Vodní nádrž Nechranice je pátou největší přehradou v Česku s plochou přes 1 300 hektarů. Najdete ji v okrese Chomutov, proto se jí přezdívá Chomutovské moře. Je obrovským rekreačním střediskem určeným pro kempování i rybáře. Protože je plocha obrovská a hodně tu fouká, je to ideální místo pro jachtaře.
V pořadu České rybí legendy se rybář Jakub Vágner zabývá nejen vlastnostmi takové plochy z pohledu rybáře, ale i okolnostmi vzniku legendy o takzvaném Nechranickému krokodýlovi. Přestože je přehrada pověstná jako známý rybářský revír, čas od času se rybářům objeví na háčku i štika.
„Rybí obři často plavou kousek od našich domovů, přitom se desítky let nepozorovaně ukrývají před zraky lidí. Přežívají desítky let v hlubinách, kde skryty pod vodní hladinou rostou a sílí. Jednou se však prozradí a tehdy vznikají rybí legendy ,“ říká Jakub Vágner.
Na tak obrovské ploše si připadá trochu ztracený. „Nástrah tu mám, že bych jimi mohl krmit. Ale kterou z nich použít,“ komentuje, když poprvé vyjede na vodu, kterou nezná. „Velké štiky jsou mazané a znají všechny finty nás rybářů,“ smutní.
Pohyb po vodě je ztížený i tím, že se na vodní ploše nesmí používat čluny se spalovacím motorem, ale jenom s elektropohonem. Což v případě, kdy se tvoří ve větru dost velké vlny, není optimální a pohon jen stěží překonává protivítr.
Plocha je vzhledem ke chladnému počasí jako vymetená, a tak během prvního dne na vodě nelze očekávat žádný pořádný úlovek. „Asi jsem nemohl čekat, že na velkou štiku narazím hned první den, ale co jsem viděl tu vodu – velkou a těžkou, tak si myslím, že to bude ještě daleko těžší, než jsem předpokládal,“ shrnuje během první noci, kterou strávil v bivaku.
České rybí legendy můžete sledovat na ČT2 každou středu večer, v repríze ve čtvrtek v podvečer nebo na iVysílání. |
A tak Vágner volí novou strategii: navštíví místní pamětníky. Od koho jiného by se měl dozvědět o vodě víc než od lidí, kteří tu strávili život. Rybář Ondek přezdívaný také Maďar na přehradě žije už patnáct let a zná ji do posledního detailu. Sám se stal legendou pro své rybářské umění.
To dokládají i vypreparované velké štičí hlavy v jeho domě. „Největší, co tu mám, měla 128 centimetrů, ale nejdelší, co jsem na vlastní oči viděl, měla 135 centimetrů,“ hodnotí rybářské úspěchy. Podle něj tu však může žít i štika až 150 centimetrů dlouhá. „Přehrada existuje 50 let, takže některá z nich mohla takto dorůst,“ tvrdí.
Čekání na obra
Vágnerova odysea druhým dnem nekončí, podobných návštěv absolvoval několik. A dny většinou uzavírá beznadějným rozpalováním vařiče v bivaku kvůli večeři, stále větším podchlazením kvůli počasí blížícím se k nule a téměř nulovou šancí k chycení velké štiky.
Postupně vyzkoušel všechny tipy od místních zkušených rybářů. Zkoušel chytat na všech lokalitách, které obvykle štiky mají rády, a mimo několika malých kousků, z nichž nejdelší měl necelý metr, na kapitální kus nenarazil.
Až poslední den, když si vybral místo, kde se rybaření nedoporučuje kvůli sesuvům půdy, přinesl šťastný okamžik. Jako by štika věděla, že právě zde bude mít nejvíce klidu a bude chráněna před rybáři, kteří se této lokalitě vyhýbají.
I když jsme se nakonec nedozvěděli, kolik přesně štika měřila a vážila, už z obrázků a videa je vidět, že je to skutečně kapitální kousek a přezdívka Nechranický krokodýl jí sedí.
