Marek Žďánský byl ošetřovatelem goril v Zoo Praha v době, kdy se v roce 2004 narodila Moja. První mládě gorily z české zoologické zahrady. Stal se jejím strýčkem, kmotrem a současně zachráncem, když se Moja při hře téměř utopila.
Jak je to dlouho, co jste se naposled viděl s Mojou? Už to budou dva roky. Zhruba půl roku před covidem. Jezdili jsme za ní v podstatě každý rok. Vždycky když jsme měli kolem cestu. Do Španělska jezdíme i s dětmi a Cabárceno se snažíme nikdy nevynechat. Teď jsme se snažili navázat, i když – řeknu vám – nic příjemného to není, protože při cestování pořád narážíte na různé peripetie s testy a osvědčeními.
Jak proběhlo setkání po delší přestávce? Moja přišla, ale zdálo se mi, že byla napřed trochu uražená, že mě tak dlouho neviděla. Je třeba to posuzovat i v kontextu toho, že je tam ve skupině osmi goril a má už osmiletou dceru Duni. Je to už velká samice. Skoro by ji člověk ani nepoznal.
Moja i Duni mají obě antikoncepci, protože evropský koordinátor chovu nechce, aby se množily.
Marek Žďánský
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
