Zoologové potvrdí, že had slizký být nemůže, protože by se na něj při plazení nalepilo vše, přes co právě cestuje. Je naopak suchý, a když se zbavíme předsudků, i příjemný na dotek.
Nebezpečný být samozřejmě může, zvlášť pokud se cítí ohrožen. Pak se začíná bránit. Ale několikametrové škrtiče doma chovat asi nebudete a bez dostatečných zkušeností vám nikdo nedovolí ani mazlíčka prudce jedovatého (podléhají registraci na veterinární správě). Představa o nebezpečnosti hadů je tak poměrně lichá.
Na zavolání nepřileze
Chov hadů není krom počátečních investic nákladný a na rozdíl od jiných domácích mazlíčků se jim v zásadě nemusíte zvlášť věnovat. Je to jedno z mála zvířat, které lze nechat v poklidném teráriu a odcestovat si na dovolenou.
V dospělosti hadi žerou často dokonce jen jednou měsíčně, snažte se je proto nepřekrmovat. V domácím chovu pak mají tendenci tloustnout a obezita může vést až k předčasnému úhynu.
K výhodám chovu hadů patří skutečnost, že je můžete mít v domácnosti s alergikem. A když si získáte jejich důvěru a důkladně si umyjete ruce, můžete je z terária občas i vytáhnout. Na druhou stranu si buďte jisti, že si je v pravém slova smyslu nikdy neochočíte, na zavolání nepřilezou.
I přes zdánlivou jednoduchost a bezproblémovost byste si chov hadů měli rozmyslet nikoli dvakrát, ale vícekrát. Že to je „trendy“ stejně jako tetování, která má váš soused, není tou správnou motivací. Když vás totiž přestane had bavit, budete to složitě řešit. Už proto, že dle druhu a podmínek žijí hadi běžně víc než deset let.
Samec pro začátečníky
Začínající chovatel má na výběr v zásadě z devíti druhů korálovek a pak dalších tří druhů, kterými jsou krajta královská, hroznýš královský a užovka červená. Užovka je však aktivní jen v noci. Před desátou hodinou ji možná ani neuvidíte.
V každém případě je vždy dobré se poradit s odborníkem, protože některé druhy vyžadují specifické podmínky, jako je třeba vyšší vlhkost či teplota. Ptejte se také, do jaké velikosti had v dospělosti dorůstá, abyste si byli jisti, že máte dostatečné terárium a nebudete muset zápasit s dvoumetrovým plazem.
Hada si musíte vybírat i podle jeho nároků, například u těch stromových je třeba počítat s tím, že terárium musí být vyšší, aby měl chovanec kam šplhat. A když už jsme zmínili odborníky – měli byste nakupovat zvířata jen u nich, abyste si nechtěně nepřinesli domů „hada v pytli“. Vyznat se v různých vybarveních poddruhů vyžaduje víc než dostatek znalostí, navíc byste si měli pořídit plaza, který je natolik starý, že má za sebou alespoň první krmení (je takzvaně rozkrmený).
Někteří hadi jsou „potravními specialisty“ – žerou například jen vejce, šneky, ryby apod. Což může vypadat na začátku atraktivně, ale shánět podobnou potravu není vždy snadné. Pochopitelně je rozdíl i v tom, jde-li o samce či samici. Pro začátečníky se přitom doporučují samci – bývají menší a klidnější.
Lepší chovatel než prodavač
S odborníky se rozhodně poraďte i ohledně terária a jeho vybavení. O velikosti jsme již mluvili. Had by měl mít možnost nejen se plazit po různých prostorových prvcích, ale také se ukrýt, aby získal pocit bezpečí.
Terárium musí být vybaveno tepelným zdrojem a osvětlením, obojí zastoupí například klasická 40wattová žárovka. Zároveň by mělo nabídnout i studenější místa, kdyby se had potřeboval zchladit. Důležité je též odvětrání zajišťující přívod čerstvého vzduchu, ovšem to nesmí vytvořit průvan.
Dalším bodem je substrát pokrývající dno terária. Každopádně se vyvarujte legnocelu, tedy kokosového vlákna, které řada zverimexů přímo doporučuje. Had ho může spolknout, namotá se mu pak na střeva a způsobí to jeho úmrtí.
Vzhledem k tomu, že i had pije, měl by mít k dispozici zdroj vody, pokud možno čerstvé. Ke kontrole podmínek v teráriu poslouží teploměr a vlhkoměr.
Mimochodem, odborníky nemyslíme vždy prodavače ve zverimexu na nejbližším rohu, kde nabízejí hady jako na běžícím pásu. Lepší je kontaktovat chovatele, které si vyhledáte na internetu podle příslušných doporučení. Samozřejmě se lze obrátit také na herpetology ze zoo.
Cvičený nikdy nebude
Jestliže hada vybíráte osobně, měl by být dostatečně živý, takže před vámi „uteče“ a schová se. Pouze v transportní krabičce mívá snížený metabolismus, a nechá se tak vzít do vydezinfikovaných rukou.
Oči by měl mít čisté, nezakalené. Opak znamená, že je nemocný. V lepším případě se bude brzy svlékat, a je proto lepší s koupí počkat.
Had by neměl být špinavý, protože to může znamenat problémy s vylučováním, a na těle byste neměli vidět zbytky kůže po svlékání. To by znamenalo, že se o něj majitelé špatně starali, případně že nemá dostatek sil, aby se kůže zbavil. Co se týká parazitů, na první pohled poznáte jen ty, co jsou přisátí (ano, i had může mít třeba klíšťata), jinak je třeba se spolehnout na serióznost chovatele.
Když už jste všechny nástrahy zvládli a hada dopravili domů, dejte mu pár dní, aby si na nové prostředí zvykl. Teprve pak ho můžete nakrmit, popřípadě opatrně chytit.
Asi se to napoprvé nepodaří, takže to zkoušejte i další den, neboť se to dřív či později – například během čištění terária – stane nutností. Vždy byste měli mít čisté ruce zbavené pachů, neboť hadovi nevysvětlíte, že vaše prsty nejsou kořist.
Jeho chabý zrak a sluch nahrazuje dokonale vyvinutý čich. Základem je trpělivost a vědomí, že hada si neochočíte, ale lze dosáhnout toho, že vás začne tolerovat, když s ním budete opatrně manipulovat.
Jak připravit domácí terárium
Hadi, želvy, žabky, ještěři, pavouci, strašilky. Co mají tito živočichové společného? Můžete je chovat doma v teráriu.
1. Pořiďte si větší terárium, než jsou minimální doporučené rozměry pro daný druh zvířete. Terárium by totiž mělo být nejen vhodným obydlím pro chovaného živočicha, ale též estetickým prvkem místnosti. Pak se tam bude pěkně vyjímat zadní trojrozměrná stěna, po které mohou zvířata šplhat. S výjimkou stromových hadů však hadi živé rostliny v teráriu brzy zničí.
2. Správné terárium by nemělo postrádat dostatečný počet úměrně velkých větracích otvorů, ideálně rozmístěných po obou stranách. Na ohřev a základní přisvícení stačí klasická žárovka, na svícení rostlinám a živočichům zvolte podle druhu a požadavků UVA/UVB žárovku nebo zářivku.
3. Podlahu terária je třeba vyložit substrátem, který zvolíte podle konkrétního druhu – pro pouštní živočichy se hodí písek smíchaný s trochou zeminy, ostatní zvířata ocení rašelinu s pískem nebo mulčovací kůru.
Někteří živočichové vyžadují i bazének. Jako úkryt jim může posloužit plochý kámen, kus kůry nebo vhodně tvarovaný kořen. Ubikaci lze dozdobit například trsy mechů či suchým listím.
4. Co se týče krmení, u hmyzožravých živočichů je třeba dávat pozor na uniklé cvrčky nebo šváby, kteří se mohou v teráriu ukrývat, množit v substrátu a posléze okusovat rostliny nebo i napadat zvířata, která chováte. Zvláště hadi mají snížený práh bolesti, kousání hryzavců tak nemusí ani cítit.
Nezapomeňte také do terária umístit přiměřeně velkou misku s vodou. Inspiraci pro zařízení domácího terária včetně informací o chovu terarijních zvířat získáte například v zoologické zahradě v Jihlavě, která se kromě jiného nejvíce zaměřuje právě na chov plazů.
Na vlastní kůži: Mirka Špačková, grafičkaV naší domácnosti je kromě lidí i jedno zvíře, had. Manžel tvrdil, že se dožívá zhruba patnácti let (i Google to říká), ale had má tuhle hranici dávno za sebou a pořád se mu daří. Navíc si na mě zasedl, asi vycítil mou náklonnost. Do krizových situací se dostává vždy, když jsem doma sama. 1. Jednou uvízl za zámkem terária. Celý den jsem stepovala v bezpečí za sklem a fandila mu, aby se ze zajetí vypáčil. Nestalo se. Manžel ho po dvanácti hodinách zachránil. Terárko měl nové, na míru vyrobené teraristou. I proto jsem si vyčítala, že dělá stojku kvůli mně a že ho to poškodí. 2. Jindy ho manžel nakrmil, odešel a já si všimla, že myš pořád běhá a kouše hada do ocasu. To bylo dost ošklivé, nevěděla jsem, komu fandit. 3. Se synem jsem pozorovala, jak se had svléká z kůže – než mi došlo, že se do ní zase oblékl a klátí se, protože nemůže vylézt. Takže manžel na telefonu, dítě u nohy a oba prosí: zachraň ho. Nasazuji si nejteplejší zimní rukavice, aby mě případné kousnutí moc nebolelo. Otevřu terárium a odtrhávám z něj suchou kůži, v níž se had už dáví. Zachraňuji ho. 4. Začínám si myslet, že mě ten had potřebuje. |
