Keře patří mezi základní prvky zahradní architektury. Lze je použít jako solitéry, do skupinových výsadeb, jako živý plot nebo třeba k zakrytí nevzhledného koutu. Připravili jsme pro vás pár tipů na méně známé, ale o to zajímavější druhy. S výsadbou můžete začít právě teď.
Krásnoplodka Bodinierova (Callicarpa bodinierii Profusion)
Pochází z Číny, dosahuje 1,5–2,5 m s podlouhle vejčitými listy. Kvete nenápadně, ale pravá chvíle keře nastává, když se obalí velkým množstvím fialových plodů a zahradu doslova rozzáří.
Plody jsou zářivě fialové, lesklé a na keři zůstanou dlouho do zimy (nejsou jedovaté). Během sezony se uplatní v jakýchkoli keřových a smíšených skupinách rostlin, na podzim vynikne v kombinaci s dřevinami s oranžovým či žlutým zbarvením, v travinové partii, před světlou zdí anebo před světlými jehličnany.
Potřebuje slunné až lehce stinné stanoviště, propustné půdy - více plodí na vlhčím místě. Je mrazuvzdorná.
Žanovec měchýřník (Colutea arborescens)
Velmi nenáročný, dříve oblíbený, nyní trochu zapomenutý keř z jižní Evropy a severní Afriky dorůstá 1–5 m. Má lichozpeřené středně zelené listy, kvete žlutě až žlutohnědě od května až do srpna.
Nejzajímavější jsou na něm nápadné, až 8 cm dlouhé, silně nafouklé světle hnědé lusky. Uvnitř jsou hnědá až černohnědá semena. Pozor! Jsou jedovatá pro člověka i zvířata.
Žanovec snese jakoukoli propustnou půdu, má rád slunce, vydrží i úpal. Nevysazujte jej ale do volné krajiny nebo na okraje zahrad, jde o invazní dřevinu.
Dřín kanadský (Cornus canadensis)
Nízký polokeř pocházející ze Severní Ameriky a Asie je málo známá, ale mrazuvzdorná půdopokryvná rostlina. Má celokrajné středně zelené listy, kvete bíle v květnu až červnu.
Čtěte ve středu
Jaké keře pořídit do zahrady, jak a kde je vysadit, jak o ně pečovat
V polostínu či stínu, na výživné, propustné, humózní spíše vlhčí půdě s mírně kyselou reakcí (nesnáší vápník) snadno zaroste plochu krásně zeleným kobercem.
Ten je v době kvetení poset bílými kvítky (ve skutečnosti listeny) a na podzim spoustou drobných červených ‚korálků‘ – lesklých peckoviček (jedlé, ale chuťově nezajímavé).
Dřín japonský (Cornus kousa)
Elegantní, stále málo doceněný keř nebo malý strom dorůstá 2–6 m. Tmavě zelené, zvlněné, často lehce svěšené listy se na podzim atraktivně barví do červených až karmínových tónů.
Kromě toho se v červnu obalí krémově bílými čtyřčetnými ‚květy‘, ve skutečnosti složenými z nápadných listenů. Dalším ozdobným efektem jsou plody - peckovice srostlé do nápadných růžově červených kulovitých plodenství velikosti 1–3 cm, které visí jako ozdoby na dlouhých stopkách (jsou jedlé, nepříliš chutné).
Pokud dřín japonský vysadíte na lehce stinné, případně slunné stanoviště s výživnou humózní půdou s mírně kyselou reakcí (nesnáší vápník) a poskytnete mu dostatek vláhy, stane se ozdobou vaší zahrady.
Velmi otužilý je poddruh Cornus kousa chinensis, na trhu je i řada kultivarů například Milky Way, China Girl, Venus.
