na Klagenfurtu. Je to jen na nás. Pokud budeme hrát jako celou sezonu, tak musíme postoupit,“ věří nejproduktivnější znojemský hráč Adam Havlík.
Jeho slova podporuje aktuální forma, Orli vyhráli sedm z posledních osmi utkání. Navíc až na útočníka Pavla Rosu, pro nějž po otřesu mozku sezona nejspíš skončila, ve středu trénovali kompletní. Kouč si tak může do sestavy vybírat.
„Někteří hráči si musejí počkat, ale všichni musí být připraveni. Ješitnost teď jde stranou, hlavní je týmový výkon a všichni by měli chtít vyhrát stejně,“ hlásí Režnar. „Rozhodovat budou jako vždycky přesilovky, oslabení a disciplína,“ dodává.
V těchto ohledech se mohou Orli cítit komfortně. Počet vyloučení v posledních duelech srazili na minimum, přesilovky zvládají nejlépe v lize. Loni je však vykolejila tvrdost, místy až surovost soupeře z Lince. „Letos z toho nemáme strach. Posílili jsme o silnější typy, jenž se do toho nebojí zajet. Už v sezoně soupeři viděli, že u nás s tvrdostí narazí,“ oznamuje Režnar.
Podle Havlíka je třeba, aby Orli zůstali Orly. „Musíme Klagenfurtu vnutit, aby se hrálo podle našich not. Nemůžeme se dívat na něj, ale hrát náš nátlakový hokej. Když se budeme soustředit na sebe a nenecháme se rozhodit, musíme vyhrát.“
Střílej! Kdepak, Havlík radši přihrajeKdyž v neděli skóroval proti Linci, spoluhráči si jej dobírali, aby raději gól nechal připsat někomu jinému. „Říkali, že by se mi víc hodila asistence,“ usmívá se Adam Havlík. Znojemský útočník totiž usiloval o titul nejlepšího nahrávače EBEL. A dočkal se jej, díky 42 asistencím o dva pasy předčil Roba Hiseyho právě z Lince. „V průběhu sezony jsem to neřešil, ale poslední tři čtyři kola jsem to sledoval. Mám celkem radost, že se to povedlo,“ líčí Havlík. „Gólů letos tolik nebylo, tak jsem to aspoň vyvážil nahrávkami.“ Díky nim se podruhé za sebou stal nejproduktivnějším Orlem. Ovšem jak sám zmínil, střelecká produkce u něj byla chabá - pouhých šest tref za sezonu, tedy třikrát míň než loni. „Hlavně ze začátku sezony jsem měl šancí dost, ale neproměňoval jsem je. A když jsem zjistil, že klukům okolo mě jde zakončení líp, tak jsem se snažil připravovat šance jim,“ popisuje 24letý šikula.  Hokejista Znojma Adam Havlík v EBEL lize. Z chudého gólového konta si na rozdíl od mnoha jiných útočníků hlavu nedělal. „Můžu zcela upřímně říct, že jsem to vůbec neřešil. Spíš mi přišlo, že to řeší plno lidí kolem mě, ale já s tím fakt nemám sebemenší problém,“ oznamuje Havlík. „Kdybychom se plácali dole, tak by mě to štvalo a vyčítal bych si to. Ale když si to v týmu sedlo a na mě padla úloha tvořit hru, což mě baví víc, tak by mi nevadila ani bilance 2+50.“ Stoprocentně týmový přístup v sobě přitom neměl odmalička. „Jako menší jsem moc nenahrával, spíš jsem to automaticky bral na sebe. Ale v dorostu nebo juniorech se to ve mně zlomilo. Postupně mi dělalo větší radost připravit gól pro někoho vedle sebe,“ přibližuje sympatický útočník. Trenér do něj hustí, aby víc pálil, ale zatím marně. „Když se dostanete do přečíslení, tak v té chvíli nemyslíte na to, co vám trenér říkal,“ vysvětluje Havlík, který si jako hlavní útočná hrozba týmu musí zvykat na větší pozornost soupeřů. V play-off k ní navíc zřejmě přibudou i provokace. „Od půlky sezony jsem se na to chystal s psychologem a jsem připravený. Už jsem se naučil s tím žít a zachovat chladnou hlavu.“ |
