Je mu devatenáct. A jako stříbrného medailistu z mistrovství Evropy hráčů do devatenácti let rychlého křídelníka z Olomouce vykoupila Sparta. Mluvilo se také o zájmu Manchesteru City, ale Jaroslav Hřebík, který ve Spartě dělal manažera a Přikryla vedl jako trenér na evropském šampionátu, mu zavolal a bylo.
A také Přikrylův tatínek doma na vsi ve Velkém Týnci fandil rudým. Junior neváhal. „Často jsme se doma na Spartu dívali. Když se ozvala, rozzářily se oči nejen mně,“ vypráví v podcastu iDNES.cz Z voleje Tomáš Přikryl, třicetiletý záložník polského Bialystoku.
Ještě se vraťme do Sparty, ze které se měl odrazit výš.
Z volejepodcast iDNES.cz |
V její kabině potkal nejen stříbrné parťáky Jakuba Brabce, Pavla Kadeřábka či Jiřího Skaláka, ale také pana učitele Jílka. Už jako asistenta trenéra. Svět je malý a o náhody tu není nouze. „Tohle by mě ale nenapadlo,“ usměje se. „Známe se moc dobře. Pan Jílek se mnou procházel všechny fotbalové ročníky,“ děkuje svému učiteli nejen u tabule.
I díky jeho pomoci měl to velké sousto strávit a ve Spartě se dál rozvíjet. Potvrdit roli talentu, co se na Euru devatenáctek třikrát trefil. A jemuž se nezatočí hlava z pražského života ani z krásné výplaty ze dne na den. I díky přítelkyni Anetě nástrahy metropole unesl, jen pár kérek přibylo. „Sparta za mě dala celkem slušné peníze, ještě se řešilo, že byl o mě zájem z Manchesteru City. V devatenácti hodně velký tlak. Hrával jsem okamžitě,“ nelámal si hlavu.
Sparťanský záložník Tomáš Přikryl se snaží utéct Mohammedovi Nasiru z Häckenu.
Končil Řepka, uvolnil se kyslík
Do šatny štědře honorovaných fotbalistů zapadl dobře. „Zrovna odcházel Jarda Blažek a Tomáš Řepka. Co jsem slyšel, tak se uvolnil kyslík,“ mrkne. „Starší nás mezi sebe ze začátku moc nepouštěli, ale postupně se to uvolňovalo. Promíchalo se to a kabina začala fungovat dobře. Díky tomu se udělal double.“
Sparta, vítěz ligy i českého poháru. Schválně, vypálíte rok bez přemýšlení?
Ano, zaprášený ročník 2014.
Od té doby na titul slavná značka čeká. „To by mě už vůbec nenapadlo,“ pokrčí rameny. „Byli jsme namlsaní. Říkali jsme si, že se tituly budou zase vyhrávat. Trenér Lavička byl psycholog, který to všechno zformoval. Měl kolem sebe dobrý tým, asistenta Jílka, který tomu zase dával tvář na hřišti. Fungovalo to. Byli tam dobří kluci. Ale je vidět, že to není jednoduché.“
Jednoduché to neměl ani on.
Do sestavy sice jako rychlý diblík naskočil okamžitě v devatenácti, ale i kvůli přetrvávajícím svalovým problémům se mu nedařilo v ní usadit. Zdálo se, že přechod do dospělého fotbalu byl na dospívající tělo příliš náhlý. „Opravdu jsem pro to dělal hodně, zkoušel jsem různé diety, specialisty, cviky na protahování. Odehrál jsem ale zápas, cítil jsem se dobře a druhý den jsem měl problém se svalem. Zase jsem vypadl na dva tři týdny. A pořád dokola,“ posteskne si. „Hodně jsem na to trpěl. Nechci se vymlouvat, ale nepomohlo mi to.“
KUPŘEDU! Hradecký ofenzivní fotbalista Filip Klapka zakládá útočnou akci, ovšem v patách mu je olomoucký protihráč Tomáš Přikryl.
Byl zvyklý se kousnout. Už v olomouckém dorostu sveřepě zápolil se skokanským kolenem. Co to vlastně je? „Pod kolenem je taková kost kolem čéšky. Když se chce člověk odrazit, změnit směr, veškerá energie jde na místo, kde se upíná stehenní sval, je to strašně bolestivé. Tři měsíce jsem vůbec nehrál. Nedá se to léčit,“ popisuje. „Trápí to dost kluků a odezní to samo.“
Takže mohl v Sigmě naskočit do ligy a zazářit na evropském šampionátu devatenáctek v Rumunsku. Finálová porážka od Španělska 2:3 po prodloužení sice tuze mrzela, neboť mladí Češi cepovaní od lajny pisklavým hlasem náročného trenéra Hřebíka dvakrát vedli, žel nestačilo to.
„Jsou to ale krásné vzpomínky. Trenér Hřebík z nás udělal dobrou partu. Neskutečný pedant. Měl své principy hry, jak je člověk nedodržoval, zvýšil hlas. Byl svůj, ale dokázal udělat i srandu. Měl jsem ho rád. Dal mi do fotbalového života spoustu,“ vyznává se Přikryl. „Byla tam spousta kluků ze Sparty, kteří byli hodně ambiciózní. Všechny nás strhli, vše dělali na sto procent. Díky tomu turnaji jsem přestoupil do Sparty a kariéra v mužském fotbale se mi nastartovala.“
Matějovského se Sparta neměla zbavovat
Jenže ve Spartě pozvolna uvadala. Po třech letech šel hostovat do Dukly a následně zamířil výměnou do Mladé Boleslavi, kde později skončil také kapitán Sparty Marek Matějovský. „Marek Matějovský je jeden z nejlepších fotbalistů, se kterým jsem hrál. Byla velká chyba, že se ho Sparta zbavila tak brzo. Furt jí měl co dát. Myslím, že teď zase Sparta lituje, že se zbavila Bořka Dočkala,“ uvažuje.
 |
Udělal by sám dnes na Letné něco jinak? „Spoustu věcí můžete vždycky udělat jinak, i sázet kytky na zahradě. Ale nelituju,“ říká. „K doublu jsem pomohl, neberu to jako neúspěch.“
Nezapomene, jak zatápěli na Stamford Bridge londýnské Chelsea ve vyřazovací části Evropské ligy. Po domácí porážce 0:1 rychle díky Lafatovi smazali manko a brankář Petr Čech se musel činit, aby nebylo s favoritem hůř. Už to vypadalo, že bitva půjde do prodloužení.
Z VOLEJE: To nejlepší ze sportovního podcastu. Co hosté přejí do nového roku? |
„Sahali jsme po senzaci. Ale pak Hazard, který hraje jenom pravou nohou, si to sekl na levou a vymetl šibenici,“ vydechne Přikryl, který nastoupil v základní sestavě. „Obrovský zážitek. Až takový, že si z něho nepamatuji nic. Byl jsem v transu, vybavuju si jen střípky. Když jsme nastupovali, husí kůže. Hráli jsme odvážně. Pro takové zápasy hrajete fotbal.“
Krásný mač mu doma připomíná cenná relikvie - Hazardův dres. „Hodně jsem mu fandil, takže jsem ho ukořistil. Jeho práce s míčem si mi líbila.“
O výměně do Mladé Boleslavi za trenérem Jarolímem nebyl přesvědčený, ale souhlasil. První sezonu se trápil, další dvě válel. Ve třetí nosil i kapitánskou pásku, dozrál v lídra a jako ofenzivní univerzál měl skvělá čísla: 9 gólů, 11 asistencí.
A ozvala se Jagiellonie Bialystok...
Tomáš Přikryl (vlevo) v dresu Jagiellonie Bialystok
Vážně nikdo jiný než polský klub u hranic s Běloruskem?
„Chtěl jsem si zkusit zahraniční angažmá, skočil jsem na první nabídku, která přišla. Ale s těmi čísly, kdybych si počkal, možná by přišlo ještě něco jiného,“ přemítá zpětně.
Pro české hráče bude stále těžší se do Polska dostat, říká Přikryl |
V Polsku je však spokojený. Kroutí čtvrtou sezonu. V létu mu dobíhá kontrakt a chce zkusit novou štaci. Manželka Aneta se šestiletou dcerou Victorií a jorkšírem Amy půjdou s ním.
Kde se usadí po kariéře, jestli v Praze, nebo si postaví dům u Olomouce, zatím netuší. Za mateřskou Sigmu, kterou trénuje učitel Jílek, by chtěl ještě nastoupit, ale i to má zatím čas.
Start za nároďák uniká
Ve třiceti pořád sní, že poprvé nastoupí za seniorskou reprezentaci, ve které roky patří do širšího kádru. Dvakrát už nominovaný byl; za kouče Jarolíma měl proti Belgii naskočit do druhého poločasu, ale jelikož se nakonec mohlo střídat jen pětkrát, zůstal znovu na lavičce.
„Procházel jsem všemi reprezentačními kategoriemi, pak se to zaseklo. Jsem v širším kádru, ale nikdy se na mě nedostalo. Mrzí mě sezona v Boleslavi, kdy jsem měl čísla. To bych si to zasloužil,“ povídá. „Chtěl bych si tohle ještě splnit a zahrát si v českých barvách.“
Nula v kolonce reprezentačních startů mu čas od času vrací jako bumerang otázku, zda vymačkal ze svého potenciálu všechno. Napadne ho to také, když vidí vrstevníka Moratu, se šesti góly nejlepšího střelce na Euru devatenáctiletých, jak nastupuje za Španělsko na šampionátu v Kataru. „Dřív jsem tu otázku dostával často. Člověka štve, protože na ní něco je. Odpověď na ni nemám,“ říká upřímně. „České veřejnosti jsem se schoval v Polsku.“
Připomene se? „Ještě mě pár hezkých let čeká.“
Přikryl v olomouckém Divadle na cucky srovnával také polskou soutěž, do které tečou miliardy z vysílacích práv, s českou. Čím je Ekstraklasa inspirující? Jak se žije u hranic s Běloruskem? V čem je kouzlo olomoucké akademie?
