I když už dlouho předem visel transparent na společenské budově zdejší ochranářské základny, první fáze oslav proběhla na hřišti, kde v upomínku někdejšího slavného zápasu Karla Poborského sehrála fotbalové utkání mužstva somalomského lycea a strážců rezervace.
„Před svým slavnostním výkopem jsem nechal zvednout ruce ty hráče, kteří nechyběli u zápasu před deseti lety – a pár veteránů se kupodivu našlo. Druhá část oslav spojená s vernisáží výstavy věnované Toulavému autobusu pak proběhla ve zmíněné společenské budově. Musím říct, že proslovy subprefekta, ředitele rezervace a dalších mi udělaly radost. Někdejší nedůvěru k našemu projektu vystřídalo přesvědčení o jeho potřebnosti. A mimochodem, skutečnost, že máme vlastní Rezervaci Dja v Praze, tu zapůsobila mimořádně pozitivně,“ popisuje Bobek.
V Somalomo jsme navštívili některé z dětí, které se účastní programu Toulavého autobusu. Tady jsme u Pamely, jejíž dědeček byl již u jeho pamětihodné první jízdy.
Pamela od nás dostala naše speciální vydání „Černého Petra“, kde na jednotlivých kartách jsou různá chráněná zvířata a místo Černého Petra pytlák. Škola hrou.
Toulavý autobus je náš vlajkový projekt, ale již řadu let se snažíme podporovat také fungování Biosférické rezervace Dja a činnost jejích strážců, tzv. ecoguards.
Díky naší finanční pomoci byly nyní 96 panely vyznačeny hranice této významné rezervace. Zdánlivá samozřejmost – a současně velmi důležitá věc.
Knížka Gorilích pohádek v dialektu badjoué, kterou má v Somalomo jejich překladatel pastor Ekoalea, už je pořádně očtená. Jsem moc rád, že tyhle pohádky plní svůj účel v mnohem větší míře, než bych si kdy dokázal představit.
V panu pastorovi jsme vůbec našli skvělého spolupracovníka, který využívá každou příležitost, jak přinášet osvětu mezi místní obyvatele a podporovat užívání badjoué.
Už jsem zapomněl, že při své předchozí návštěvě jsem mu nechal balíček fotografií zvířat – a nyní jsem zjistil, že si je opatřil popisky v badjoué a používá je jako svého druhu učebnici.
S Toulavým autobusem a jeho pasažéry jsme zajeli do vesničky Kabilone II. Ta leží ještě v oblasti Dja a náš dlouholetý spolupracovník Manfred Epanda Aimé v ní vybudoval základnu sestávající z ubytovacích kapacit, vzorové plantáže fungující na principech agrolesnictví, školek pro pěstování nejrůznějších rostlin a v neposlední řadě z naučné stezky deštným lesem.
Toto zařízení v Kabilone II je proto již od začátku svého fungování klíčovou zastávkou našeho Toulavého autobusu – a v době covidu, kdy záchranná stanice v Méfou byla zavřená, se dokonce jezdilo jenom sem.
Kolegyně ze Vzdělávacího oddělení Zoo Praha připravily pro kamerunské děti „učebnici“ ochrany přírody a Vendy Podhráská s Malvínou Kahleovou ji během našeho pobytu v Kabilone II testovaly.
Na základě jejich poznatků dozná ještě drobnějších změn a pak začne sloužit v rámci našeho projektu Toulavý autobus – a nejspíš i mnohem šířeji.
Necelých sto kilometrů od metropole Yaoundé, u vesnice Obout, se nachází experimentální farma na chov nosatců druhu Rhynchophorusphoenicis. Jejich larvy jsou v Kamerunu s oblibou konzumovány – což bohužel vede k ničení porostů rafií, které lidé kácejí a pak v nich tyto larvy hledají.
Farmový chov nosatců tedy pomáhá ochraně rafiových porostů, a navíc je alternativou k bushmeatu (masu upytlačených zvířat). Proto bychom chtěli, aby další zastávkou Toulavého autobusu byla napříště i tato farma.
Na snímku je její vedoucí Michel Michel Nchungui s motorkou, kterou jsme pro tento projekt před časem pořídili a která je pro jeho fungování velice důležitá.
Toulavý autobus vjíždí do cíle své cesty – záchranného centra pro primáty v Méfou, kde jeho dětští pasažéři uvidí na vlastní oči živé gorily a šimpanze. Většinou poprvé v životě.
Zatímco děti si procházely Centrum Méfou a absolvovaly vzdělávací program, jednali jsme s jeho vedením o dalším rozvoji naší spolupráce. Školáci během své cesty Toulavým autobusem musejí nocovat v metropoli Yaoundé, kde pro ně najímáme ubytovací kapacity.
To by se ale mohlo změnit. Již před covidem architekt prof. Zdeněk Fránek navrhl do Centra Méfou ubytovnu a přednáškový sál, které by měly sloužit nejenom „našim“ dětem, ale i dalším osvětovým a vzdělávacím účelům.
A když všechno dobře půjde, možná ještě letos by se mohlo začít stavět.
Chci poděkovat těm z vás, kdo nám v Kamerunu i jinde „pomáhají pomáhat“ a přispívají na sbírkové konto 43–6804660247/0100. Děkujeme vám!
